Tradiční honičky, nebo netradiční výzvy? Co zabaví děti v družině

Čerstvé bylinky ze zahrádky mají nejsilnější aroma, ale jejich sezóna je krátká. Pokud je chceme používat i v zimě, musíme je správně usušit a uskladnit. Nejčastější chybou bývá sušení na přímém slunci nebo v příliš teplé místnosti. Tím se z listů vytratí silice, které mají na svědomí vůni i chuť. Ideální teplota pro sušení bylinek se pohybuje mezi 25 a 35 °C, a to na tmavém, dobře větraném místě.<br> <br> <br> <br> Při samotném pozorování se vyplatí být trpělivý a nesnažit se zahlédnout všechny detaily najednou. Měsíc se pohybuje po obloze, a pokud používáte dalekohled s vyšším zvětšením, obraz rychle uniká z pole. Zaměřte se nejprve na jeden výrazný kráter, třeba Tycho s jeho paprsky, a postupně si všímejte menších útvarů v jeho okolí. Časem zjistíte, že měsíční povrch není jen náhodná změť děr, ale uspořádaná krajina s vlastní historií, kterou můžete číst jako otevřenou knihu.<br> <br> <br> <br> Třetí hra je „Barevní sochaři". Potřebujete krepový papír na mašle nebo jen barevné šátky. Každé dítě si připevní barevné znamení na ruku. Na povel se všichni pohybují po místnosti, ale když vedoucí vykřikne barvu, musí se děti v této barvě zastavit jako sochy. Ostatní se jich nesmí dotknout, ale snaží se je obejít tak, aby jim nebránily v pohybu. Jakmile se vyvolá jiná barva, všichni běží dál. Tady je klíčové, aby vedoucí měnil intervaly povelů – někdy vykřikne barvu hned, někdy až po delší době. Děti se naučí rychle reagovat a respektovat prostor druhých. Pozor na příliš úzké místnosti, kde se při běhu snadno srazí hlavy. Ideální je třída se žíněnkami nebo chodba bez překážek.<br> <br> <br> <br> Proč tedy vypadají právě jako ementál? Na Zemi eroze, vítr a voda postupně zahlazují stopy po dopadech. Měsíc ale atmosféru nemá, a tak na jeho povrchu nic nezvětruje ani neodplavuje. Každý kráter, který vznikl, tam zůstane prakticky navěky – pokud ho nepřekryje další dopad. Díky tomu se na Měsíci hromadí krátery všech velikostí, od mikroskopických po obří pánve o průměru stovek kilometrů. Právě tato „zakonzervovaná" historie dělá z měsíčního povrchu dokonalou učebnici sluneční soustavy.<br> <br> <br> <br> Bylinky, které jste nasušili, mají omezenou trvanlivost – obvykle vydrží šest až dvanáct měsíců, v závislosti na druhu. Měkké bylinky jako bazalka nebo petržel si udrží aroma jen krátce, zatímco tvrdé jako rozmarýn nebo tymián vydrží déle. Pokud si nejste jistí, zda jsou ještě dobré, rozemněte trochu v dlani – pokud ucítíte silnou vůni, jsou v pořádku. Při sebemenším náznaku zatuchlosti nebo plísně je vyhoďte. Správně usušené a skladované bylinky vám poskytnou plnou chuť do polévek, omáček i čajů po celou zimu.<br> <br> <br> <br> Když vyrazíte do kopcovitého terénu, turistické hole se stanou vaším nejbližším parťákem. Nezáleží na tom, jestli jdete na krátký výlet nebo celodenní túru. Správné držení a práce s holemi vám ušetří energii, stabilizuje těžiště a odlehčí kolenům. Mnozí ale hole používají jako obyčejné berle a vkládají do nich váhu, místo aby se o ně jen opírali.<br> <br> <br> <br> Nejšetrnější metodou je sušení ve svazcích. Svažte bylinky do malých snopků a zavěste je dnem vzhůru do suché místnosti. Mezi svazky nechte mezery, aby kolem nich mohl proudit vzduch. Pozor na vlhkost – pokud je vzduch příliš vlhký, bylinky začnou hnědnout a ztratí barvu. Pro jemnější bylinky, jako je bazalka nebo meduňka, je vhodnější sušení na plátýnku nebo v sušičce. V sušičce dodržte nižší teplotu, jinak se listy spálí a zhořknou.<br> <br> <br> <br> Základ receptu tvoří louh, který se musí bezpodmínečně správně naředit. Bezpečnost je na prvním místě: pracujte v dobře větrané místnosti, používejte rukavice a ochranné brýle. Louh nikdy nelijte do horké vody, ale vždy vodu do louhu – jinak může směs nebezpečně vystříknout. Nejprve si připravte bylinkový odvar z kopřiv, přesličky nebo heřmánku, který necháte vychladnout. Poté odvar smíchejte s louhem a nechte směs zchladnout na teplotu kolem čtyřiceti stupňů.<br> <br> <br> <br> Častou chybou je držet hole příliš u těla a jen s nimi mávat do stran. Takto ztrácíte oporu a hole vám neusnadní chůzi, ale naopak vás rozhodí. Stejně problematické je tlačit hůl do země příliš silně, až se ohýbá. Hůl není opora pro celou váhu, ale pomáhá vám udržet plynulý krok. Správný záběr vychází z předloktí a ramene, ne ze zápěstí.<br> <br> <br> <br> Další pastí je úložný prostor. Skládací stůl sice zabere málo místa, když je složený, ale kam s ním? Pokud ho chcete opřít o zeď, potřebujete k tomu volný kus stěny. Většina lidí ho pak nechává stát rozložený, protože skládání a rozkládání každý den je otrava. Výsledek? Stůl zabírá stejně místa jako běžný, jen je méně stabilní. Pokud nemáte jasné místo, kam stůl po složení uložíte, raději si pořiďte malý pevný stolek nebo výsuvnou desku.<img src="http://www.imageafter.com/image.php?image=b17thomas010.jpg&dl=1" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">