Světlo řešte ve vrstvách, ne jedním lustrem uprostřed stropu. Centrální svítidlo vrhá stíny do rohů a ložnici opticky stlačuje. Přidejte nástěnné lampičky nad noční stoly, stojací lampu k oknu a nepřímé světlo za postelí nebo za policí. Teplé světlo o nižší intenzitě rozšíří vnímaný prostor lépe než studené a jasné. Závěsy zavěste co nejvýš a co nejblíž ke stropu, ideálně od podlahy – svislé linie opticky zvednou místnost. Kratší závěsy nebo garnýže přeruší stěnu a místnost sníží.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://i.ytimg.com/vi/E2lYTwVAe1s/hq720.jpg" alt="Jak jsme proměnili obývák a jídelnu ve starší vile | Návrh interiéru" style="max-width:430px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Velkoformátová sádrokartonová deska o rozměru přes dva metry vypadá na pohled jako jednoduché řešení. Právě proto se u ní nejčastěji podceňuje nosná konstrukce. Křížový rošt není dekorace, ale přenosová soustava, která musí zachytit hmotnost desky, vlhkostní změny, tlak vzduchu v místnosti i případné zatížení od izolace. Pokud se dimenzuje od oka, deska se po čase prohne, spáry popraskají a veškerá práce přijde vniveč.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Dvě dřeva mohou vypadat jako</span> „stejně hnědá", a přesto se spolu nesnesou. Rozhoduje podtón. Dřevo s růžovým nebo fialovým podtónem vedle dřeva se zeleným nebo šedým podtónem vytvoří špinavý dojem, i když jsou obě barvy světlé. Pomůže jednoduchý test: přiložte vzorky těsně k sobě a prohlédněte je proti oknu. Když spolu ladí, hrana mezi nimi zmizí. Když ne, uvidíte barevný zlom. Právě tam většina lidí udělá chybu a koupí nábytek jen podle fotky v katalogu.<br>
<br>
<br>
<br>
Pracovní stůl umístěte tak, aby dítě sedělo čelem k nejvyšší části stropu. Pokud to nejde, dejte ho bokem k šikmině a nad desku připevněte nízké police. Pozor na výšku – nad stolem musí zůstat alespoň 75 centimetrů volného prostoru, jinak se dítěti při psaní špatně dýchá a rychle se unaví. Osvětlení řešte nástěnným světlem s ohebným ramenem, které se dá sklopit pod šikminu. Stropní světlo je v těchto místech často oslepující nebo naopak nedosáhne na desku.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete kupovat cokoli nového, zkuste uspořádání provizorně – posuňte postele, přeneste police, dejte mezi stoly závěs. Děti si na nové uspořádání potřebují zvyknout a často samy přijdou s tím, co jim vadí. Teprve pak investujte do trvalého řešení. Dobře rozdělený pokoj není ten, kde je vše symetrické, ale ten, kde každé dítě ví, kam patří jeho věci a kde má klid, když ho potřebuje.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chybou je umístit postel rovnoběžně se šikminou. Vznikne tak hluchý prostor nad lůžkem, který nelze využít ani k sezení, ani k úložišti. Postel dejte kolmo ke stěně se šikmým stropem, a to na tu stranu, kde je strop nejvyšší. Pokud to dispozice dovolí, posuňte ji co nejblíže k oknu. Získáte tím podélný pruh pod šikminou, který se dá osadit nízkými zásuvkami nebo policemi. Dítě tak bude mít nad sebou dostatek prostoru a vy neztratíte podlahovou plochu.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy je lepší sáhnout po nábytku místo po příčce Stavět pevnou příčku je lákavé, ale v malém pokoji sebere světlo a často i místo pro skříně. Praktičtější je nízká knihovna, která slouží z obou stran, nebo posuvná zástěna. Nábytek musí být ukotvený ke zdi, jinak ho mladší sourozenec při hře převrhne. Typická chyba je vysoká skříň bez upevnění postavená doprostřed místnosti – vypadá jako dělicí prvek, ale je to nebezpečná zóna a zbytečně blokuje proudění vzduchu.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Nejprve si nakreslete půdorys</span> na papír a zakreslete dveře, okna, radiátor a zásuvky. Pak teprve hledejte linii dělení. Dobře funguje rozdělení na „klidovou" a „provozní" zónu: pracovní stoly a postele patří k sobě, skříně a hračky k sobě. Pokud to jde, dejte postele hlavami ke stejné stěně, ne proti sobě. Děti se pak navzájem nebudí pohledem a nevzniká dojem, že jedno dostalo lepší místo.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Každé dítě potřebuje</span> alespoň jeden kus prostoru, který je jen jeho. Nemusí to být celá polovina pokoje. Stačí vlastní police, vlastní zásuvka a vlastní místo na stěně, kam si může dát, co chce. Pokud děti sdílejí stůl, rozdělte ho na dvě jasně oddělené pracovní místa a každému dejte vlastní lampu. Sdílené světlo nad stolem je častý zdroj hádek, protože jedno si stěžuje, že mu druhé svítí do očí.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozdělit jeden pokoj pro dvě děti nevypadá složitě, dokud nezačnou obě chodit do školy a každé potřebuje klid na učení, místo na oblečení a prostor, kam si může zalézt. Nejčastější chyba je rozdělit místnost na dvě poloviny metrem od dveří. Vzniknou dvě chodbičky, obě děti sedí zády k sobě u dveří a nikdo nemá soukromí ani světlo. Rozdělení musí vycházet z toho, kudy se chodí, kde je okno a kde je topení – ne z geometrického středu místnosti.<br>
<br>
<br>
<br>
U menších dětí se osvědčuje rozdělení podle denní doby – jedno má stolek u okna dopoledne, druhé odpoledne. U starších je lepší dohodnout pevná pravidla: kdo kdy může pouštět hudbu, kam se odkládá společné oblečení a co se děje, když chce jedno přijít kamarád. Pravidla napište a pověste na dveře. Bez nich se z každé maličkosti stane spor a dělení ztratí smysl.