Typická chyba je příliš mnoho zrcadel. Dvě malá zrcátka na různých stěnách vytvoří nekonečný odraz a prostor se v něm ztrácí. Stačí jedno velké zrcadlo nebo dvě menší ve stejné výšce. Pozor také na bezpečnost: v dětském pokoji patří pouze zrcadla s bezpečnostní fólií, připevněná ke stěně pevnými úchytkami, ne jen oboustrannou páskou. Dítě se o ně bude opírat, sahat na něj a časem do něj i bouchne.<br>
<br>
<br>
<br>
Zrcadlo funguje nejlépe na stěně naproti oknu. Odrazí denní světlo hlouběji do místnosti a tmavý kout se rozzáří. Naopak zrcadlo proti dveřím nebo proti posteli může působit rušivě a v noci děti budit odrazy. Pokud je v pokoji jen jedno okno, dejte zrcadlo na protilehlou stěnu, ne na boční. Velké zrcadlo od podlahy ke stropu v malé místnosti svádí, ale často působí těžce. Lepší je širší zrcadlo v pásu nad nízkým nábytkem – opticky rozšíří stěnu a přitom zůstane v bezpečné výšce.<br>
<br>
<br>
<br>
Zařídit dětský pokoj vypadá jednoduše, dokud nestojíte v prázdné místnosti s katalogem v ruce. Rozhoduje o tom, co dítě skutečně potřebuje, ne co se dobře vyjímá na fotkách. Postupujte v tomto pořadí: nejdřív bezpečnost a spánek, potom úložné prostory, nakonec hračky a dekorace. Kdo začne barvičkami a dekoracemi, obvykle za pár měsíců všechno předělává.<br>
<br>
<br>
<br>
U předškoláků kolem pátého roku už lze zvolit vyšší postel nebo patrovou variantu. Patrová postel má smysl jen tehdy, když dítě spolehlivě dodržuje pravidla a v noci nevstává zmatené. Horní lůžko musí mít pevnou zábranu po celé délce a žebřík ukotvený tak, aby se nepohnul. Na horní lůžko nepatří děti mladší šesti let, i když jsou vyspělé. Stejně důležité je umístění postele – nikdy přímo pod okno, pod polici nebo pod těžký obraz.<br>
<br>
<br>
<br>
Na závěr: neřešte, kolik toho máte, ale kde to stojí. Změřte dítě, změřte stůl a postavte polici tak, aby na ni dosáhlo vsedě. Když to uděláte, výtvarka se přestane válet po zemi a dítě ji začne používat samo. Špatně umístěná skříň je horší než žádná – zabírá místo a stejně se do ní nic neuklidí.<br>
<br>
<br>
<br>
Materiál a povrch volte podle toho, jak často uklízíte. Světlé látky a otevřené police lákají prach a za chvíli vypadají unaveně. Ohraněné hrany, kluzké podlahy a volně stojící vysoké skříňky jsou riziko, které se v malém prostoru nevyplatí. Domeček i koutek musí mít alespoň dvě stěny opřené o něco pevného. Pokud to nejde, přišroubujte konstrukci ke zdi. Nábytek, který se dá posunout, se v malém bytě posune vždycky tam, kde překáží.<br>
<br>
<br>
<br>
Barvy a materiály volte až nakonec. Světlé neutrální stěny vydrží změny vkusu i dalšího dítěte, výrazný prvek nechte na jednom místě – třeba na textilu nebo na jedné stěně. Podlaha by měla být snadno omyvatelná a teplá na bosou nohu; koberec je příjemný, ale u alergiků zvažte menší pratelný kus místo celoplošného. Nepřeplňujte místnost. Prázdný prostor na hraní je důležitější než další police.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Herní koutek je lepší volba</span> tam, kde se počítá každý centimetr. Vymezte ho kobercem, nízkou policí nebo barevnou páskou na podlaze. Hranice musí být vidět, jinak se hračky rozutečou po celém bytě. Do koutku dejte jen to, co se vejde do jedné uzavíratelné bedny. Zbytek jde do skříně a střídá se po týdnech. Dítě tak má stále pocit novosti a vy nemáte na zemi vrstvu plastu. Typická chyba je koutek u dveří – každý příchod ho rozšlápne a dítě ho přestane vnímat jako své místo.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejprve změřte, kolik místa zbývá po odečtení průchodu. Dospělý potřebuje kudy chodit, dítě potřebuje kam si sednout. Domeček postavte do rohu, kde se dvě stěny už dotýkají – ušetříte jednu bočnici a získáte stabilitu. Pokud je v pokoji okno, nenechte domeček přes okno. Světlo v místnosti klesne a v létě bude uvnitř horko. Dobré místo je i podél slepé zdi mezi dveřmi a skříní, kde stejně nic jiného nestojí.<br>
<br>
<br>
<br>
Bezpečnost řešte dřív než nábytek Ještě než koupíte cokoli, projděte místnost očima dítěte. Zásuvky zakryjte, ostré rohy nábytku opatřete chrániči, volně stojící skříně a komody pevně připevněte ke zdi. Na okna dejte bezpečnostní zábranu, kterou dítě nepřekoná. Kabely schovejte do lišt nebo za nábytek. U malých dětí vynechejte patrové postele a nábytek s hladkými kluzkými povrchy, po kterých se dá snadno vyšplhat. Tohle je krok, který se nedá odložit na později.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://i.ytimg.com/vi/zdfw2RB1ES8/hq720.jpg" alt="3 nejčastější chyby v interiéru a jak je napravit | CO NA TO DESIGNÉRKA? | Biano" style="max-width:400px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">V malém bytě nejde o to, jestli herní prvek patří do obývacího pokoje. Jde o to, jaký typ zvolit, aby děti měly své území a dospělí neztratili místo k životu. Dětský domeček zabere půdorys, ale funguje jako samostatná místnost v místnosti. Herní koutek zabere méně, ale snadno se rozroste do celého pokoje. Rozhodnutí začíná u otázky, kolik podlahové plochy můžete trvale obětovat, ne u toho, co se líbí na obrázku.