Chyba, která kazí přechod hřebene a jak se jí vyhnout

Když se vydáte na náročný hřeben, většina příruček řeší fyzickou přípravu, výbavu nebo počasí. Málokdo ale mluví o tom, co dělá rozdíl mezi zvládnutým přechodem a zbytečným rizikem: o tempu. Nejdřív jdete svižně, abyste „nepromarnili den", po pár hodinách přijdou první známky únavy a vy začnete dělat chyby v odhadech. Přitom stačí nastavit tempo od začátku tak, abyste měli rezervu na poslední úsek, kde už nejde slevit z opatrnosti.<br> <br> <br> <br> Základní pravidlo zní: na každé dvě hodiny chůze počítej s jedním litrem vody. V parném létě nebo při strmém stoupání klidně i s litrem a půl. Pokud jdeš na celodenní výšlap, dva litry na začátku nestačí. Raději si vezmi dva až tři litry, i kdyby to mělo znamenat těžší batoh. Váhová zátěž tě zpomalí, ale dehydratace tě zastaví úplně. Nezapomeň, že vodu piješ průběžně, ne až když máš žízeň.<br> <br> <br> <br> V den túry vyraz brzy ráno a pravidelně kontroluj, jestli jdeš podle plánu. Každou hodinu si udělej krátkou přestávku, při které se napiješ a něco sníš. Pokud se začneš cítit unavený nebo se počasí zhorší, neboj se trasu upravit – cíl neuteče, ale bezpečnost je vždy na prvním místě. Večer si připrav vše na druhý den: doplň vodu, přebal batoh a zkontroluj, že máš jídlo i na snídani. Uklidit místo po sobě a odnést všechny odpadky je samozřejmost, i když jsi na divoko.<br> <br> <br> <br> Nejčastější chybou je spoléhat na to, že motor potřebuje zahřát na volnoběh. Moderní motory se zahřejí nejrychleji jízdou, takže klidně nastartujte, počkejte pár desítek sekund, než se olej rozvede, a pak vyjeďte s mírnou zátěží. Dlouhé stání se startovaným motorem jen zbytečně pálí benzín nebo naftu. Podobně to platí pro klimatizaci – v nízkých rychlostech stojí hodně, ale na dálnici je otevřené okno horší, protože narušuje aerodynamiku. Vždy je lepší okna zavřít a nechat klimatizaci.<br> <br> <br> <br> Než vyrazíte na delší túru, naučte psa chodit na volném vodítku. Pes by měl jít u vaší nohy, ne před vámi, a neměl by tahat. Začněte nácvikem na krátkých procházkách v klidném prostředí, kde není mnoho rušivých podnětů. Používejte pamlsky nebo hračku, kterou pes miluje, a odměňujte ho v momentě, kdy jde správně.<br> <br> <br> <br> Základní technika spočívá v tom, že měníte směr vždy, když pes začne tahat. Jakmile se vodítko napne, otočte se a jděte opačným směrem. Pes se musí soustředit na vás, aby věděl, kam půjdete. Toto opakujte důsledně, ale trpělivě. Po několika dnech pes pochopí, že tahání vede k tomu, že se nikam nedostane, zatímco chůze u nohy znamená odměnu.<br> <br> <br> <br> Značky se ale neobjevují náhodně. Na rozcestích bývá tabule se směrovníkem, která ukazuje, kam která barva pokračuje, a také vzdálenost v kilometrech. Čísla na tabuli nejsou orientační – udávají skutečnou vzdálenost po značené trase, ne vzdušnou čarou. Pokud na rozcestí chybí tabule, hledejte na stromě nebo skále takzvanou „malou směrovku" – šipku s barvou a názvem cíle. Šipka bez tabule se používá i tam, kde trasa odbočuje z lesní cesty na pěšinu, nebo když hrozí, že byste přešli křižovatku.<br> <br> <br> <br> Co dělat, když se něco pokazí Na hřebeni není místo na improvizaci ve chvíli, kdy začne pršet nebo se přihlásí únava. Prvním pravidlem je otočit se, pokud se podmínky zhorší dřív, než jste v polovině exponovaného úseku. Většina nehod se stane při sestupu, kdy už lidé poleví v pozornosti. Pokud musíte pokračovat, zpomalte a každý krok dělejte vědomě. Vyhněte se dvěma nejčastějším chybám: spěchat za světlem a spoléhat na to, že „to přejde".<br> <br> <br> <br> Základem je rozdělit si trasu na úseky podle charakteru terénu, ne podle kilometrů. Na exponovaných místech, kde se jde po skalách nebo s jištěním, budete logicky pomalejší. Počítejte s tím, že hodina na takovém úseku „stojí" za hodinu a půl na běžné pěšině. Méně zkušení chodci často podcení právě tyto pasáže, protože v mapě vypadají krátce. Tip: Pokud máte v plánu úsek, kde je potřeba nasadit ruce, přidejte si k plánovanému času polovinu navíc. A pokud jdete ve skupině, tempo určuje nejpomalejší člen, ne ten nejrychlejší.<br> <br> <br> <br> Co ještě ovlivní spotřebu víc než jízda Než vyrazíte, zkontrolujte tlak v pneumatikách. Podhuštěné kola znamenají větší valivý odpor, což se projeví na spotřebě i na životnosti pneumatik. Tlak se mění s teplotou, takže kontrola jednou za měsíc by měla být základ. Dále se zbavte nepotřebných věcí v kufru – každých dvacet kilogramů navíc znamená vyšší spotřebu, hlavně ve městě, kde neustále zrychlujete a brzdíte. Střešní nosiče a boxy jsou ještě horší: i prázdný box zvyšuje aerodynamický odpor, takže pokud ho nepoužíváte, sundejte ho.