Zařízení dívčího pokoje začíná dvěma čísly: věkem dcery a podlahovou plochou. Z nich vychází všechno ostatní – odstíny, množství dekorací i typ nábytku. Menší pokoj s mladší dcerou potřebuje jiné barvy a jiné doplňky než prostorný pokoj pro teenagerku, která si sama určuje styl. Než začnete cokoli kupovat, změřte místnost a napište si, co v ní musí zůstat (postel, pracovní stůl, úložný prostor). Teprve pak vybírejte odstíny.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Nosnost a bezpečné</span> <span style="font-weight: 800;">provedení jsou další slabé</span> místo. U kovových rámů sledujte tloušťku materiálu a počet příček roštu, u dřevěných spojů pak způsob uchycení nohou. Lůžko musí mít zajištěný mechanismus proti samovolnému složení, jinak hrozí úraz při usednutí. Praskající lamely, uvolněné šrouby nebo vůle v kloubu se nevyplatí odkládat. Před každým spaním kamaráda zkontrolujte dotažení spojů a to, zda nohy stojí naplno na podlaze.<br>
<br>
<br>
<br>
Nůžky, lepidlo a ostré předměty mějte v uzavřené krabici, ale pořád na dosah. Zákaz je pro dítě zajímavější než otevřený přístup s jasnými pravidly. Vysvětlete, že lepidlo se zavírá hned po použití a štětce se po malování opláchnou. Pokud to budete dělat s dítětem prvních pár týdnů, brzy to zvládne samo. Místo na výtvarné potřeby nemá být dokonalé, má být použitelné každý den.<br>
<br>
<br>
<br>
Malý pokoj do dvanácti let: světlé stěny, maximálně tři barvy a dekorace, které se dají snadno měnit. Základ tvoří bílá, jemná šedá nebo světlý pudrový odstín. Barevný akcent dejte na jednu stěnu nebo na textil – povlečení, závěsy, kobereček. Vyhněte se tmavým sytým barvám na všech stěnách, místnost opticky zmenší a v kombinaci s hračkami vznikne chaos. Typická chyba: příliš mnoho odstínů růžové v různých teplotách. Držte se jedné rodiny barev a k ní přidejte neutrální bílou.<br>
<br>
<br>
<br>
Matrace patří k lůžku stejně jako mechanismus. Pro občasné spaní stačí matrace o tloušťce kolem deseti až dvanácti centimetrů, která se vejde do složeného prostoru. Příliš měkká matrace na tenkém roštu se po pár nocích prohne a host se ráno budí s bolavými zády. Pokud je matrace součástí rozkládacího gauče, počítejte s tím, že po složení zůstává v konstrukci a může se mačkat. Řešením je matrace s vyšší hustotou pěny nebo samostatný tenký přehoz.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby: koupit tmavou látku, ale nechat ji viset daleko od okna; zapomenout na boční spáry u rolet; nalepit fólii na mokré sklo. Další častá chyba je instalace bez zkoušky za tmy — ve dne se vše zdá dokonalé, v noci prosvítá každá netěsnost. Před finálním uchycením systém na okně vyzkoušejte, zavřete a zkontrolujte zvenčí, zda světlo neproniká.<br>
<br>
<br>
<br>
Velikost pokoje určuje i to, kolik doplňků unese. Do malé místnosti patří maximálně dva výrazné prvky, zbytek nechte neutrální. Ve velkém pokoji naopak můžete vytvořit zóny – spánkovou, pracovní a odpočinkovou – a každé dát jiný akcentní odstín. Pozor na koberce: velký kus s výrazným vzorem v malém pokoji ubírá prostor, naopak menší koberec uprostřed velké místnosti působí ztraceně. Vždy měřte, než koberec koupíte.<br>
<br>
<br>
<br>
Na co se vyplatí podívat před prvním rozložením Rozměry nejsou jen otázka místa na spaní. Standardní jednolůžko má šířku kolem 90 cm, ale u rozkládacích konstrukcí se reálná plocha často zúží o rám a bočnice. Změřte si nejen délku a šířku složeného kusu, ale i prostor, který lůžko potřebuje při rozkládání a při manipulaci s matrací. Typická chyba je koupit lůžko, které se vejde do pokoje, ale při rozložení blokuje dveře nebo topení. Nechte alespoň deset centimetrů volného prostoru po stranách a před lůžkem.<br>
<br>
<br>
<br>
Zatemnění není náhrada za pravidelný režim. Ani ta nejlepší clona nepomůže, pokud dítě usíná každý den v jinou dobu. Světlo regulujte tak, aby ráno přicházelo pozvolna a večer ubývalo, a to i v létě. Pokud se nedaří dosáhnout tmy ani po instalaci, hledejte příčinu v mezerách a v odrazu od stěn, ne v další vrstvě látky. Dobře provedené zatemnění poznáte podle toho, že v pokoji při zhasnuté lampě nerozeznáte obrysy nábytku — a přesně to je stav, kdy dítě přestane řešit, že je venku ještě světlo.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte typem konstrukce. Klasická rozkládací pohovka s výklopnou plochou je vhodná tam, kde se spí jen několik nocí v roce. Kovová lůžka s lamelovým roštem a sklopnými nohami nabízejí lepší poměr mezi pevností a skladovací výškou. Rozkládací gauč s výsuvnou deskou je pohodlnější na každodenní sezení, ale mechanika se rychleji opotřebí. Pokud host spí pravidelně, raději zvolte lůžko s pevným rámem a roštem než tenkou matrací na pružinách.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Instalaci dělejte ve dvou</span> krocích. Nejprve připevněte nosný systém a vyzkoušejte, zda jde okno stále otevírat, zavírat a zda nic nedře o rám. Teprve potom doplňte látku nebo roletu a dotáhněte spoje. U malých dětí počítejte s tím, že dítě na látku dosáhne a může za ni tahat. Šňůry a volné konce veďte mimo dosah nebo použijte provedení bez volně visících šňůr, jinak hrozí nejen rozbité zatemnění, ale i nebezpečí při hře.<img src="https://live.staticflickr.com/65535/55260079759_640758633b.jpg" alt="HHS Fresh Soph Chmp-45" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">