Houby v košíku zapaříte, když je naložíte příliš vysoko

Než houby do sušičky vložíte, očistěte je suchým hadříkem nebo štětcem. Vodu používejte jen tehdy, když je na klobouku nalepená zemina, která nejde setřít. Nikdy houby neponořujte do vody a nenechávejte je močit. Také je zbytečné loupat klobouk nebo vyřezávat nožičku u zdravých plodů. Větší kusy nakrájejte na plátky silné přibližně půl centimetru, menší nechte vcelku. Stejná velikost dílků zajistí, že uschnou všechny najednou.<br> <br> <br> <br> Na sběr používejte proutěný košík, prodyšnou látkovou tašku nebo alespoň papírovou krabici s dýchajícími stěnami. Košík vystelte měkkým materiálem – mechem, listím nebo čistou utěrkou – který ztlumí nárazy, ale nebude držet vlhkost jako mokrý hadr. Dno nesmí být mokré, jinak se spodní vrstva hub začne rozkládat dřív, než dorazíte domů.<br> <br> <br> <br> Typická chyba je přílišné vlhko a špatné větrání. Hlíva potřebuje hodně čerstvého vzduchu, jinak tvoří dlouhé tenké třeně a malé klobouky. Další chyba je pěstování na jehličnanech, ty obsahují pryskyřici, která růst brzdí. Také nepoužívej staré nebo napadené dřevo, snadno se v něm uchytí plísně. Sklízej, když klobouky dosáhnou plné velikosti, ale ještě nejsou suché a okraje se nelepí. Trs odřízni u základu, nevytrhávej ho, abys nepoškodil mycelium.<br> <br> <br> <br> Hřib koloděj patří mezi nejoblíbenější hřiby českých lesů, ale zároveň mezi ty, u kterých se nejčastěji chybuje. Není to proto, že by byl vzácný, ale proto, že se dá splést s druhy, které v kuchyni nemají co dělat. Klíč k úspěchu není v barvě klobouku, ale v kombinaci několika znaků, které musíte vidět všechny najednou. Kdo se rozhoduje jen podle jednoho, obvykle skončí s prázdným košem nebo s problémy.<br> <br> <br> <br> Kde roste a kdy ho hledat Hřib koloděj roste od června do října, nejvíc v teplých vlhkých obdobích po dešti. Váže se na listnaté lesy, především na duby, buky a habry, často na okrajích cest, v mladých porostech a na travnatých stráních. Najdete ho i na místech, kde se střídá listnatý les s loukou. Vyhýbejte se ale smrkovým monokulturám, tam ho potkáte jen výjimečně. Pokud hledáte na jednom místě a nic nenajdete, zkuste o pár desítek metrů dál změnit typ porostu, ne jen směr.<br> <br> <br> <br> Na závěr si zapamatujte tři věci: rourky nikdy nejsou růžové ani červené, třeň nemá červenou síťku a dužina nemodrá. Kdo si tyto znaky osvojí, pozná koloděje spolehlivě a nebude se muset spoléhat na náhodu. Sběr hub je o pozornosti, ne o štěstí.<br> <br> <br> <br> Klobouk hodnotte vždy v několika rovinách. Sledujte jeho tvar u mladých i starých plodnic – mnoho druhů se s věkem rozevírá nebo mění na vmáčklý. Podstatný je povrch: hladký, šupinatý, slizký, suchý, sametový. Důležitá je barva za sucha i za vlhka, protože některé houby za deště výrazně tmavnou. Všímejte si také okraje – zda je hladký, rýhovaný, podvinutý, nebo s bílými zbytky plachetky. Právě okraj klobouku často prozradí rody, které si lidé pletou.<br> <br> <br> <br> Sušení hub v sušičce je nejrychlejší a nejšetrnější způsob, jak uchovat úrodu z lesa. Sušička pracuje s nízkou teplotou a plynulým prouděním vzduchu, takže houby nezapaří a neztratí aroma. Na rozdíl od trouby nebo sušení na slunci máte podmínky stále stejné, ať je venku vlhko nebo vedro.<br> <br> <br> <br> Když si nejste jistí, nechte houbu v le<br> <br> <br> <br> Nejčastější chyby: příliš vysoká teplota, přeplněná sítka, sušení různých druhů pohromadě a skladování v uzavřené nádobě bez kontroly. Houby ukládejte do sklenic nebo papírových sáčků, které udrží sucho. Jednou za čas je prohlédněte, zda se neobjevila plíseň. Sušte jen zdravé a čerstvé plody, nahnilé nebo červivé vyhoďte. Sušička se vyplatí i proto, že spotřebuje méně energie než trouba a nezabere celý den, když máte plný košík.<br> <br> <br> <br> <span style="font-weight: 900;">Do košíku proto ukládejte</span> houby jednou vrstvou, maximálně dvěma, a to kloboukem dolů u pevných druhů, u křehkých hřibů raději nožičkou dolů. Větší plodnice stavte vedle sebe, nikdy je nemačkejte na sebe. Mezi vrstvy nedávejte nic, co by bránilo proudění vzduchu – žádné noviny, které se rozmočí, ani igelitové sáčky. Pokud máte druh, který se láme snadno, vezměte si na něj zvlášť pevnou krabici.<br> <br> <br> <br> Během cesty košík nechte otevřený a v autě ho postavte na sedadlo, ne do kufru k horkému motoru. Přímé slunce a teplo z topení urychlují zapaření stejně jako přeplnění. Když jdete lesem dlouho, houby doma přebírejte hned – čerstvé plodnice v košíku vydrží bez úhony jen několik hodin. Každou, která je mokrá od deště, oddělte a zpracujte první.<br> <br> <br> <br> Teplota, vrstvení a doba sušení Nastavte teplotu mezi 40 a 50 °C. Vyšší teplota houby zvenčí zatáhne, uvnitř zůstanou vlhké a snadno pak plesniví. Sítka neplňte do plna, jednotlivé kusy se nesmí dotýkat. Pokud jich máte hodně, raději použijte více pater a sušte déle než naskládat tlustou vrstvu. Doba sušení se liší podle druhu: hlíva a žampiony jsou hotové za čtyři až šest hodin, hřiby a klouzky potřebují osm až dvanáct hodin. Hrubší plátky mohou sušit i přes noc.