První dojem z bytu vzniká dřív, než si host stačí sundat bundu. V úzké chodbě rozhoduje každý centimetr a hlavně to, co při příchodu vidí jako první. Nejčastější chyba ale není nedostatek místa. Je to snaha narvat do chodby klasický věšák se dvěma rameny a pod něj botník, který trčí do průchodu. Chodba je pak ucpaná, do botníku se nedá pořádně šlápnout a kabáty padají na zem. Řešení přitom nezačíná nákupem, ale měřením.<br>
<br>
<br>
<br>
Zváste také přístup pro vás. Cesta ke kurníku musí být schůdná i v zimě s kolečkem a kbelíkem vody. Krmivo a voda se nosí denně, proto každých deset metrů navíc znásobí únavu. Zároveň kurník nesmí stát v průvanu — slepice nesnáší průvan a v zimě jim způsobit onemocnění dýchacích cest. Přirozenou bariérou je živý plot nebo zeď, ne však příliš blízko, aby bránily větrání.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak číst funkcionalistickou fasádu, aby vám něco řek<br>
<br>
<br>
<br>
Bezpečné rozeznávání hub začíná u toho, že si před odchodem do lesa ujasníte, co vlastně hledáte. Naučit se pět druhů, které sbíráte pravidelně, je spolehlivější než se učit nazpaměť stovky druhů z atlasu. Zaměřte se na znaky, které se nemění: barvu a tvar klobouku, barvu a hustotu rourek nebo lupenů, barvu třeně a způsob, jakým se mění po rozříznutí. Právě tyto znaky rozhodují, ne vůně ani místo růstu.<br>
<br>
<br>
<br>
Délka je druhé místo, kde se láme útulnost. Záclona má obvykle končit kousek nad parapetem nebo na něm, aby nepřekážela při větrání. Závěs naopak spadá na podlahu nebo těsně nad ni. Když závěs skončí v polovině okna, působí jako nedokončený a okno rozřízne. Tyč nebo kolejnice patří vždy nad okenní rám, ideálně ke stropu nebo ke stropní liště. Tím okno opticky zvětšíte a závěs nebude křičet, že je připevněný na poslední chvíli.<br>
<br>
<br>
<br>
Zrcadlo je nejsilnější nástroj, ale musí být umístěno správně. Velké zrcadlo na stěně kolmé k oknu odráží denní světlo a vytváří dojem druhého okna. Naopak zrcadlo naproti posteli může rušit spánek a působit neklidně. Vyhněte se malým zrcátkům roztroušeným po stěnách – tříští prostor. Jedno velké, ideálně od podlahy ke stropu, funguje lépe než pět malých.