Než houby do sušičky vložíte, očistěte je suchým hadříkem nebo štětcem. Vodu používejte jen tehdy, když je na klobouku nalepená zemina, která nejde setřít. Nikdy houby neponořujte do vody a nenechávejte je močit. Také je zbytečné loupat klobouk nebo vyřezávat nožičku u zdravých plodů. Větší kusy nakrájejte na plátky silné přibližně půl centimetru, menší nechte vcelku. Stejná velikost dílků zajistí, že uschnou všechny najednou.<br>
<br>
<br>
<br>
Na sběr používejte proutěný košík, prodyšnou látkovou tašku nebo alespoň papírovou krabici s dýchajícími stěnami. Košík vystelte měkkým materiálem – mechem, listím nebo čistou utěrkou – který ztlumí nárazy, ale nebude držet vlhkost jako mokrý hadr. Dno nesmí být mokré, jinak se spodní vrstva hub začne rozkládat dřív, než dorazíte domů.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je přílišné vlhko a špatné větrání. Hlíva potřebuje hodně čerstvého vzduchu, jinak tvoří dlouhé tenké třeně a malé klobouky. Další chyba je pěstování na jehličnanech, ty obsahují pryskyřici, která růst brzdí. Také nepoužívej staré nebo napadené dřevo, snadno se v něm uchytí plísně. Sklízej, když klobouky dosáhnou plné velikosti, ale ještě nejsou suché a okraje se nelepí. Trs odřízni u základu, nevytrhávej ho, abys nepoškodil mycelium.<br>
<br>
<br>
<br>
Hřib koloděj patří mezi nejoblíbenější hřiby českých lesů, ale zároveň mezi ty, u kterých se nejčastěji chybuje. Není to proto, že by byl vzácný, ale proto, že se dá splést s druhy, které v kuchyni nemají co dělat. Klíč k úspěchu není v barvě klobouku, ale v kombinaci několika znaků, které musíte vidět všechny najednou. Kdo se rozhoduje jen podle jednoho, obvykle skončí s prázdným košem nebo s problémy.<br>
<br>
<br>
<br>
Kde roste a kdy ho hledat Hřib koloděj roste od června do října, nejvíc v teplých vlhkých obdobích po dešti. Váže se na listnaté lesy, především na duby, buky a habry, často na okrajích cest, v mladých porostech a na travnatých stráních. Najdete ho i na místech, kde se střídá listnatý les s loukou. Vyhýbejte se ale smrkovým monokulturám, tam ho potkáte jen výjimečně. Pokud hledáte na jednom místě a nic nenajdete, zkuste o pár desítek metrů dál změnit typ porostu, ne jen směr.<br>
<br>
<br>
<br>
Na závěr si zapamatujte tři věci: rourky nikdy nejsou růžové ani červené, třeň nemá červenou síťku a dužina nemodrá. Kdo si tyto znaky osvojí, pozná koloděje spolehlivě a nebude se muset spoléhat na náhodu. Sběr hub je o pozornosti, ne o štěstí.<br>
<br>
<br>
<br>
Klobouk hodnotte vždy v několika rovinách. Sledujte jeho tvar u mladých i starých plodnic – mnoho druhů se s věkem rozevírá nebo mění na vmáčklý. Podstatný je povrch: hladký, šupinatý, slizký, suchý, sametový. Důležitá je barva za sucha i za vlhka, protože některé houby za deště výrazně tmavnou. Všímejte si také okraje – zda je hladký, rýhovaný, podvinutý, nebo s bílými zbytky plachetky. Právě okraj klobouku často prozradí rody, které si lidé pletou.<br>
<br>
<br>
<br>
Sušení hub v sušičce je nejrychlejší a nejšetrnější způsob, jak uchovat úrodu z lesa. Sušička pracuje s nízkou teplotou a plynulým prouděním vzduchu, takže houby nezapaří a neztratí aroma. Na rozdíl od trouby nebo sušení na slunci máte podmínky stále stejné, ať je venku vlhko nebo vedro.<br>
<br>
<br>
<br>
Když si nejste jistí, nechte houbu v le<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyby: příliš vysoká teplota, přeplněná sítka, sušení různých druhů pohromadě a skladování v uzavřené nádobě bez kontroly. Houby ukládejte do sklenic nebo papírových sáčků, které udrží sucho. Jednou za čas je prohlédněte, zda se neobjevila plíseň. Sušte jen zdravé a čerstvé plody, nahnilé nebo červivé vyhoďte. Sušička se vyplatí i proto, že spotřebuje méně energie než trouba a nezabere celý den, když máte plný košík.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Do košíku proto ukládejte</span> houby jednou vrstvou, maximálně dvěma, a to kloboukem dolů u pevných druhů, u křehkých hřibů raději nožičkou dolů. Větší plodnice stavte vedle sebe, nikdy je nemačkejte na sebe. Mezi vrstvy nedávejte nic, co by bránilo proudění vzduchu – žádné noviny, které se rozmočí, ani igelitové sáčky. Pokud máte druh, který se láme snadno, vezměte si na něj zvlášť pevnou krabici.<br>
<br>
<br>
<br>
Během cesty košík nechte otevřený a v autě ho postavte na sedadlo, ne do kufru k horkému motoru. Přímé slunce a teplo z topení urychlují zapaření stejně jako přeplnění. Když jdete lesem dlouho, houby doma přebírejte hned – čerstvé plodnice v košíku vydrží bez úhony jen několik hodin. Každou, která je mokrá od deště, oddělte a zpracujte první.<br>
<br>
<br>
<br>
Teplota, vrstvení a doba sušení Nastavte teplotu mezi 40 a 50 °C. Vyšší teplota houby zvenčí zatáhne, uvnitř zůstanou vlhké a snadno pak plesniví. Sítka neplňte do plna, jednotlivé kusy se nesmí dotýkat. Pokud jich máte hodně, raději použijte více pater a sušte déle než naskládat tlustou vrstvu. Doba sušení se liší podle druhu: hlíva a žampiony jsou hotové za čtyři až šest hodin, hřiby a klouzky potřebují osm až dvanáct hodin. Hrubší plátky mohou sušit i přes noc.