<span style="font-weight: bold;">Nejedlé houby nejsou jen ty,</span> <span style="font-weight: bolder;">které způsobí otravu</span>. Patří sem i druhy, které jsou hořké, tuhé, páchnoucí nebo tak vzácné, že je lepší je nechat v lese. Mnoho lidí si plete nejedlou houbu s jedlou, protože se podobají tvarem i barvou. Rozdíl přitom často spočívá v drobnosti, jako je barva lupenů, přítomnost prstenu na třeni nebo místo, kde houba roste.<br>
<br>
<br>
<br>
Klobouk je v mládí polokulovitý, později plošší, barvy světle hnědé až šedohnědé, suchý, sametový. Třeň je masitý, zprvu bílý, později s jemnou síťkou, která je hnědá až načervenalá. Rourky jsou bílé, ve stáří žlutozelené, na řezu nemodrají. Dužnina je bílá, na řezu se barví jen slabě do růžova nebo nemění. Právě nemodrající rourky a jemná síťka na třeni odlišují hřib dubový od hřibu borového, který roste pod borovicemi a má rourky zelenavější. Záměna s hřibem žlučníkem je nepříjemná, ale ne nebezpečná: žlučník má růžové rourky a hořkou dužninu, stačí líznout. Největší riziko je hřib satan, který modrá a má červené rourky — ten neber.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:420px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">V kuchyni se hlíva zpracovává snadno. Mladé plodnice stačí očistit vlhkým hadříkem, starší nakrájet a odstranit tuhé třeně. Dužina je pevná a po tepelné úpravě příjemně houževnatá. Hodí se na smažení na cibulce, do polévek, omáček i na nakládání do octa. Před sušením plátky nakrájej na 5 mm a suš při 40–50 °C, dokud nejsou křehké. Skladuj v uzavřené nádobě na suchém a tmavém místě. Zmrazené houby nejdřív krátce povař nebo orestuj, syrové mražení zhorší strukturu.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Nakládání zvládneš do</span> dvou hodin od sběru. Houby očisti, nakrájej na půlcentimetrové plátky. Podle chuti je krátce podus na sádle nebo oleji s cibulí, osol, přidej kmín a nové koření. Nech vychladnout. Mezitím připrav nálev: voda, ocet v poměru zhruba 1:1, cukr, sůl, bobkový list, hořčičné semínko. Přiveď k varu a nech pět minut probublat. Do sklenic dávej střídavě vrstvu hub a vrstvu nálevu, aby houby byly ponořené. Sklenice zavíčkuj a steriluj při 85 °C asi 25 minut. Po dvou týdnech jsou houby dobré. Chyba, která kazí výsledek: málo octa nebo málo soli. Nálev musí být výrazně kyselý a slaný, jinak se zkazí i při sterilaci.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je nikdy nepoužívat igelitové tašky, uzavřené kbelíky ani plastové boxy s víkem. Ty sice ochrání obsah před deštěm, ale zároveň vytvoří mikroklima, ve kterém se houby doslova uvaří. Ideální je prodyšný košík z přírodního materiálu, případně plátěná taška nebo otevřená přepravka. Pokud jdete na delší výpravu a prší, přikryjte košík jen volně plátnem, ne nepromokavou plachtou. Voda, která steče, musí mít kam odtékat.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba začátečníků je, že čichají jen ke klobouku. Vůně se ale může lišit podle části plodnice. Třeň bývá někdy aromatičtější než klobouk, a to hlavně u mladých plodnic. Další chybou je čichat k houbě, která je mokrá od deště nebo už několik hodin leží v košíku. Voda a teplo mění těkavé látky, takže vůně může být zkreslená. Pokud chceš mít jistotu, přivoněj k čerstvě utržené houbě ještě na místě nálezu. A pozor: nikdy neurčuj houbu jen podle vůně. Vždy ji kombinuj s dalšími znaky, jako je barva výtrusného prachu, tvar lupenů, přítomnost prstenu nebo pochvy.<br>
<br>
<br>
<br>
Pro ostrý čich je potřeba trénink. Začni s houbami, které dobře znáš, a všímej si, jak se jejich vůně mění s stářím a vlhkostí. Některé pachy si zapamatuj jako referenční body: anýz, mouka, ředkvička, mýdlo, shnilé dřevo. Když narazíš na houbu, u které si nejsi jistý, přivoň několikrát, ale vždy s odstupem. Nos se rychle unaví a po chvíli přestane rozdíly vnímat. Pomůže, když mezi vzorky přivoníš k vlastnímu rukávu nebo k neutrální látce.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začneš k houbě čichat, musíš vědět, jak to dělat správně. Nikdy nepřivoněj k plodnici, kterou neznáš, přímo nosem u klobouku. Některé houby mají výtrusy, které dráždí sliznici, a u některých druhů může být vůně tak silná, že ti zaleze do krku. Plodnici vždy vezmi do ruky, přibliž ji k nosu ve vzdálenosti asi deseti centimetrů a pomalu nasaj vzduch. Pokud potřebuješ vůni zesílit, rozlom klobouk nebo nařízni třou. Tím se uvolní těkavé látky, které jinak zůstanou skryté.<br>
<br>
<br>
<br>
Jaké pachy si všímat a co znamenají U mnoha hub je vůně charakteristická. Některé voní po anýzu, jiné po mouce, po ředkvičkách, po okurkách, po mydlinách nebo po zkažených vejcích. Například hlíva ústřičná má jemnou, houbovou vůni, zatímco některé druhy čirůvek voní po ovoci. Naopak závojenka olovová, která je smrtelně jedovatá, má slabý, ale nepříjemný nasládlý pach, který se zesílí po rozlomení. Čich je proto užitečný při sběru v terénu, kdy si nejsi jistý, jestli držíš v ruce jedlý druh, nebo jeho nebezpečného dvojníka.