Tepelná ztráta změřená, nebo spočítaná: rozdíl, který rozhoduje

Základní pravidlo zní: měřte vždy v místě, kde budete prostor skutečně využívat. U místnosti s rovnou podlahou a rovným stropem stačí změřit uprostřed a u dvou protilehlých stěn. Pokud se hodnoty liší o více než dva centimetry, pracujte s tou nejmenší. Právě tato nejmenší hodnota je ta, která omezuje možnosti. Kdo si změří jen jedno místo — obvykle to nejpohodlnější — dostane číslo, které v praxi neplatí.<br> <br> <br> <br> Častá chyba je větrat jen ráno a večer, protože „přes den je horko". Právě v letním poledni je rozdíl teplot největší a komínový efekt nejsilnější. Větrejte krátce a intenzivně, ne na mikroštěrbinu celý den. Při vyklopení na doraz po dobu pěti až deseti minut vyměníte vzduch rychleji než při celodenním pootevření, které navíc v zimě vychladí konstrukci a způsobí kondenzaci.<br> <br> <br> <br> <span style="font-weight: bold;">Termokamera je pohodlná, ale</span> ne každý ji má. Tepelnou ztrátu lze přesto odhadnout poměrně spolehlivě. Potřebujete jen teploměr, čas a ochotu přemýšlet v souvislostech. Nejde o laboratorní přesnost, ale o určení míst, kam utíká nejvíc tepla, a o rozhodnutí, co řešit první.<br> <br> <br> <br> Základ je pochopit, že větrat se musí dvěma směry. Pokud je ve střeše jen jedno okno, nestačí ho otevřít. Vzduch potřebuje cestu dovnitř i ven. Řešením je kombinace střešního okna a nějakého otvoru v nižším podlaží – dveře, okno na schodišti nebo alespoň větrací mřížka ve dveřích podkrovní místnosti. Bez spodního přívodu vzniká v místnosti podtlak a okno „nesaje".<br> <br> <br> <br> Co vyhodit dřív než nábyt<br> <br> <br> <br> <span style="font-weight: bolder;">Začněte teplotním rozdílem</span>. <span style="font-weight: 700;">Změřte teplotu vzduchu v</span> místnosti ve výšce očí a u podlahy. Rozdíl větší než tři stupně Celsia naznačuje špatné rozložení tepla nebo pronikání chladu od podlahy. Totéž udělejte u stropu. Pokud je u stropu o pět a více stupňů tepleji než ve středu místnosti, teplo utíká nahoru a odtud pravděpodobně střechou nebo stropem.<br> <br> <br> <br> Teplo z podkroví nemizí jednou cestou. Mnohem častěji uniká několika slabými místy současně a výsledek se sčítá. Než začnete cokoli kupovat, projděte si podkroví s rukou u povrchů a s tužkou. Rozdíl mezi průvanem a studeným povrchem poznáte hmatem: průvan cítíte na hřbetu ruky, studený povrch na dlani.<br> <br> <br> <br> Typická chyba je měřit krátce po vyvětrání nebo při otevřených dveřích. Další chybou je měřit na přímém slunci nebo v blízkosti zdroje tepla, například krbu či kamen. Výsledky pak neodpovídají realitě. Měřte ráno před zatopením a poté večer po několika hodinách vytápění. Zapište si hodnoty a porovnejte je mezi sebou. Rozdíl mezi ránem a večerem ukáže, jak rychle místnost ztrácí teplo.<br> <br> <br> <br> Pokud chcete jít dál, použijte jednoduchý test průvanu. Zapalte svíčku nebo použijte tenký proužek papíru a pomalu s ním pohybujte podél rámů, prahů a připojení stěn. Když se plamen nebo papírek vychýlí, našli jste netěsnost. Stejný test proveďte u zásuvek a vypínačů na obvodových stěnách. Studený vzduch proniká i tam, kde to lidé nečekají. Zaznamenejte si každé místo a jeho závažnost.<br> <br> <br> <br> Nakonec spočítejte orientační ztrátu. Vynásobte plochu obvodových konstrukcí jejich odhadem prostupu tepla. Pro hrubý odhad použijte u starších oken hodnotu vyšší, u zateplených stěn nižší. Výsledek berte jako orientační, ne jako přesné číslo. Rozdíl mezi místnostmi vám ale ukáže, kde začít. Opravte nejprve netěsnosti a tepelné mosty, teprve potom řešte výměnu oken nebo zateplení. Tím získáte největší efekt za nejmenší náklady.<br> <br> <br> <br> Samostatnou kapitolu tvoří samotná izolace. Minerální vlna položená jen tak mezi krokve bez těsného dosednutí nechává po stranách mezery. Vzniká takzvané obtékání: vzduch se pohybuje podél izolace místo aby jí procházel, a teplo uniká i při dostatečné tloušťce.<br> <br> <br> <br> Povrchové teploty a rozdíl mezi okolím a zdí Měření povrchových teplot je nejdostupnější metoda. Použijte bezkontaktní teploměr nebo přiložte čidlo na zeď, okenní rám, parapet, rohy a místa za radiátory. Porovnávejte vždy stejnou výšku a stejný typ povrchu. Rozdíl mezi vnitřní povrchovou teplotou stěny a teplotou vzduchu v místnosti by měl být co nejmenší. Pokud je stěna o více než čtyři stupně chladnější než vzduch, jde o slabé místo. U oken a dveří sledujte hlavně rámy a těsnění, ne sklo samotné.<br> <br> <br> <br> Typické chyby: izolace položená až k okapu bez větrací mezery, parozábrana přelepená obyčejnou lepicí páskou, která po roce odpadne, a komín bez vzduchové mezery. U komínu je nutné dodržet odstup a použít nehořlavý materiál, jinak hrozí nejen ztráta tepla, ale i požár.<br> <br> <br> <br> 1. Projděte podkroví při silném větru a v chladném dni. Zaznamenejte, kde cítíte chlad nebo průvan. 2. Zkontrolujte těsnost parozábrany u prostupů, rohů a napojení na stěny. Přelepte všechny spáry vhodnou páskou určenou pro tento účel. 3. Dosypte izolaci tak, aby nikde nevznikla mezera mezi vrstvami. Nová vrstva má být kolmo na starou, ne ve stejné drážce. 4. Zajistěte půdní dvířka a vikýře těsněním po celém obvodu. Netěsnící rámeček dokáže propustit více tepla než celá střecha. 5. Obvodové trámy u okapu ochraňte proti větru deskami nebo pevnou fólií, jinak fouká přímo do izolace.