5 zásad, jak využít nízké zóny pod šikminami naplno

<span style="font-weight: bold;">Otevření se vyplatí, když</span> je za stěnou skutečná dutina bez nosných prvků a bez instalací. Typicky jde o prostor mezi šikmou stěnou a svislou příčkou, který vznikl při vestavbě podkroví. Získáte tím půdorys navíc, často i místo pro skříň nebo pracovní kout. Vyplatí se to i tehdy, když je stěna tenká a suchá – tedy bez vlhkosti a plísně. Naopak nechte stěnu být, pokud je za ní komín, komínový průduch, nosný trám nebo vedení plynu. Také pokud je prostor vlhký, promrzající nebo v něm vede odpadní potrubí. Bourání by znamenalo zásah do statiky nebo do rozvodů, což je dražší než ušetřený prostor.<br> <br> <br> <br> Větrací otvory a vstupy vzduchu do izolace se řídí jiným pravidlem. U nízkého sklonu musí být dostatečně velké a umístěné tak, aby je nezakryl sníh ležící na střeše. U strmého sklonu stačí menší průřez, protože vzduch proudí sám. Typická chyba: osadit větrací mřížku do místa, kam se v zimě natlačí sníh, a pak se divit, že izolace vlhne.<br> <br> <br> <br> <img src="https://i.ytimg.com/vi/OZmbC8r_dks/hqdefault.jpg" alt="OSVĚTLENÍ KUCHYNĚ A OBÝVACÍ MÍSTNOSTI - Jak správně svítit v interiérech 3. díl" style="max-width:430px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Prvním krokem je změřit výšku v každém místě. Vezměte metr a projděte zónu po 30 centimetrech. Zapište si, kde je světlá výška alespoň 60, 90 a 120 centimetrů. Tato čísla rozhodují o tom, co se do které části vejde. Typická chyba je cpát hluboké skříně nebo vysoké regály tam, kde je strop jen 50 centimetrů. Vznikne mrtvý prostor, do kterého se nic nevejde a který se jen obtížně uklízí.<br> <br> <br> <br> <span style="font-weight: bolder;">Nejdřív si ujasněte, co je</span> co. Vodorovná část nad hlavou je strop. Svislá část, i když je nízká, je stěna. Šikmina mezi nimi je přechodová plocha. Pokud ji natřete stejnou barvou jako strop, opticky se sníží a místnost bude působit stísněně. Když ji dáte ke stěně, strop se jakoby zvedne a prostor dýchá. Rozhodnutí tedy nezávisí na tom, co se vám líbí, ale na tom, jaký efekt chcete v místnosti vyvolat.<br> <br> <br> <br> Nábytek do nízké zóny volte nízký a bez vysokých opěradel. Vysoká opěradla a masivní konstrukce opticky i fyzicky ucpou prostor a vytvoří dojem, že se tam nedá dostat. Vhodné jsou nízké postele, rozkládací pohovky s nízkým sedem, futony nebo jednoduché matrace na podlážce. Vyhněte se klasickým skříním a policím, které sahají až ke stropu — v nízké zóně působí jako překážka a brání přirozenému pohybu.<br> <br> <br> <br> <span style="font-weight: bold;">Podkroví se střešními okny</span> <span style="font-weight: 900;">má jednu zásadní nevýhodu:</span> vzduch se v něm chová jinak než v běžném patře. Teplý vzduch stoupá vzhůru a nemá kam unikat, takže se hromadí pod šikminou. Přirozené proudění, které funguje u svislých oken, tady skoro neexistuje. Střešní okno otevřené dokoořán totiž neudělá průvan, ale jen díru, kterou část vzduchu unikne a zbytek se vrátí zpět.<br> <br> <br> <br> Nízká zóna pod šikminou vzniká všude, kde se střecha svažuje k obvodové stěně. Často tam skončí krabice, které se nikam jinam nevešly, a prostor se tak promění ve skladiště. Přitom jde o místo, kde se dá pohodlně sedět, ležet nebo odpočívat — pokud se k němu přistoupí jinak než jako k regálu na odkládání.<br> <br> <br> <br> Osvětlení je druhá věc, která rozhoduje o tom, jestli se prostor používá, nebo obchází. Stropní světlo v nízké zóně většinou oslňuje a vrhá stíny. Použijte nástěnné lampy s ohebným ramenem, stojací lampy s nízkým stínidlem nebo pásky LED nalepené na spodní hranu šikminy. Světlo veďte rovnoběžně s rovinou střechy, ne proti ní. Bílá nebo světle šedá barva stropu a stěn nízkou zónu opticky zvedne, tmavé odstíny ji stlačí.<br> <br> <br> <br> První krok je změřit si výšku v každém místě zvlášť. U šikminy nestačí jedna míra. Postupujte po 30 centimetrech od nejvyššího bodu k nejnižšímu a údaje si zapíšte. Získáte tak profil, podle kterého poznáte, kde vznikne prostor pro sezení, kde pro ležení a kde už je příliš nízko na cokoli než na úložný box. Typická chyba je měřit jen uprostřed místnosti a pak zjistit, že u zdi se hlava nevejde.<br> <br> <br> <br> Podle čeho rozhodnout, zda sem dát postel, nebo jen gauč Rozhodující je výška v nejnižším bodě, kde bude hlava nebo nohy. Pro ležení potřebujete alespoň 60 centimetrů volného prostoru nad matrací v celé délce těla. Pokud je nízká zóna kratší než 190 centimetrů, postel sem nepatří a lepší bude sedací souprava nebo matrace na sezení. U sezení stačí 45 centimetrů nad sedákem, ale počítejte i s tím, že si člověk občas stoupne — nad nejvyšším bodem sedáku by mělo být aspoň 90 centimetrů, jinak se budete muset plazit.<br> <br> <br> <br> Nakonec myslete na přístup. Pokud je nízká zóna v rohu, nechte alespoň ze dvou stran volný průchod. Jedna strana stačí jen u ležení, kde se počítá s tím, že se do postele vstupuje z čela. U sezení je potřeba mít kam položit nohy a kam odložit hrnek. Typická chyba je zastavět nízkou zónu nábytkem tak, že se do ní dostanete jen bokem. Raději méně kusů a více volného místa — nízká zóna má sloužit k pobytu, ne k uskladnění věcí.