Neméně podstatné jsou správné boty a trekingové hole. Boty by měly mít pevný kotník, kvalitní podrážku s dobrým vzorkem a měly by být už obnošené – nové boty před túrou jsou recept na puchýře a nestabilitu. Hole odlehčí kolenům při sestupu a pomohou udržet rovnováhu na kluzkém povrchu, ale nauč se je používat ještě před výstupem. Pokud nemáš hole a cesta je prudká, hledej si oporu v pažích a vyhýbej se mokrým kořenům a kamenům, které jsou zrádné i za sucha.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak zvládnout orientaci, když není vidět ani na krok Orientace bez měsíčního svitu se opírá o mapu, buzolu a schopnost číst reliéf. Papírová mapa je spolehlivější než displej telefonu, který vás nutí svítit si na něj a zároveň vás vyvádí z temnoty. Naučte se před výstupem zakreslit do mapy klíčové body – sedla, potoky, skalní útvary. V noci se tyto tvary poznávají hůře, ale pokud si je předem spojíte s azimutem, nemusíte spoléhat na paměť. Vždy si určete jeden bod v dálce, který je vidět bez světla – třeba vrchol hory – a držte se jeho směru.<br>
<br>
<br>
<br>
Když vyrážíš do hor, nejde jen o fyzičku a dobrou náladu. Jedna zdánlivě banální chyba v přípravě dokáže proměnit pohodový výlet v boj o přežití. Nejčastější problém přitom nebývá nedostatek zkušeností, ale přehnané sebevědomí a podcenění toho, co se může změnit během pár desítek minut.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Když se ocitnete v hlubokém</span> lese bez cest, prvním úkolem není najít sever, ale zastavit a zhodnotit situaci. Zastavte se dřív, než vás pohltí pocit nejistoty. Zkuste si vzpomenout, kudy jste šli naposledy, a jak dlouho jste šli od posledního známého bodu. Pokud máte mapu, položte ji na zem a otočte tak, aby její horní okraj směřoval ke skutečné severu podle kompasu nebo slunce. Pokud nemáte kompas, použijte hodinky: ve 14:00 ukazují na jih, pokud je slunce vidět. Ale i bez hodinek lze určit směr podle stínu tyče – zapíchněte ji do země, označte konec stínu, počkejte 15 minut a spojte dva body; první ukazuje západ.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhý klíčový parametr je vodní sloupec a prodyšnost. Čísla na štítku ale neříkají všechno. Důležitější je, jak se membrána chová při vlhkosti zevnitř – tedy při pocení. Pokud má bunda nízkou prodyšnost, uvnitř kondenzuje vlhkost a vy jste mokří vlastním potem. Pro rychlou chůzi nebo běh volte hodnoty prodyšnosti vyšší, ale pozor: každý výrobce měří jinak. Praktická zkouška: zkuste si bundu v obchodě na pět minut s nějakou fyzickou aktivitou – skrčit se, zvednout ruce. Ucítíte, jestli se pod ní dusíte. Dobrá membrána by měla odvádět vlhkost i při mírném pohybu.<br>
<br>
<br>
<br>
Další častý problém je přecenění vlastní kondice. V zimě je pohyb pomalejší, batoh těžší a povrch kluzký. Pokud v létě ujdete deset kilometrů za tři hodiny, v zimě počítejte s dvojnásobkem. A k tomu přidejte rezervu na nečekané pády nebo obtížný úsek. Když zjistíte, že vám docházejí síly, otočte se raději dřív — návrat dolů je bezpečnější než „ještě kousek" na vrchol.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomínej ani na lékárničku a základní vybavení pro přežití, i když jde jen o jednodenní túru. Náplasti na puchýře, obinadlo, dezinfekce, isotermická fólie, čelovka a píšťalka by měly být samozřejmostí. Mnoho lidí si myslí, že se jim nic nemůže stát, a proto tyto věci nechávají doma. Právě v momentě, kdy někdo uklouzne a zkroutí si kotník, se ale ukáže, že bez teplé vrstvy a izotermické fólie může i banální zranění skončit podchlazením.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním a naprosto zásadním krokem je kontrola předpovědi počasí, a to nejen pro den výletu, ale i pro vyšší polohy. Hory mají vlastní mikroklima a teplota na vrcholu může být o deset i více stupňů nižší než v údolí. Přibal si vždy nepromokavou a větruodolnou bundu, i když ráno svítí slunce. Stejně důležité je mít dostatek tekutin – minimálně dva litry na osobu, a v případě delší trasy i zdroj na doplnění z horského pramene. Mnoho lidí zapomíná, že dehydratace se projevuje únavou a zhoršeným úsudkem dříve, než pocítí žízeň.<br>
<br>
<br>
<br>
Když stojíte před regálem s outdoorovým oblečením, membránová bunda vypadá jako jasná volba. Ale po prvním dešti zjistíte, že se buď potíte, nebo vám voda stále teče pod límec. Problém většinou není v tom, že by membrána nefungovala, ale v tom, že jste vybrali špatný typ pro svůj pohyb a počasí. Než sáhnete po první barevné bundě, zkuste si odpovědět na tři otázky: jak dlouho budete venku, jak intenzivně se budete hýbat a jestli potřebujete bundu na celoroční nošení, nebo jen na přeháňky.<br>
<br>
<br>
<br>
Typickou chybou je přeceňovat vlastní paměť. „Vždyť jsme šli asi hodinu, takže cesta je za mnou" – ale za hodinu v hustém lese ujdete pouhé 2–3 kilometry, a to pokud nemanévrujete mezi hustníky. Skutečný směr si ověřte podle slunce: pokud jste šli ráno do lesa západně od domova, slunce měli za zády; v poledne je na jihu, odpoledne na jihozápadě. Tuto informaci si zafixujte a porovnejte s tím, co vidíte. Směr stínů se během dne mění, ale poloha slunce (v hodinových úhlech) vám dá přesnější orientaci než „vychází na východě, zapadá na západě".