Do pokoje patří i prevence pohybem. Postel dejte do rohu, aby její hrany nebyly v ose běhu. Komodu nebo skříň přisuňte ke zdi a mezi nábytek nechte uličku širší než 60 cm. Koberec s protiskluzovou podložkou sníží riziko uklouznutí před nárazem. A hlavně: cokoli, co jde při nárazu převrhnout, musí být ukotvené do zdi. Rohová ochrana totiž neřeší pád, jen náraz.<br>
<br>
<br>
<br>
Rostoucí dítě potřebuje matraci, která se umí přizpůsobit měnící se váze i délce těla. Mezi pěti a patnácti lety se postava mění nejrychleji a to, co vyhovovalo prvňákovi, může být za tři roky nepoužitelné. Nejde o to koupit nejdražší kus, ale takový, který podpoří páteř ve chvíli, kdy dítě tráví ve škole osm hodin vsedě a odpoledne sportuje. Špatná matrace se neprojeví hned – poznáte ji podle ranního vstávání, bolesti mezi lopatkami nebo častého převalování.<br>
<br>
<br>
<br>
Vyhýbejte se dvěma častým chybám. První je zařídit pokoj najednou a dokonale, včetně dekorací, které dítě do roka zničí nebo z nich vyroste. Druhá je ignorovat růst dítěte. Postel, která je dnes akorát, bude za tři roky krátká, proto volte variantu s prodloužením nebo počkejte s velkou investicí do doby, kdy dítě začne spát samo celou noc. Do té doby stačí matrace na zemi, která je bezpečná a snadno se uklidí.<br>
<br>
<br>
<br>
Před koupí si v prodejně vlezte na žebřík, zatřeste s rámem a zkuste, jak se horní lůžko chová při běžném pohybu. Dobrá válenda se nesmí kývat ani vrzat. Pokud se ozve praskání, konstrukce je poddimenzovaná. A ještě jedna praktická věc: spočítejte si, kolik prostoru potřebujete na ustlání. U nízkých válend se postel nedá ustlat, aniž byste matraci nadzvedli – to je při každodenním používání otrava.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte typem. Rozeznávejte tři základní provedení: skládací s dvěma díly a pantem uprostřed, výsuvné (tzv. „truhla") a rozkládací s nůžkovým mechanismem. Dvoudílné skládací lůžko je nejjednodušší a nejlevnější, ale uprostřed vzniká tvrdý pás, který je cítit přes matraci. Výsuvné lůžko šetří místo, ale bývá níž a hůř se na něm vstává. Nůžkový mechanismus je pohodlný, ovšem vyžaduje kvalitní spoj a časté mazání. Pro občasné spaní hosta stačí dvoudílné s rovným rámem a tuhou výplní.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je vymalovat pokoj bez toho, aby v něm dítě předtím spalo. Nátěr může uvolňovat pachy i několik dní a citlivé dítě na to reaguje kašlem nebo bolestí hlavy. Vždy proto dodržte doporučenou dobu schnutí, větrejte okny i dveřmi a teprve pak dejte postel zpět na místo. Druhá častá chyba je koupit méně barvy, než potřebujete. Dva nátěry jsou minimum, u tmavých odstínů i tři, a doobjednávka ze stejné šarže nemusí sedět odstínem.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec si napište seznam podle priorit: bezpečnost, spánek, úložný prostor, hraní, dekorace. Každou položku projděte a rozhodněte, co je nutné hned a co počká. Pokoj pro dítě není výstavní projekt, ale místo, které se bude měnit spolu s ním. Když začnete potřebami a teprve pak nábytkem, ušetříte peníze i nervy a vznikne prostor, kde se dítě skutečně cítí dobře.<br>
<br>
<br>
<br>
Materiály vybírejte podle toho, jak se udržují. Dřevo, kov a pratelné textilie vydrží víc než laminované desky s papírovou povrchovou úpravou. U matrace se ptejte na tvrdost a prodyšnost, ne na počet vrstev v reklamě. Koberec je příjemný na bosé nohy, ale pokud má dítě sklony k alergiím, zvolte raději omyvatelnou podložku. Vše, co dítě olízne nebo okouše, by mělo mít bezpečný nátěr a žádné uvolňující se části. Levné plasty často prasknou při prvním pádu, což je horší než vyšší cena kvalitnějšího kusu.<br>
<br>
<br>
<br>
Před samotným malováním přelepte zásuvky, vypínače a lišty. Krycí pásku odstraňte ještě za mírně vlhké barvy, jinak s sebou strhne kus nátěru. Váleček s krátkým vlasem používejte na hladké stěny, delší na hrubé omítky. Mezi jednotlivými nátěry nechte barvu proschnout podle návodu, ne od oka. Hotovou práci zkontrolujte proti světlu, kde jsou vidět přesahy a chybějící místa. Až je vše suché, postavte nábytek o pár centimetrů dál od zdi, aby se barva neodírala.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozdělte si pokoj na zóny podle toho, co se v něm bude odehrávat. Spánek potřebuje klid, tmu a stabilní teplotu, proto ho umístěte ke stěně bez okna a mimo dveře. Hraní chce volnou podlahu, kterou lze snadno vytřít. Ukládání oblečení a hraček má být po ruce, ale ne v cestě. Když zóny nakreslíte na papír, zjistíte, že některé kusy nábytku vůbec nepotřebujete. Typická chyba je koupit velkou skříň, která se po pár letech stane skladištěm, a naopak chybí nízká police, kam dítě dosáhne samo.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete cokoli kupovat, strávte v místnosti alespoň hodinu. Sedněte si na zem, prohlédněte si zásuvky, okna, radiátor a dveře. Zjistěte, kolik je tam skutečně místa na hraní, kde bude dítě spát a kudy povede cesta v noci na záchod. Většina rodičů začíná nábytkem a teprve pak zjistí, že se do pokoje nevejde přebalovací pult nebo že postel blokuje okno. Pořadí je opačné: nejdřív potřeby, potom nábytek.