<img src="http://www.imageafter.com/image.php?image=b10objects_circuits010.jpg&dl=1" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Co dělat, když potřebujete boty rychle usušit před ranním během? Zkuste je vycpat suchými ručníky a každou hodinu je vyměnit. Ručníky nejprve vyždímejte a osušte na topení – pak budou opět schopné absorbovat vlhkost. Po dvou až třech výměnách budou boty sice stále lehce vlhké, ale pokud je necháte přes noc v suché místnosti, do rána doschnou. Pokud jsou tenisky z kůže nebo semiše, nepoužívejte noviny – tiskařská čerň se může obtisknout na materiál. V tom případě sáhněte po bílém savém papíru nebo kuchyňských utěrkách.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejlepší způsob, jak se naučit houby poznávat bez mykologa, je začít s několika málo druhy, které si oblíbíte. Vyberte si třeba hřib smrkový, lišku obecnou nebo suchohřib žlutomasý. U každého druhu si zapamatujte nejen klobouk, ale i spodní stranu, třeň a případně dužninu. Pomozte si i vůní a místem růstu. Liška obecná je nezaměnitelná díky svým žlutooranžovým lištám, které sbíhají na třeň, a roste v listnatých i jehličnatých lesích. Také si všímejte, jestli houba roste ve skupině nebo samostatně – některé jedovaté druhy mají tendenci růst v trsech, třeba penízovka smrková, která je sice jedlá, ale může připomínat jiné druhy. Když si osvojíte dva až tři jisté druhy, můžete je sbírat s klidem a postupně přidávat další.<br>
<br>
<br>
<br>
Dalším praktickým návykem je zapisovat si, kde jste houby sbírali a co jste si z lesa přinesli. To se hodí, kdybyste měli po jídle zdravotní potíže. Lékař se vás totiž zeptá, co a kdy jste jedli, a vaše zápisky mu pomohou rychle určit příčinu. Stejně tak je dobré si pamatovat, že houby nepatří do igelitového sáčku – v něm se rychle zapaří a zkazí. Používejte proutěný košík nebo papírový sáček, a pokud nesbíráte jen jeden druh, oddělte je třeba ubrousky, abyste si je nepletli. Tato zdánlivá drobnost vám může ušetřit nejen zkaženou večeři, ale i život.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Jak si doma ověřit, že jste</span> nasbírali správně Po návratu domů rozložte houby na stůl a prohlédněte si každou zvlášť. Nejdřív vyhoďte ty, které jsou červivé, plesnivé nebo příliš staré. Pak si každou houbu očistěte a znovu zkontrolujte klobouk, lupeny a třeň. Pokud narazíte na houbu, u které se vám něco nezdá, vyhoďte ji. Nezkoušejte ji „zachránit" tím, že ji uvaříte – jedovaté látky se teplem nerozkládají. Také si pamatujte, že některé jedlé houby, jako je hřib kovář, jsou za syrova jedovaté a musí se důkladně tepelně zpracovat. To ale neplatí pro muchomůrku zelenou – ta je nebezpečná i po dlouhém varu.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak velký vliv má rychlost a úhel dopadu? Při dopadu tělesa se uvolní obrovská energie, která roztaví horninu a vyvrhne ji ven. Tím vzniká charakteristický tvar s vyvýšeným okrajem a často i centrálním vrcholem uprostřed. Pro praxi – pokud si chcete představit rozdíl mezi kráterem a pouhou dírou, myslete na to, že kráter není jen prohlubeň. Je to místo, kde materiál z podpovrchu vyletěl do okolí a vytvořil val. Proto má většina měsíčních kráterů kruhový tvar bez ohledu na úhel dopadu. Při velmi šikmém nárazu může být tvar mírně protáhlý, ale většinou se energie přenese tak rychle, že výsledek je skoro vždy kruh.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se podíváte na Měsíc dalekohledem, možná vás napadne, že jeho povrch připomíná plátek ementálu. Dírky v sýru ale vznikají jinak než ty na Měsíci – a právě v tom je celý příběh. Krátery jsou výsledkem srážek s meteority a asteroidy, které na Měsíc dopadaly miliardy let. Na rozdíl od Země nemá Měsíc atmosféru, která by většinu těles spálila dřív, než dopadnou, ani deskovou tektoniku, která by povrch neustále přetvářela. Proto na něm zůstaly stopy po každém větším nárazu dodnes.<br>
<br>
<br>
<br>
Pozor si dejte na tři typické chyby. První: zateplení vnitřní strany obvodové stěny polystyrenem kvůli zvýšení povrchové teploty – tím akumulaci úplně zlikvidujete. Druhá: použití dutých keramických tvárnic s tepelnou izolací v dutinách – ty mají sice dobré U, ale téměř nulovou schopnost ukládat teplo. Třetí: příliš silné zdivo (např. 50 cm betonu) u domu, který je obýván jen o víkendech – taková stavba se nestihne za dva dny prohřát a vytápění přijde vniveč. Vždy proto vycházejte z režimu užívání domu a z toho, jak často budete topit. Pro každodenní provoz s tuhými palivy je akumulace přínosná, pro příležitostné bydlení je naopak nevýhodou.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec si osvojte zvyk, že houby vaříte vždy až druhý den, ne hned večer po sběru. To vám dá čas na rozmyšlenou a případnou konzultaci s někým zkušeným, i když to nemusí být mykolog. Zkuste si najít kamaráda, který houby zná, a pozvěte ho na houby s sebou. Společné sbírání je nejen bezpečnější, ale i zábavnější. A pokud se i přes všechna opatření stane, že po jídle pocítíte nevolnost, zvracení nebo průjem, neváhejte a vyhledejte lékařskou pomoc. Čím dříve zasáhnete, tím větší šance na uzdravení. Bezpečný sběr hub není o strachu, ale o respektu k přírodě a k vlastnímu zdraví.