Když se děti ve družině nudí, začnou zlobit. Pohybové hry to změní

Pro delší životnost pomáhá i správné skladování. Tašky a batohy plňte lehce papírem, aby držely tvar, a ukládejte je do prodyšného obalu, ne do igelitové tašky. Kabáty věšte na široká ramínka, aby se v podpaží netvořily ostré lomy. Jednou za čas použijte přípravek určený přímo na ekokůži – naneste malé množství na hadřík, rozetřete tenkou vrstvou a nechte vsáknout. Nikdy nestříkejte přípravek přímo na materiál.<br> <br> <br> <br> Nejlepší ochranou zůstává sbírat méně druhů, ale zato je dokonale znát. Vyberte si tři až pět hub, které rostou v okolí, naučte se je určovat ve všech vývojových stádiích a teprve pak sběr rozšiřujte. Atlas hub, zkušený houbař nebo návštěva mykologické poradny vám pomohou rychleji než jakákoli aplikace. Houby jsou krásná součást lesa, ale bezpečnost má vždy přednost před úlovkem.<br> <br> <br> <br> <img src="https://i.ytimg.com/vi/y6Id7qjQbVA/hq720.jpg" alt="Rekonštrukcia interiéru - Omietka" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Než něco dáte do koše, zvažte, jestli to ještě někomu poslouží. Funkční oblečení, nádobí, knihy nebo hračky lze nabídnout v komunitě, v práci, ve škole nebo na sběrném místě. Některé věci potřebují opravu – zip, výměnu batérie, přešití. Najděte opravnu nebo šikovného člověka v okolí. Co opravit nelze, roztřiďte podle materiálu: papír, plast, sklo, kov, textil, elektro. Třídění snižuje objem odpadu a zároveň vás nutí přemýšlet, co jste vlastně koupili.<br> <br> <br> <br> Častou chybou je také skladování. Oblečení namačkané v přeplněné skříni se mačká, vlákna se lámou a látka ztrácí tvar. Větrejte, skládejte do kompaktních hromádek a těžší kusy věšte na ramínka, která unesou jejich váhu. Drobné opravy dělejte hned: uvolněný knoflík, protržený šev nebo vytažená nitka se za pár dní změní ve velkou díru. Základní jehla a nit zabere pár minut a prodlouží životnost o měsíce.<br> <br> <br> <br> <span style="font-weight: 900;">Podzim je poslední období,</span> kdy se dá na kamnech pracovat bez spěchu a za rozumných podmínek. Jakmile začnou první mrazíky, každá oprava bolí dvakrát – jednak se na ni čeká, jednak se topí ve studeném domě. Nejde přitom jen o to, zda kamna hoří. Rozhoduje stav skla, těsnění a proudění vzduchu. Právě tyto tři věci ovlivňují, kolik tepla skutečně dostanete z paliva a kolik ho unikne komínem.<br> <br> <br> <br> Závěrem platí, že netradiční hry nejsou o výkonu, ale o zapojení. Když se děti smějí, spolupracují a odcházejí unavené, ale spokojené, udělala družina svou práci. Na konci vždy zařaďte krátké zklidnění — protažení vsedě nebo dýchání. Tím se předejde tomu, že se rozjeté děti nezvládnou soustředit na odpolední úkoly nebo odchod domů.<br> <br> <br> <br> Prvním krokem je prostor. Nemusíte mít tělocvičnu. Stačí chodba, družinová místnost s posunutými stoly nebo dvorek. Zásadní je, aby v prostoru nebyly ostré hrany a aby byl povrch bezpečný. Typická chyba: vychovatelé pustí hru okamžitě po příchodu z oběda. Děti jsou přejedené, běhání jim dělá špatně a hra končí pláčem. Nechte dvacet minut na klidovou činnost, pak teprve zařaďte pohyb.<br> <br> <br> <br> <span style="font-weight: bold;">Velkou chybou je spoléhat na</span> obecně rozšířené mýty. Není pravda, že každá jedlá houba chutná dobře a každá jedovatá hořce – muchomůrka zelená je téměř bez chuti a vůně. Stejně tak neplatí, že jedovaté houby rostou jen na určitých místech nebo že po oloupání klobouku zmizí jed. Nepomůže ani provaření, sušení ani namočení do octa. Toxiny, které způsobují otravu, jsou většinou stabilní a v těle působí i po tepelné úpravě.<br> <br> <br> <br> Praktický postup je jednoduchý: nasbírané houby doma ještě jednou prohlédněte za denního světla, každou očistěte a znovu zkontrolujte. Pokud mezi nimi objevíte jediný podezřelý kus, vyhoďte ho i s houbami, které se ho dotýkaly. Sbírejte do pevného koše nebo přepravky, nikdy do igelitové tašky, kde se houby zapaří a začnou se rozkládat. Rozkládající se houby mohou vyvolat zažívací potíže i tehdy, když byly původně jedlé.<br> <br> <br> <br> Ve školní družině se schází děti různého věku, temperamentu i pohybových zkušeností. Když se po obědě a po vyučování začnou nudit, energie se obrátí proti sobě: šťouchání, pobíhání po chodbě, hádky o židli. Netradiční pohybové hry dokážou tuto energii přepnout do řízené činnosti, která děti baví i bez drahého vybavení.<br> <br> <br> <br> Oblečení z druhé ruky má za sebou už nějaký život a často i několik praní. Právě proto potřebuje jinou péči než nové kousky. Nejčastější chybou je prát všechno dohromady na vysokou teplotu a cpát plný buben. Starší tkaniny ztrácejí pevnost, vlákna se mechanicky namáhají a oblečení se rychleji vytahuje, žmolí nebo trhá. Vždy si nejdřív přečtěte štítek a rozdělte prádlo podle barvy, materiálu a stupně znečištění.<br> <br> <br> <br> Hry, které nepotřebují ani branky, ani míče Vyzkoušejte „sochy a stíny". Jedno dítě je chytač, ostatní utíkají. Koho se dotkne, ztuhne v nějaké pozici a musí zůstat stát, dokud ho jiný hráč neproleze pod nohama nebo neobejde. Hra učí prostorovou orientaci a děti samy vymýšlejí, jak spoluhráče osvobodit. Pozor na to, aby se ztuhlé děti neopíraly o sebe — vznikají hromady a pády.