Podzimní houby po mrazících: chyba, která vás připraví o úlovek

V lednici vydrží čerstvé houby zhruba tři až sedm dní, záleží na druhu. Hlíva a žampiony jsou trvanlivější, lišky a klouzky naopak rychleji měknou. Pokud víte, že je nestihnete spotřebovat, nakrájejte je a nasucho poduste, dokud se neodpaří většina vody, pak je nechte vychladnout a uložte v uzavřené nádobě v mrazničce. Před použitím je nemusíte rozmrazovat, rovnou je přidejte na pánev.<br> <br> <br> <br> Nikdy neochutnávejte syrové houby, ani když si myslíte, že jde o jedlý druh. Některé toxiny se vstřebávají už sliznicí v ústech. Místo toho si všímejte znaků, které se nemění: barva výtrusného prachu, tvar a barva lupenů, přítomnost prstenu a pochvy, vůně a reakce na vzduch. Když houbu rozříznete, sledujte, zda se dužina zbarví. Některé nejedlé druhy modrají nebo červenají, jiné zůstávají stejné.<br> <br> <br> <br> Když si nejste jistí, nechte houbu v le<br> <br> <br> <br> Dalším častým omylem je domněnka, že po mrazu už houby nerostou vůbec. Naopak, právě po prvních mrazech začíná sezóna některých druhů, které v teplém počasí nenajdete. Například čirůvka fialová roste až do listopadu, dokud není půda zmrzlá. Stejně tak strmělka mlženka (Clitocybe nebularis) se objevuje pozdě na podzim, ale pozor – je to houba, která se musí dobře upravit a někteří lidé na ni reagují citlivě. Pokud si nejste jistí, raději ji nesbírejte.<br> <br> <br> <br> Základní rozpoznávací znaky začínají u klobouku. Hřib kříšť má klobouk zbarvený od světle olivové přes hnědou až po tmavě hnědou, často s nádechem do červena, ale nikdy není jasně červený jako satan. Povrch klobouku je suchý, matný, ve vlhku mírně slizký. Satan má klobouk světle šedohnědý až bělavý, někdy s růžovým odstínem, a jeho pokožka se při otření snadno sloupne. Dalším vodítkem je třeň. Modrák má třeň válcovitý, žlutavý, s jemnou síťkou, která bývá světlejší než podklad. Satan má třeň mnohem tlustší, břichatý, s výraznou červenou sítí na žlutém až oranžovém podkladu.<br> <br> <br> <br> <b>První mrazíky neznamenají</b> konec houbařské sezóny, ale mění pravidla hry. Mnoho lidí po prvním ránu s teplotou pod nulou pověsí košík na hřebík, protože se domnívají, že všechny houby zmrzly a jsou jedovaté. To je zásadní omyl. Mráz sice ukončí růst teplomilných druhů, ale řada jedlých hub roste dál, jen se přesouvají na jiná místa a mění vzhled. Klíčové je vědět, které druhy po mrazu sbírat, jak je poznat a čemu se vyhnout.<br> <br> <br> <br> Připravte nálev: na 1 litr vody dejte 200 ml octa, 20 g soli, 20 g cukru, 5 kuliček nového koření, 5 bobkových listů, 5 kuliček černého pepře a 2 hřebíčky. Vše přiveďte k varu a nechte 5 minut probublat. Do čistých sklenic vrstvěte houby, proložte plátkem cibule a mrkve, zalijte horkým nálevem tak, aby byly zcela ponořené. Sklenice zavíčkujte a sterilujte 20 minut při 85 °C. Nechte vychladnout a uložte do chladu a temna.<br> <br> <br> <br> Praktický postup: vezměte si košík, nůž a štětec. Houby neřežte u země, ale odřezávejte je i s kouskem substrátu, abyste viděli, na čem rostly. Trsy penízovky a hlívy odlamujte v celku, jednotlivé plodnice pak doma očistěte. Nikdy nesbírejte houby do igelitové tašky, zapaří se a zplesniví. Po příchodu domů houby hned zpracujte – buď je usušte, nebo poduste. Mráz může změnit chuť i strukturu, proto starší plodnice raději vyřaďte.<br> <br> <br> <br> Co po mrazu skutečně roste a kde je hledat Po prvních mrazících se nejvíc daří hlívě obecné (Pleurotus ostreatus). Ta roste na pařezech a kmenech listnáčů, nejčastěji na vrbách, topolech a bucích. Mráz jí nevadí, naopak potřebuje k plodnosti pokles teplot. Hledejte ji ve skupinách, bokem přirostlou k substrátu, s kloboukem šedým až hnědým. Další spolehlivou podzimní houbou je penízovka sametonohá (Flammulina velutipes), která roste v trsech na živém i mrtvém dřevě. Má medově hnědý klobouk a sametový tmavý třeň. Po mrazu je pevná a chutná. Čirůvka dvoubarvá (Lepista nuda) roste na okrajích lesů a v trávě ještě dlouho po prvním mrazu, dokud půda úplně nepromrzne. Poznáte ji podle fialového nádechu a silné vůně.<br> <br> <br> <br> Závěrem: po prvních mrazících se vyplatí jít do lesa, ale s vědomím, že pravidla se mění. Sbírejte jen druhy, které bezpečně znáte, kontrolujte čerstvost a nikdy nepoužívejte igelitové tašky. Kdo si osvojí pár základních zásad, může mít plný košík i v listopadu. Kdo naopak spoléhá na to, že „houby po mrazu jsou jedovaté", přichází o jedny z nejchutnějších podzimních úlovků.<br> <br> <br> <br> Zásadní chybou je sbírat houby, které vypadají jako ty podzimní, ale po mrazu jsou přemrzlé nebo plesnivé. Pokud klobouk změkl, rozpadá se nebo je cítit po hnilobě, nechte ho v lese. Mráz sám o sobě houby netoxicky nezmění, ale poškozené pletivo se rychle kazí a může způsobit zažívací potíže. Platí, že sbíráte jen ty houby, které jsou pevné, suché a čisté. Po mrazu také pozor na jedovatou hlívu olivovou (Omphalotus illudens), která roste v trsech na pařezech, ale má oranžové až olivové zbarvení a způsobuje těžké otravy. Záměna s hlívou obecnou je vzácná, ale stát se může.<img src="https://picography.co/page/1/600" style="max-width:400px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">