Předsíň bývá nejmenší místnost v bytě a zároveň ta, kde se koncentruje nejvíc věcí na metr čtvereční. Boty, bundy, klíče, tašky, deštníky, kočárek, koš s prádlem. Většina lidí to řeší nákupem dalšího stojanu nebo věšáku, ale problém nebývá nedostatek úložného prostoru. Problém je, že do předsíně ukládáme věci, které tam vůbec nepatří, a ty, co patří, skladujeme špatně.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup: změřte, kolik hodin denně topíte a jak rychle chcete mít teplo. Pro akumulaci na 6–8 hodin potřebujete hmotnou vrstvu alespoň 100–150 mm s hustotou nad 1600 kg/m³. Pokud chcete využít i noční proud, jděte na 200–250 mm. Vždy ale počítejte s tím, že tlustší zeď ubírá podlahovou plochu a zvyšuje statické zatížení. U rekonstrukcí často stačí přidat hmotnou vrstvu jen na jednu stěnu, která není v kontaktu s vlhkostí.<br>
<br>
<br>
<br>
Přímé slunce za oknem působí jako výhoda – rostlina přece potřebuje světlo. Jenže u řady pokojovek je to past. Listy se během několika dní přes den přehřejí a přes noc se nestačí vzpamatovat. První příznaky přijdou tiše: blednoucí skvrny, které se později změní v suché, papírové fleky. Když je objevíte, škoda je už nevratná. Zbytek listu sice žije dál, ale spálené místo zůstane navždy.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhým návykem je sběr do pevné košíku nebo přepravky, nikdy do igelitové tašky. Houby se v plastu zapaří, rozpadnou a začnou se v nich množit bakterie. Košík je navíc prodyšný a houby se v něm neotlačí. Doma je pak nutné zpracovat co nejdříve, nejlépe do několika hodin. Pokud to nejde, uložit je v chladu, ale ne v uzavřené nádobě.<br>
<br>
<br>
<br>
Akumulace tepla ve zdivu není o tom, že zeď je tlustá. Rozhoduje součin objemové hmotnosti, měrné tepelné kapacity a tloušťky. Těžký materiál s vysokou hustotou pojme při stejném objemu více tepla, ale také pomaleji reaguje. Pokud topíte nárazově, potřebujete spíš větší tloušťku hmotné vrstvy. Pokud topíte plynule, stačí menší, ale dobře izolovaná. Typická chyba: lidé si pletou akumulaci s izolací. Izolace brzdí únik tepla, akumulace ho ukládá. Zeď z pórobetonu o tloušťce 300 mm má sice slušný tepelný odpor, ale nízkou objemovou hmotnost, takže tepla uloží málo. Naopak plná cihla nebo vápenopísek o tloušťce 250 mm akumuluje výrazně více, ale bez dodatečné izolace rychle vyzařuje ven.<br>
<br>
<br>
<br>
Sklo, nebo plast Zásadní rozdíl je mezi sklem a polykarbonátem. Sklo drží tvar, neškrábe se, lépe izoluje hluk a vydrží desítky let, ale je těžší a dražší. Polykarbonát je lehčí a levnější, ovšem časem žloutne, matní se a jeho tepelně izolační vlastnosti jsou slabší. Pro trvale vytápěný obytný prostor nemá plast smysl. Pokud jde jen o ochranu před deštěm a větrem, může být kompromisem, ale počítejte s výměnou za několik let.<br>
<br>
<br>
<br>
Na co si dát pozor: nezaměňujte akumulaci s tepelnou setrvačností. Setrvačnost znamená, že místnost pomalu reaguje na změny, což je v ložnici výhoda, v kuchyni naopak problém. Dále nepodceňujte tepelné mosty. Pokud je hmotná zeď přerušená věncem nebo překladem z lehkého materiálu, akumulace v tom místě nefunguje a vzniká studený pruh. Řešením je přerušení tepelného mostu izolací i v této rovině. Poslední častá chyba: příliš tlustá akumulační vrstva bez možnosti větrání. V létě se zeď přes den nahřeje a v noci teplo pomalu vydává do interiéru, což zhoršuje komfort. Pomůže vnější stínění nebo noční větrání, ne další přidávání materiálu.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Hladký pistáciový krém</span> <span style="font-weight: 600;">stojí na jedné věci: na</span> poměru tuku, tekutiny a teploty. Pistácie samy o sobě tuku dost mají, ale když je namelete příliš najemno, uvolní se olej, hmota se slepí a krém pak vypadá jako zrnitá kaše. Základ je proto mletí na jemný prášek, ne na pastu. Ideálně pistácie krátce prohřejte v troubě při nízké teplotě, nechte vychladnout a teprve potom melte v dávkách. Čím menší dávka, tím menší riziko, že se čepele zahřejí a tuk se oddělí.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Než začnete šlehat,</span> připravte si základ z mascarpone nebo smetanového sýra vytemperovaný na pokojovou teplotu. Studený základ přišlehávaný k pistáciové pastě vytvoří hrudky, které už nerozšleháte. Do základu nejprve zapracujte moučkový cukr, teprve pak přidávejte pistáciovou hmotu. Cukr váže vlhkost a pomáhá držet emulzi pohromadě. Šlehejte na střední otáčky a krátce – dlouhé šlehání na vysoké otáčky krém „utaví" a ten začne pouštět vodu.<br>
<br>
<br>
<br>
Zasklení lodžie je investice, která se dělá jednou za desítky let. Rozhodnutí proto nevydrží dlouho. Nejčastější chyba vzniká už na začátku: lidé vybírají podle vzhledu nebo podle toho, co mají sousedé, místo aby nejdřív zjistili, jaký prostor vlastně zasklívají a k čemu ho budou používat. Lodžie na severní straně, kde se drží vlhkost, má jiné nároky než prosklený balkon obrácený na jih, kde v létě hrozí přehřívání.