Podkroví do dvaceti metrů čtverečních vypadá na první pohled jako prostor, který se dá zařídit jednoduše. Opak je pravdou. Šikminy, nízké stropy u okapů a často jen jedno okno nebo vikýř vytvářejí prostor, kde každý centimetr rozhoduje. Právě proto je při zařizování potřeba nejdřív ubrat, ne přidávat. Teprve pak má smysl řešit, co do prostoru patří.<br>
<br>
<br>
<br>
Pitný režim a noční světlo rozhodují o pohodl<br>
<br>
<br>
<br>
Vinylová podlaha nebo plovoucí laminát s podložkou tlumí kročejový zvuk lépe než lepené dřevo. Pokud jde o místnost, kde se chodí bosky, je příjemnější teplejší povrch. Naopak dlažba je studená a těžká, ale v koupelně v podkroví se jí nevyhnete. Tam ale musíte počítat s hydroizolací a s tím, že dlažba přenáší každý krok do konstrukce. Pod ni patří oddělovací vrstva a ideálně i vyztužení stropu.<br>
<br>
<br>
<br>
První, čeho se vyplatí vzdát, je klasická skříňová stěna. Do podkroví se téměř nikdy nevejde tak, aby nezůstala mrtvá zóna za ní nebo nad ní. Místo ní rozmístěte úložné prvky podél šikmin – nízké zásuvkové skříně, které kopírují sklon střechy. Dosáhnete tak úložného prostoru tam, kde by jinak vznikla jen prachová police. Pozor na výšku: u okapu počítejte s tím, že skříň musí být nižší než 60 cm, jinak se do prostoru nepostavíte ani vy, ani dveře.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy se otevření vyplatí a kdy <br>
<br>
<br>
<br>
Šikmý strop v podkroví není jen estetický prvek. Mění geometrii prostoru, a tím i to, jak se v místnosti šíří zvuk. Zvuk se pod šikmým stropem nese jinak než pod rovným hlavně proto, že stěny nejsou rovnoběžné. Když zvuková vlna narazí na šikmou plochu, odrazí se pod jiným úhlem, než pod jakým dorazila. V místnosti s rovným stropem se odrazy vracejí víceméně stejnou cestou a vytvářejí stojaté vlnění. Pod šikmým stropem se odrazy rozptylují do stran, takže některé frekvence zesílí a jiné zmizí. Výsledkem je, že hudba zní ostřeji v rozích, řeč je hůř srozumitelná a basy mohou dunět víc, než by člověk čekal.<br>
<br>
<br>
<br>
Kde vzniká největší rozdíl a jak ho poznat Největší rozdíl mezi šikmým a rovným stropem poznáte v nízkých frekvencích. Rovný strop vytváří mezi podlahou a stropem pravidelnou vzdálenost, která rezonuje na konkrétním kmitočtu. Šikmý strop tuto vzdálenost mění po celé délce místnosti, takže rezonance se rozprostře do širšího pásma. To může být výhoda, ale taky problém: basy jsou méně konkrétní, někdy se zdá, že přicházejí ze všech stran. Pomůže měření nebo alespoň poslech známé nahrávky s výrazným basovým motivem. Projděte místnost a poslouchejte, kde basy nejvíc duní. Místo, kde je dunění nejsilnější, je obvykle tam, kde se protínají odrazy od šikmé plochy a boční stěny.<br>
<br>
<br>
<br>
První praktický krok je uvědomit si, že šikmý strop funguje jako reflektor. Zvuk, který vyšle reproduktor umístěný nízko u podlahy, se odrazí od šikmé plochy a dopadne na protější stěnu, ne na posluchače. To je typická chyba: lidé dají reprosoustavy na podlahu k nízké stěně a diví se, že zvuk je rozplizlý. Reproduktory je lepší umístit tak, aby výškové reprobedny směřovaly rovnoběžně s podlahou, ne do kopce. Pokud to jde, postavte je na stojany nebo na police, aby osa reproduktorů vedla vodorovně. Tím omezíte nežádoucí odraz od šikmé části stropu.<br>
<br>
<br>
<br>
Co s tím udělat konkrétně: těžký závěs přes šikmou plochu nepomůže, protože ho většinou nelze připevnit tak, aby nevisel. Funguje ale akustický panel nalepený přímo na šikmý strop. Nemusí být drahý, stačí deska z minerální vlny nebo silnější molitan potažený látkou. Důležité je, aby panel nebyl těsně u stěny, ale měl od ní malou mezeru. Mezera zvětší účinek na nízké frekvence. Další možností je knihovna nebo police na šikmé stěně. Knihy a nerovný povrch rozptylují zvuk podobně jako difuzér. Naopak velká skleněná plocha nebo sádrokarton bez výztuhy odráží zvuk téměř dokonale a rozdíl proti rovnému stropu ještě zvýrazní.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je snažit se vše vyřešit kobercem. Koberec pohlcuje jen vysoké frekvence, takže řeč zní tupě, ale dunění basů zůstává. Další chyba je umístit hodně nábytku přesně doprostřed místnosti. Tím se sice rozruší stojaté vlnění, ale zároveň se zablokuje přirozené šíření zvuku od šikmé plochy. Nejlepší je nechat střed volný a tlumit jen místa, kde se odrazy skutečně sbíhají. Pomůže i to, když si sednete na místo, odkud obvykle posloucháte, a necháte někoho jiného mluvit v různých částech místnosti. Podle toho, odkud je řeč nejméně srozumitelná, poznáte, kam umístit pohlcovač.<br>
<br>
<br>
<br>
Závěrem: šikmý strop není chyba, ale mění pravidla. Zvuk se pod ním nese jinak, protože se odráží pod jinými úhly a v širším pásmu. Když reprosoustavy umístíte vodorovně, přidáte pohlcovač s mezerou a necháte střed místnosti volný, rozdíl proti rovnému stropu se výrazně zmenší. Když to neuděláte, budete mít dojem, že vám někdo v místnosti neustále přehazuje zvuk z jednoho kouta do druhého.