Když psu žloutne zubní kámen, řešte to dřív než onemocní dásně

Mezi typické chyby patří domněnka, že kámen zmizí sám nebo že ho pes „rozkouše" tvrdou kostí. Opak je pravdou — tvrdé předměty mohou zlomit zub nebo poškodit dáseň. Stejně chybný je pokus seškrabovat kámen nehtem nebo kovovým předmětem. Zubní sklovina je tenká a nevratně se poškodí. Dalším častým omylem je používání lidských zubních past; obsahují xylitol, fluoridy a pěnidla, které psovi škodí. Pes potřebuje pastu určenou pro zvířata nebo jen čistý kartáček s vodou.<br> <br> <br> <br> Bolest zad po sezení na sedačce nebývá náhodná. Sedačka je navržená pro odpočinek, ne pro dlouhé sezení u počítače nebo televize. Po pár desítkách minut se tělo začne hroutit do pozice, kterou vydrží jen chvíli. Pokud vás po každém večeru na gauči bolí bedra nebo mezi lopatkami, není to jen únava.<br> <br> <br> <br> Zápach z tlamy je spolehlivější signál než barva zubů Mnohem častěji než kámen si majitelé všimnou zápachu. Pes s pokročilým plakem a kamenem má dech, který je cítit i na půl metru. Není to normální psí pach, je to hnilobný zápach způsobený bakteriemi v zubním povlaku a v zánětlivých kapsách u dásní. Dalšími příznaky jsou změna stravovacích návyků: pes polyká granule bez kousání, vyhýbá se tvrdým pamlskům, nechává jídlo nedojedené, občas krvácí z dásně při žvýkání hračky.<br> <br> <br> <br> K veterináři se vydejte vždy, když vidíte kámen podél dásně, zarudnutí, krvácení, zápach nebo když pes přestane žrát tvrdou stravu. Zvíře s kamenem často potřebuje ultrazvukové čištění v celkové anestezii, protože kámen sedí i pod dásní. Vyšetření odhalí i zánět dásní nebo paradentózu, které sami doma nepoznáte. Po vyčištění začněte okamžitě s prevencí: kartáčujte zuby několikrát týdně, podávejte dentální pamlsky a žvýkací hračky, kontrolujte tlamu jednou za měsíc. Bez pravidelné péče se kámen vrátí během několika měsíců.<br> <br> <br> <br> Nejčastější příčinou je ztráta podpory v bederní oblasti. Měkká sedačka se po čase prohne a přestane držet přirozené zakřivení páteře. Sedíte-li s pánví nakloněnou dozadu, bederní lordóza se vyrovnává a ploténky jsou vystavené většímu tlaku. Stejně tak vadí příliš hluboké a měkké sedáky, do kterých se propadnete. Podpora se ztrácí i tím, že se polštáře rozsedí a už netlačí tam, kde mají.<br> <br> <br> <br> Zubní kámen u psa nevzniká přes noc. Nejdřív je to jen měkký povlak, kterému se říká plak. Ten se tvoří po každém krmení ze zbytků potravy, slin a bakterií. Pokud se plak mechanicky neodstraní, mineralizuje se během několika dní a mění se v tvrdý zubní kámen. Ten už kartáčkem dolů nedostanete — drží na sklovině jako beton a postupně zalézá pod okraj dásně.<br> <br> <br> <br> Kontrast, nebo splynutí: dvě cesty, jedna pravid<br> <br> <br> <br> Začněte tím, že zjistíte skutečný stav. Večer zapněte jen stávající svítidlo a postavte se ke dveřím. Všimněte si, které stěny zůstávají tmavé a kam dopadá stín. Do předsíně se vejde málo nábytku, a tak každý kus buď světlo bere, nebo ho vrací. Tmavé skříně a masivní dveře pohlcují většinu světla, i když je místnost jinak světlá.<br> <br> <br> <br> Druhým krokem je změna úhlu sezení. Sedačky často svádějí k zaklonění. Zkuste podložit zadní nohy sedačky menším blokem, nebo si sednout více dopředu a chodidla pevně opřít o zem. Kolena by měla být v úrovni kyčlí nebo mírně níž. Pokud máte nohy v luftě, tlak se přenáší do beder. Pomůže i podnožka, ale jen taková, která nepodpírá lýtka příliš vysoko.<br> <br> <br> <br> Prvním příznakem, kterého si lidé všimnou, je žlutohnědý nebo šedý povlak na vnější straně horních stoliček a špičáků. Ze začátku sedí jen u dásně, později se rozšiřuje po celé korunce. Zkuste psovi jemně nadzvednout pysk a podívat se na přechod zubu a dásně. Zdravá dáseň je bledě růžová a pevně přiléhá k zubu. Pokud je zarudlá, oteklá nebo lesklá, kámen už dráždí tkáň.<br> <br> <br> <br> Dalším kamenem úrazu je nesoulad mezi členy domácnosti. Jeden pes venčí na vodítku, druhý ho nechá tahat. Jeden ho krmí u stolu, druhý to zakazuje. Pes se pak učí, že pravidla jsou vratká, a začne si hledat vlastní cestu. Sjednoťte se alespoň v základech – kde pes spí, jak se chová u dveří, jak reagujete na štěkání. Nemusíte být dokonalí, ale musíte být konzistentní.<br> <br> <br> <br> Věšáky řešte podle toho, co skutečně nosíte. Pokud máte dlouhé kabáty, potřebujete háčky vysoko, ale pak nad nimi nezbude místo na police. Pokud nosíte spíš bundy, stačí háčky v úrovni očí a nad ně můžete dát úzkou poličku na čepice a rukavice. Typická chyba je dávat háčky příliš daleko od sebe — kabáty se pak mačkají a věšák vypadá plný, i když visí tři věci. Rozestup kolem patnácti centimetrů je maximum, které ještě drží tvar.