Základem je proměnit běžné předměty v herní rekvizity. Místo kupovaných míčků použijte srolované ponožky nebo papírové koule, které nezpůsobí zranění ani rozbití okna. Oblíbená je hra na „sochy" – děti se volně pohybují po místnosti, a jakmile zazní signál (tlesknutí, píšťalka), musí ztuhnout v pozici, kterou právě dělají. Kdo se pohne, vypadává, ale místo vylučování můžete zavést trestné „zamrznutí" na jedno kolo, aby nikdo neseděl stranou.<br>
<br>
<br>
<br>
Věnečky z odpalovaného těsta patří mezi cukroví, které umí potrápit. Když se povedou, jsou lehké, křehké a drží tvar i po naplnění. Když ne, splasknou, nasáknou krémem a ztratí svou křupavost. Nejde přitom o náhodu, ale o pár konkrétních pravidel, která je dobré dodržet už při přípravě těsta. Klíčem je správný poměr surovin, teplota a hlavně práce s těstem během vaření a pečení.<br>
<br>
<br>
<br>
První lezení na umělé stěně může být zážitek, na který buď rychle zapomeneš, nebo se k němu budeš vracet roky. Klíčové je nepřijít nepřipravený. Ne kvůli tomu, že bys vypadal nezkušeně, ale protože špatná výbava a přehnané sebevědomí spolehlivě zkazí dojem z jinak skvělého sportu. Než vyrazíš, zjisti si, co stěna nabízí – mnohé mají vlastní boty i jistící pomůcky, takže si nemusíš hned kupovat vlastní výstroj. Pokud ale chceš začít pravidelně, investice do vlastních lezeček, které ti sednou jako ponožka, je první krok, který oceníš po pár týdnech.<br>
<br>
<br>
<br>
Až skončíš, dopřej si pořádný strečink – hlavně na předloktí a záda. První lezení tě může bolet v místech, kde jsi nečekal, třeba v podpaží nebo na vnitřní straně loktů. To je normální a za pár dní to přejde. Pokud ale cítíš ostrou bolest v prstech nebo rameni, nech to vyšetřit – lezení je náročné na šlachy a je lepší přibrzdit než si způsobit zranění. A hlavně: nevzdávej to po prvním neúspěchu. Každý, kdo dnes leze jako veterán, měl někdy chvíli, kdy se bál slézt z pětimetrové stěny. Dej tomu pár návštěv a uvidíš, že se tvoje tělo i hlava rychle přizpůsobí.<br>
<br>
<br>
<br>
Co si vzít na první trénink a co nechat doma Základ je pohodlné oblečení, které tě nebude omezovat v pohybu – ideální jsou elastické kalhoty nebo kraťasy a triko, které nebudou příliš volné, aby se nezachytávaly o magnézium nebo o úchyty. Na nohy si půjč buď vlastní lezečky, nebo si je půjč ze stěny. Pokud jde o půjčovné, většinou zahrnuje i jistící pomůcky, ale přesto si zkontroluj, jestli máš karabinu s pojistkou – pokud ne, zeptej se obsluhy. Co se týče doplňků, magnézium je fajn, ale ne nezbytné – mnoho lidí začíná bez něj a zjistí, že jim stačí suché ruce a pořádné dýchání. Vyhni se tomu, abys s sebou tahal ručník nebo celou tašku věcí – na stěně stačí lahev vody a dobrá nálada.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 600;">Pokud dodržíte tyto zásady,</span> šikmina se změní z překážky na vaši nejoblíbenější část bytu. Dbejte na to, aby každý centimetr měl svůj účel, ale zároveň nenechte prostor zahlcovat. Po pár týdnech používání zjistíte, že vám vyhovuje spát nízko u země a pracovat s výhledem do šikmého nebe. Až příště uslyšíte, že podkroví je nevyužitelné, budete vědět své – stačí jen respektovat úhel střechy a přizpůsobit mu svůj životní styl.<br>
<br>
<br>
<br>
Při zařizování šikminy se nejčastěji chybuje v tom, že se lidé snaží prostor úplně zaplnit nábytkem. Výsledkem je stísněný pocit a neustálé narážení do rohů. Nechte volný průchod podél nejvyšší stěny a šikminu využijte spíš jako kulisu pro nízký konferenční stolek nebo pohovku. V ložnici se osvědčuje umístit do šikminy pouze matraci na podlaze a nechat zbytek místnosti volný pro pohyb. Tím získáte vzdušnou atmosféru, která je pro malé podkrovní byty zásadní. Nezapomeňte také na větrání – šikmá okna se otevírají jinak než klasická, ale bez pravidelného přísunu vzduchu se v místnosti rychle tvoří plísně.<br>
<br>
<br>
<br>
Dalším častým zdrojem problémů je vejce. Přidává se postupně a vždy po částech, přičemž každou dávku důkladně zapracujte, dokud není těsto hladké a lesklé. Množství vajec nikdy neurčujte přesně podle receptu, ale podle konzistence. Těsto musí být tak husté, aby drželo tvar a při stříkání cukrářským sáčkem tvořilo ostré špičky. Pokud se vám zdá příliš tuhé, přidejte trochu rozšlehaného vejce. Pokud naopak teče, přidejte lžíci mouky a znovu krátce propracujte.<br>
<br>
<br>
<br>
Důležité je také dbát na bezpečnost – odstraňte ostré hrany, zkontrolujte, že se děti neperou o prostor, a mějte na paměti, že pohybové hry mají být zábavné, ne soutěživé za každou cenu. Dobrý vychovatel pozná, kdy děti přestávají bavit, a včas změní činnost. Když si děti odnesou pocit, že si užily pohyb a společné chvíle, příště se do hry zapojí s nadšením. Netradiční hry tak nejsou jen vyplněním času, ale cestou k tomu, aby děti vnímaly pohyb jako radost, ne jako povinnost.