Co se stane s ekokůží, když ji přestanete přemáčet

Botník nesmí být první překážkou za vchodem. Nejčastější chyba: botník postavený přímo proti dveřím, které se otevírají dovnitř. Dveře do něj narazí, botník se posune a za měsíc máte odřené dveře i rozbitý nábytek. Řešením je botník podél boční stěny, nebo vestavěný do výklenku. Pokud výklenek nemáte, použijte nízký botník s výškou do 50 centimetrů a navrch položte sedák. Další častá chyba je otevřený botník bez odvětrání. V úzké chodbě bez okna se vlhkost z bot drží a za pár týdnů začne být cítit. Vyberte model s děrovanými dny nebo alespoň jednou za čas nechte dvířka otevřená a větrejte.<br> <br> <br> <br> Zalévejte méně, než si myslí<br> <br> <br> <br> Když už se objeví mastná skvrna, řešte ji okamžitě. Čím déle zůstane, tím hlouběji se váže. Nejprve ji opatrně setřete papírovou utěrkou, poté na místo naneste trochu jemného prostředku na nádobí, nechte působit minutu a setřete vlhkým hadrem. Nepoužívejte ředidla, aceton ani alkoholové čističe – rozpouštějí polyuretan. U barevných skvrn od džínů nebo novin pomůže obyčejná guma, ale jen velmi lehce.<br> <br> <br> <br> Prvním krokem je odstranění krytiny. U plovoucích podlah se demontují desky a podložka, u lepených vinylů nebo linolea se počítá s jejich zničením. Dřevěné parkety nebo palubky se snažte vyndat vcelku – mohou se hodit zpět. Následuje vrstva podkladního betonu nebo anhydritu. Tu je potřeba odbourat jen v místech, kudy povede potrubí, a to do hloubky, která odpovídá průměru trubky plus izolace. Typická chyba je nechat potrubí jen tak na povrchu a zalít tenkou vrstvou – takový beton popraská a rozvody se časem rozkývají.<br> <br> <br> <br> Rezervy najdete i v dopravě a volném čase. Sloučení cest autem, přesednutí na hromadnou dopravu nebo jiný způsob dopravy do práce může ušetřit víc než rušení rodinných výletů. U dětí se vyplatí domluvit se s dalšími rodiči na střídání odvozů nebo společných aktivitách. U volného času zkuste nejdřív využít to, co už máte doma, než koupíte novou výbavu. Většina sportovního náčiní se dá půjčit nebo koupit z druhé ruky.<br> <br> <br> <br> <span style="font-weight: bold;">U jídla a drogerie pomáhá</span> plánovat nákupy na týden dopředu a nakupovat podle seznamu. Nákup bez seznamu končí u položek, které doma zůstanou ležet. Zkontrolujte, kolik potravin vyhodíte – to je přímá ztráta, kterou lidé podceňují. U větších nákupů porovnejte cenu za jednotku, ne cenu balení. Akce a slevy mají smysl jen u věcí, které opravdu spotřebujete, jinak jsou to výdaje navíc.<br> <br> <br> <br> Poslední pravidlo se týká skladování a nošení. Ekokůže potřebuje prostor. Když ji nacpete do plné skříně, vznikají tlakové body, které se po čase projeví jako nevzhledné prohlubně. Stejně tak ji nechte volně viset, když ji sundáte – ne ji hned složit. A pokud ji nosíte denně, dopřejte jí alespoň den odpočinku. Ekokůže, která dostane vzduch, čas a žádný tuk, vydrží podstatně déle než ta, o kterou se pečuje jako o pravou useň.<br> <br> <br> <br> <img src="https://www.koupelnyplzen.com/images/speasyimagegallery/albums/39/images/rekonstrukce-koupelny-plzen-sokolovska-foto5.jpg" style="max-width:410px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Dalším viníkem je slunce. UV záření rozkládá polyuretan a způsobuje, že materiál bledne a drolí se. Pokud ekokůži skladujete, držte ji v tmavém prostoru, ne na okně. Na ramínku ji věšte jen krátkodobě, dlouhodobě se ramínka mohou podepsat na tvaru. Lepší je složit ji do bavlněného pytle nebo prostěradla. Nikdy ji nedávejte do igelitového sáčku – nemůže dýchat a vzniká vlhkost, která podporuje plíseň.<br> <br> <br> <br> Proč ekokůže praská a jak tomu předejít Praskliny na ekokůži vznikají nejčastěji tam, kde se materiál ohýbá: v loktech, na kolenou, v rozkroku. Není to náhoda. Polyuretanová vrstva ztrácí pružnost působením tepla, potu a tření. Když si ekokůži obléknete na zpocené tělo nebo ji necháte v horkém autě, urychlíte její stárnutí. Po každém nošení ji proto nechte vyvětrat při pokojové teplotě, nikdy ji nesušte na radiátoru ani fénem. Teplo nad 40 °C povrch trvale poškodí.<br> <br> <br> <br> Ekokůže není kůže. Je to polyuretanová vrstva nanesená na textilní podklad, případně směs polyuretanu a dalších polymerů. Vypadá jako useň, ale chová se jinak. Nejčastější chybou je ošetřovat ji stejnými prostředky jako pravou kůži – tedy tukovými balzámy, vosky a oleji. Ty ekokůži nevyživí, naopak ji mohou naleptat a způsobit, že povrch zmatní, lepí se nebo praská. První pravidlo tedy zní: na ekokůži žádné tuky.<br> <br> <br> <br> Druhá zásada se týká vody. Ekokůže vodu snese, ale nesmí ji nasáknout. Pokud ji celou namočíte, voda pronikne k textilní podložce a tam začne působit jako lepidlo – vrstva se může odlepit nebo se vytvoří trvalé vlny. Při běžném znečištění stačí hadřík z mikrovlákna lehce navlhčený vlažnou vodou s kapkou mýdla. Nedrhněte, netlačte, nepoužívejte kartáče. Po setření ihned osušte suchým hadrem, nenechte vlhkost uschnout na vzduchu.