Okno propouští zvuk dvěma způsoby: netěsnostmi a samotným sklem. První krok je vždy kontrola těsnění. Po letech guma ztvrdne, ztratí pružnost a vznikne štěrbina, kterou projde i docela tichý rozhovor. Vezměte proužek papíru, zavřete okno a zkuste papír vytáhnout. Pokud jde ven bez odporu, těsnění netěsní. Výměna těsnění je levná a rychlá, ale pozor: příliš silné těsnění způsobí, že okno nepůjde pořádně zavřít, a výsledek bude horší. U starých dvojitých oken pomůže i druhé sklo – zvuk se mezi dvěma skly částečně rozptýlí. Nepomůže ale vložit do rámu molitan: ten vlhkost nasákne a rám začne plesnivět.<br>
<br>
<br>
<br>
Severní stěna nedostává přímé slunce. Světlo, které na ni dopadá, je odražené od oblohy, a to je světlo s vyšším podílem modré složky. Tlumené barvy s teplým podtónem — béžová, krémová, písková, teplá šedá — tímto světlem ztrácejí teplo a posouvají se k chladnému, někdy až nazelenalému nebo dofialova odstínu. Naopak barvy, které už teplý podtón nemají, na severu vypadají plošší a tmavší, než ukazoval vzorník v prodejně.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomínejte ani na provětrání. Po každém otáčení nechte matraci několik hodin volně ležet mimo postel, ideálně u otevřeného okna. Pot a vlhkost z těla se do ní dostanou každou noc a bez větrání se v ní drží plíseň a roztoči. Praní povlečení a občasné vysátí matrace jsou samozřejmostí, ale samotné otáčení bez větrání problém s vlhkostí nevyřeší.<br>
<br>
<br>
<br>
Co se stane, když ramínka visí šikmo Tyč je obvykle umístěná rovnoběžně s čelní stranou skříně. Když je hloubka menší, ramínko se do prostoru nevejde kolmo, takže ho strkáte pootočené. Tím se změní i směr, kterým visí látka. Košile a saka se překrývají boky, vzniká tlak v jednom místě a po několika dnech jsou ramena a límce pomačkané. U pletenin a hedvábí se navíc látka vytahuje do špičky.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak zjistit, co barva udělá na konkrétní stěn<br>
<br>
<br>
<br>
Co se stane, když místo společného rytmu sladíte jen hrani<br>
<br>
<br>
<br>
Hloubka skříně se nepozná podle toho, kolik se toho do ní vejde na věšáky. Pozná se podle toho, jak vypadají ramena košile po zavření dveří. Rozhoduje totiž půdorysná hloubka vnitřního prostoru a úhel, pod kterým ramínko visí na tyči. Jakmile je skříň mělká, šatstvo se nevěší, ale klínovitě skládá přes sebe.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktické řešení: změřte si nejširší ramínko, které používáte, a připočtěte 15 cm. Výsledek je vaše minimální hloubka. Pokud se do ní nevejdete, přejděte na tenká ramínka s protiskluzovým povrchem, která mají šířku do 40 cm, a tyč posuňte co nejblíž k zadní stěně. Užší skříň než 55 cm uvnitř už pro věšené šatstvo nefunguje a je lepší ji předělat na police a zásuvky. Věšení tam jen ničí oblečení.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je měřit hloubku skříně zvenčí. U posuvných dveří ubírá vnitřní prostor kolejnice, u skříně s rámem zase čelní lišta. Vždy měřte od zadní stěny k vnitřní ploše zavřených dveří. Další častá chyba je srovnávat se skříní na oblečení, která má tyč orientovanou zepředu dozadu. Tam se věší čelem, ne bokem, a vystačí menší hloubka. Jenže takto se věší hlavně bundy a kabáty, ne každodenní šatstvo.<br>
<br>
<br>
<br>
Základní číslo je hloubka ramínka. Standardní plastové nebo dřevěné ramínko pro pánskou košili měří na šířku 42–45 cm. K tomu připočtěte dvě věci: vůli mezi ramínkem a zadní stěnou a prostor před ramínkem, aby se dveře daly zavřít, aniž by látku tlačily. Reálná minimální hloubka vnitřního prostoru pro pohodlné věšení je kolem 58–60 cm. Užší skříň nutí ramínka stavět se šikmo.