Hladký pistáciový krém do dortů nestojí na drahých přísadách, ale na dvou věcech: správně namletých pistáciích a teplotě, při které se míchá. Většina neúspěchů vzniká ještě předtím, než se vůbec dostanete k mixéru. Pistácie musí být opravdu suché a zbavené slupek. Slupky jsou nahořklé a při mixování se chovají jako malé šupinky, které krém nikdy úplně nezjemná. Loupání je otrava, ale spaření vroucí vodou na dvě minuty a následné tření v utěrce ušetří spoustu času i nervů.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://i.ytimg.com/vi/sxCyBw9_mV4/hq720.jpg" alt="RAKO | Rekonstrukce koupelny" style="max-width:440px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Věšák v úzké chodbě má jednu zásadní nevýhodu: roste do strany. Klasický stojan zabere půl metru čtverečního a kabáty z něj trčí do prostoru. Řešením je nástěnná lišta s háčky v jedné rovině. Háčky umísťujte ve dvou výškách, ale ne pod sebe ve stejné ose, jinak si dlouhý kabát zakryje ten krátký. Do úzkého prostoru se hodí háčky výsuvné nebo sklopné, které po odchodu zmizí ve stěně. Upevnění do sádrokartonu vždy řešte přes hmoždinku do nosného profilu, jinak háček s kabátem vytrhnete i s kusem stěny.<br>
<br>
<br>
<br>
Stříbrné šperky z second handu bývají levnější než nové, ale často mají za sebou roky nošení, uložení v krabičce nebo kontakt s kosmetikou. První věc, kterou je potřeba udělat, je šperk pořádně prohlédnout. Pod lupou nebo pod silným světlem zkontrolujte, zda jde skutečně o stříbro, nebo jen o postříbřený kov. U pravého stříbra bývá na zadní straně nebo na zapínání drobná puncovní značka. Pokud je šperk postříbřený, čistěte ho mnohem opatrněji, protože tenká vrstva stříbra se dá snadno setřít.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Než začnete s jakýmkoli</span> čištěním, odstraňte nečistoty, které jdou dolů mechanicky. Použijte měkký kartáček na zuby a vlažnou vodu s kapkou prostředku na nádobí. Jemně přejíždějte záhyby a zářezy, kde se drží maz a prach. Nepoužívejte tvrdé kartáče ani drátěnky, ty udělají mikroškrábance, ve kterých se špína usadí ještě víc. Po opláchnutí šperk osušte hadříkem z mikrovlákna, ne papírovou utěrkou, která zanechává vlákna.<br>
<br>
<br>
<br>
Barevné ladění obýváku vznikalo často postupně – něco jste zdědili, něco dokoupili, něco zůstalo po rekonstrukci. Přenést ho do ložnice ale neznamená zkopírovat odstíny stěn a koupit stejnou sedačku. Ložnice má jiný účel: slouží k odpočinku, spánku a intimitě. Proto je potřeba barvy ne převzít, ale přeložit. Jinak skončíte s místností, která vypadá jako druhá obytná část, ve které se ale nedá vypnout hlava.<br>
<br>
<br>
<br>
Po vyčištění je důležitá ochrana. Stříbro po kontaktu se vzduchem a vlhkostí znovu černá. Uložte šperky do uzavíratelného sáčku nebo do krabičky s víčkem, ideálně s kouskem křídy nebo silikagelu, který pohlcuje vlhkost. Nenoste stříbro do bazénu, do sauny ani při úklidu s agresivními prostředky. Před spaním a před mytím rukou šperky sundejte. Pravidelné nošení stříbru prospívá, protože se leští o pokožku, ale pot zanechává mastnotu, kterou je potřeba jednou za čas smýt.<br>
<br>
<br>
<br>
Na co si dát pozor: nenechte se zmást názvem. Slovo kino se v prvorepublikové Praze používalo i pro promítací sály v hostincích, které neměly vlastní budovu. Pokud narazíte na sál s jedním vchodem přímo z ulice a bez balkonu, šlo spíš o příležitostné promítání. Skutečné kino mělo alespoň dvě podlaží hlediště a samostatný východ pro případ požáru.<br>
<br>
<br>
<br>
Vyhněte se komerčním přípravkům s chlorem, ammoniakem nebo hrubými abrasivy. Chlor stříbro naleptává a způsobuje korozi, která se už nedá odstranit. Stejně tak nepoužívejte horkou vodu na šperky s lepenými kameny, lepidlo se může rozpustit. Pokud si nejste jistí, co šperk obsahuje, začněte vždy na malém skrytém místě a sledujte reakci.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup je jednoduchý: nejprve si v archivu nebo v územním plánu ověřte, kudy vedla uliční čára ve dvacátých a třicátých letech. Pak porovnejte dnešní půdorys s historickým. Teprve potom se vydejte na místo. Bez tohoto kroku budete objevovat kina, která nikdy neexistovala, protože řada sálů vznikla až později jako divadla nebo spolkové domy.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak poznat bývalý sál, i když je z něj obchod Největší chybou je hledat jen podle fasády. Architekti první republiky kina často schovávali do dvorních křídel nebo do novostaveb, které měly v ulici jen úzké průčelí. Rozhodující je vnitřní dispozice. Prohlédněte si strop v místnosti, která je dnes rozdělená příčkami. Pokud je původní strop vyšší než okolní podlaží, šlo o sál. Další stopou jsou slepá okna ve zdi, která kdysi sloužila k větrání, nebo zbytky promítací kabiny v zadní části. Kabina bývala oddělená zdí kvůli požáru a měla vlastní únikový východ.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte tím, že si v obýváku vyfotíte tři až čtyři konkrétní barevné plochy za denního světla. Nemyslím celkový dojem, ale skutečné vzorky: odstín stěny, barvu potahu, tón dřeva, barvu doplňku. Fotky si vytiskněte nebo otevřete na tabletu přímo v ložnici. Uvidíte, že stejná barva vypadá v jiném osvětlení jinak. To je první past – přenést přesnou barvu z jednoho prostoru do druhého téměř nikdy nefunguje, protože ložnice má obvykle menší okna a jiný směr světla.