<strong>Co se děje uvnitř potahu a</strong> výplně Potahová tkanina reaguje podle toho, z čeho je vyrobená. Bavlna a len vlhkost přijímají ochotně a také ji ochotně odevzdávají, takže při běžném kolísání 40–60 % relativní vlhkosti drží tvar. Syntetické potahy, jako polyester nebo polyamid, přijímají jen málo vlhkosti, ale brání jejímu odpařování z výplně. Pokud je pod syntetickým potahem molitan, vlhkost z potu a vzduchu se v něm hromadí. Výsledkem je zatuchlý odér a časem i viditelné mapy na rubové straně látky.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://freestocks.org/fs/wp-content/uploads/2018/05/promenade_with_passers_by-1024x683.jpg" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Buklé se na první pohled tváří jako příjemná, hřejivá a bezproblémová pletenina. V každodenním nošení se ale chová jinak než běžný úplet. Má dvě strany: hladkou základní vazbu a smyčkovou strukturu, která drží vzduch. Právě smyčky určují, jak se materiál mačká, jak se vytahuje a kde se nejdřív objeví opotřebení. Kdo to ví, umí s ním zacházet tak, aby vydrželo sezónu i dvě.<br>
<br>
<br>
<br>
Údržba rozhoduje o tom, jak dlouho vzor vydrží. Pravidelně odstraňujte prach měkkým kartáčem, protože usazeniny zvyšují tření. Skvrny řešte okamžitě, ne později – vsáknou se do vlákna a vzor ztratí hloubku. U čalounění otáčejte polštáře a měňte místa sezení. Tím se opotřebení rozloží a vzor zůstane souměrný. Pokud se objeví prodření, nezakrývejte ho velkou záplatou. Menší steh ve stejném směru vzoru splyne lépe. Vzorované tkaniny nejsou kouzlo, které opotřebení vymaže. Jsou nástroj, který ho zpomalí a ukryje – pokud zvolíte správný typ, hustotu a vzor.<br>
<br>
<br>
<br>
Kritická je kombinace vysoké vlhkosti a nízké teploty. V nevytápěné garáži, na chatě nebo v ložnici u studené zdi se vlhkost sráží na chladnějším povrchu čalounění. Tam vzniká plíseň nejdřív. Poznáte ji podle tmavých skvrn, které nejdou vyčistit běžným vysavačem, a podle nasládlého zápachu. Pokud plíseň objevíte, nestačí jen povrchově vyčistit. Je nutné čalounění důkladně vysušit, ideálně při teplotě kolem 20–25 °C a relativní vlhkosti do 50 %, a teprve potom řešit skvrny.<br>
<br>
<br>
<br>
Praní, které povlak neznič<br>
<br>
<br>
<br>
Dalším vodítkem je, jak je pěna spojená s potahem a s nosnou konstrukcí. Kvalitní sedák má pěnu přilepenou nebo přesně vloženou tak, aby se neposouvala. Pokud se pěna uvnitř hýbe, drolí se nebo je cítit lepidlo, jde o špatné zpracování. Stejně tak si všímejte potahu – prošívání, zipy a spodní strana napoví, jestli výrobce šetřil na detailech, které drží tvar.<br>
<br>
<br>
<br>
Při správné péči drží buklé tvar i barvu překvapivě dlouho. Nepotřebuje speciální prostředky, jen klid na oblékání, šetrné praní a sušení v klidu. Když se smyčky začnou plstit, pomůže jemné pročesání kartáčem na vlasy nebo krátké protřepání ve studené vodě. Pokud se objeví žmolky, odstraňujte je strojkem na žmolky, ne holením. A hlavně: méně praní, více větrání. Buklé vydrží víc, než se na první pohled zdá, když ho nepřetížíte teplem a tlakem.<br>
<br>
<br>
<br>
Další rizikovou skupinou jsou přírodní kameny. Mramor, vápenec a travertin jsou citlivé na kyseliny i na vlhko; pára může narušit leštící vrstvu a zvýraznit rýhy. Žula je odolnější, ale i u ní platí, že se má čistit spíš vlhkým hadrem s neutrálním prostředkem. Podobně reagují i některé cementové a betonové povrchy, které po opakovaném paření ztrácejí barvu a začnou prášit.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je zakrývat čalounění neprodyšnými přehozy nebo fóliemi. Vlhkost, která se dostane dovnitř, nemá kudy odejít. Další chybou je sušit mokré čalounění na přímém slunci nebo u topení. Povrch sice rychle schne, ale jádro zůstává vlhké a uvnitř vzniká plíseň. Pokud čalounění promokne, vysoušejte ho v místnosti s dobrým oběhem vzduchu, případně použijte ventilátor, ne přímý zdroj tepla. A pokud materiál zapáchá i po vysušení, je lepší výplň vyměnit než jen měnit potah.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Čalounické materiály jsou z</span> velké části porézní. Pěnové výplně, vrstvy netkané textilie, vlies, ale i samotná tkanina potahu mají mezi vlákny nebo buňkami vzduch, který není uzavřený. Když se vlhkost vzduchu v místnosti zvedne, tento vnitřní vzduch se snaží vyrovnat s okolím. Čalounění tedy vlhkost přijímá i odevzdává. Nejde o žádnou katastrofu, ale je dobré vědět, co se děje, aby se předešlo plísním, zápachu a zbytečnému opotřebení.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktické pravidlo zní: udržujte relativní vlhkost v místnosti mezi 40 a 60 %. Většina čalouněného nábytku i matrací je na toto rozmezí dimenzovaná. V zimě, kdy topení vysušuje vzduch, vlhkost klesá pod 30 % a materiály vysychají, což vede k praskání pěny a drolení. Naopak v létě při déletrvajících deštích se vlhkost drží nad 70 % a čalounění nasává. Pomůže pravidelné větrání, ideálně krátké a intenzivní, ne dlouhé s otevřeným oknem v chladném dni.