10 her a fíglů, které zaručeně zabaví i neposedu 1. Pozorovatelé přírody: Každý dostane za úkol najít tři věci určité barvy, tvaru nebo druhu – třeba tři žluté květiny, kameny podobné zvířatům nebo stopy zvířat. Malé děti můžou sbírat přírodniny do kapsy a na konci výletu z nich postavit obrázek. Důležité je neurčovat příliš těžké úkoly, jinak děti ztratí motivaci. 2. Hledání pokladu: Před výletem schovejte po trase drobné předměty – třeba barevné kamínky nebo samolepky – a nakreslete jednoduchou mapu, podle které je děti hledají. Poklad nemusí být hmotný, stačí, když na konci najdete „truhlu" s příběhem.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://burst.shopifycdn.com/photos/slices-of-homemade-pizza-with-olives-on-a-green-plate.jpg?width=746&format=pjpg&exif=0&iptc=0" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Začněte ještě před odchodem z domu. Zapojte děti do plánování trasy – stačí, když si z mapy vyberou jedno místo, které chtějí vidět, a vy k němu přizpůsobíte cestu. Dejte jim malý batůžek s vlastní svačinou a lahví vody, aby měly zodpovědnost za svůj „majetek". Během chůze pak nezapomeňte na časté krátké přestávky – pět minut každých dvacet je lepší než jedna dlouhá pauza po hodině, kdy už jsou děti unavené a protivné.<br>
<br>
<br>
<br>
Základní výbava, kterou budete potřebovat, je bivakovací pytel nebo alespoň nepromokavá plachta. Pokud nemáte ani jedno, improvizujte s igelitem nebo velkým pytlem na odpadky. Důležité je, abyste měli vrstvu izolace mezi tělem a zemí – suché listí, travní trsy nebo větve. Nikdy nespěte přímo na holé zemi, protože ta vám vysaje teplo rychleji než vzduch. Sbalte si i tenkou podložku z pěny nebo alespoň několik vrstev oblečení navíc.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec si osvojte zvyk kontrolovat vrstevnice i během pochodu. Když přijdete na rozcestí a nejste si jisti směrem, podívejte se na tvar křivek kolem vás. Pokud jdete po vrstevnici, držíte si stálou výšku, ale pokud je křížíte, jdete do svahu. Tato dovednost je užitečná zejména v mlze nebo hustém lese, kde není vidět na vzdálené orientační body. S trochou cviku začnete vrstevnice vnímat jako plastický obraz krajiny, a ne jako abstraktní čáry na papíře.<br>
<br>
<br>
<br>
Děti si z výletu neodnesou to, že jste ušli deset kilometrů, ale že jste spolu zažili legraci. Když se vám jednou podaří je zabavit, příště už se budou ptát, kdy zase půjdete. A to je ten největší úspěch, který můžete jako rodiče dosáhnout.<br>
<br>
<br>
<br>
Při čtení vrstevnic se vyvarujte dvou častých chyb. První je ignorování kót, tedy číselných údajů o nadmořské výšce. I když jsou vrstevnice přesné, bez kót nemáte představu o absolutní výšce, a tedy ani o tom, zda jdete do kopce nebo z kopce. Druhou chybou je zaměňování vrstevnic s jinými liniemi na mapě, jako jsou cesty, potoky nebo hranice. Vrstevnice mají obvykle specifickou barvu (hnědou nebo oranžovou) a jsou tenčí než jiné prvky. Věnujte pozornost legendě, abyste je nezaměnili s vrstevnicemi umělými, které se používají pro znázornění hranic v některých speciálních mapách.<br>
<br>
<br>
<br>
Plánujete strávit noc v horách bez stanu a spacáku? Možná to zní jako výzva, ale s rozumným přístupem to zvládnete. Klíčem je připravit se na to, že příroda nečeká na vaše rozmary. Nejdůležitější je vybrat správné místo – chráněné před větrem, s rovným terénem a pokud možno suchým podložím. Vyhněte se údolím, kde se drží chladný vzduch, a naopak hledejte vyvýšeniny, ale ne úplné hřebeny, kde vás potrápí poryvy.<br>
<br>
<br>
<br>
Než vyrazíte, zkontrolujte interval vrstevnic, který je obvykle uveden v legendě mapy. Nejčastěji se setkáte s intervalem 5 nebo 10 metrů, ale v horských oblastech může být i 20 metrů. Tento údaj je zásadní pro odhad převýšení. Pokud vidíte pět čar mezi dvěma kótami, s intervalem 10 metrů to znamená převýšení 50 metrů. Bez této znalosti se snadno dopustíte chyby při plánování trasy, protože podceníte náročnost stoupání.<br>
<br>
<br>
<br>
<strong>Poslední častou chybou je</strong> ignorování hmotnosti a uchycení. Těžká čelovka s velkým akumulátorem vás bude tlačit na čele už po hodině chůze. Pásek by měl být široký, měkký a nastavitelný jednou rukou. Ideálně i tak, aby šel připevnit na helmu, pokud ji nosíte. Zkontrolujte také odolnost proti vodě – stupeň krytí IPX4 nebo vyšší zvládne déšť i pot. A když už vyberete, naučte se s ní manipulovat poslepu. Přepínání režimů musí být intuitivní, abyste nemuseli sundávat rukavice a tápat po tlačítkách. Jen tak si noční túru užijete, místo abyste s čelovkou bojovali.<br>
<br>
<br>
<br>
Znáte to: vyrazíte na túru, po půl hodině děti začnou fňukat, že bolí nohy, že je to dlouhé a že chtějí domů. Nejčastější chybou rodičů je spoléhat na to, že výlet sám o sobě děti nadchne. Děti ale potřebují jasný cíl, hru a pocit, že jsou součástí dobrodružství, ne jen pasivními účastníky, které táhnete za ruku.