Chyba, kterou dělá většina turistů: voda na túře bez plánu

Plánování vody na túru začíná dlouho před tím, než vyrazíte. Základní pravidlo je jednoduché: spočítejte si spotřebu na každou hodinu pohybu. Průměrný člověk při běžné chůzi v mírném tempu vypije kolem půl litru za hodinu, ale v horku, do kopce nebo s těžkým batohem to může být dvojnásobek. Než vyjdete, zkuste si zjistit, kde přesně na trase jsou prameny, studánky nebo horské chaty. Spoléhat se na to, že „někde cestou něco bude", je nejčastější chyba. Většina nepříjemných situací začíná právě podceněním vzdálenosti mezi vodními zdroji.<br> <br> <br> <br> Nakonec si sbalte i pytlíky na exkrementy a papírové utěrky. Nejenže udržíte přírodu čistou, ale vyhnete se i nepříjemným situacím, kdy pes zanechá stopu uprostřed turistické stezky. A pokud máte psa, který rád ochutnává všechno, vezměte si i náhubek? Ne, to není nutné. Místo toho ho naučte povel „nech to" už doma. Na túře pak budete mít klid a pes si užije pohyb bez zbytečného stresu.<br> <br> <br> <br> Typická chyba začátečníků je přílišné oblékání před spaním. Když se zpotíte v péřovém spacáku, rázem máte mokré vrstvy a teplo mizí. Lepší je jít spát mírně chladný – tělo se zahřeje samo. Druhým častým omylem je ignorování větru i za bezmračné noci. Průvan vám ukradne teplo i při teplotách nad nulou. Postavte si z batohu a plachty malou zástěnu na návětrné straně, případně využijte terénní vlnu. A pokud se v noci probudíte zimou, neležte a nečekejte – udělejte dvacet dřepů, zahřejte ruce o podpaží a zkuste znovu usnout.<br> <br> <br> <br> Po túře psa prohlédněte – zkontrolujte tlapky, srst a uši. Klíšťata se často zachytí v srsti, a pokud je najdete, odstraňte je pinzetou. Dejte pozor na změny chování, které by mohly signalizovat únavu nebo zranění. A hlavně – netlačte na výkon. Pes vám dá najevo, kdy má dost, a vy byste měli respektovat jeho limit. Planý výkon pro vás oba znamená radost, ne závod.<br> <br> <br> <br> Svrchní vrstva je vaší ochranou před větrem, deštěm a sněhem. Měla by být prodyšná, aby mohla unikat vlhkost z těla ven. Ideální je membránová bunda, která nepromokne, ale zároveň neudusí. Pokud je jen chladno a sucho, postačí lehká větrovka, která zabrání profouknutí. Nezapomínejte, že svrchní vrstva nesmí být příliš teplá – jinak se v ní zpotíte. Její funkcí je chránit, ne hřát. Proto ji vybírejte podle počasí a náročnosti trasy.<br> <br> <br> <br> Když už mluvíme o tlapkách, nezapomeňte na ochranu před horkem a chladem. V létě se vyhněte asfaltu a tmavým povrchům, které se přehřívají. V zimě zase pozor na posypovou sůl a ostré ledové krystaly. Po každé túře tlapky prohlédněte a omyjte vlažnou vodou. Pokud si pes začne olizovat tlapky nebo kulhá, okamžitě zastavte a zkontrolujte, jestli tam není cizí předmět.<br> <br> <br> <br> Častým problémem je přehřátí. Psi se nepotí, ochlazují se hlavně dýcháním. Pokud vidíte, že pes těžce dýchá, má zarudlé dásně a zpomaluje, okamžitě zastavte ve stínu a dejte mu napít. Mokrý ručník nebo chladící podložka vám pomohou snížit teplotu. Nikdy psa nenuťte do běhu v parném dni – raději vyrazte brzy ráno nebo pozdě odpoledne.<br> <br> <br> <br> Jak se zahřát bez těžkého vybavení a nezmoknout Než slunce zapadne, najezte se a napijte. Tělo spaluje energii na trávení, a pokud máte prázdný žaludek, začnete se třást už po první hodině. Vhodné jsou tučné a sacharidové potraviny – ořechy, sýr, sušené ovoce. Vodu mějte v termosce; studený nápoj z ledovcového potoka vám sníží vnitřní teplotu o víc, než si myslíte. Oblékněte se do suchých vrstev, ale ne na tělo – příliš těsné oblečení omezuje krevní oběh. Vlněné ponožky, čepice a šála jsou nutností, i když teploměr ukazuje plus pět.<br> <br> <br> <br> Plánujete výlet do hor a chcete vzít psa? Skvělý nápad, ale jen pokud víte, co dělat. Společná túra může být skvělým zážitkem pro vás i vašeho čtyřnohého parťáka, ale špatná příprava ji rychle změní v nepříjemnou zkušenost. Pes se snadno přehřeje, poraní si tlapky nebo se ztratí. Tomu všemu se dá předejít, když budete vědět, co si zabalit a jak se chovat.<br> <br> <br> <br> Když už narazíte na přírodní zdroj, nikdy z něj nepijte bez úpravy. I křišťálově čistá horská bystřina může obsahovat bakterie, parazity nebo viry, které vám způsobí žaludeční potíže. Nejbezpečnější je vodu převařit, ale to vyžaduje čas a vařič. Praktickou alternativou jsou filtrační lahve nebo tablety na dezinfekci, které byste měli mít vždy v záloze. Jenže pozor: filtrace neodstraní viry a tablety potřebují určitou dobu působení, obvykle kolem třiceti minut. Proto si předem zjistěte, jaké úpravy vaše zařízení umí, a vždy se řiďte pokyny na obalu. Nefunguje to tak, že vezmete vodu z potoka, protáhnete ji šátkem a máte hotovo – to je mýtus, který může skončit pobytem v nemocnici.