<span style="font-weight: bold;">Co udělat s rozestavěným</span> zdivem a základy Rozestavěné zdivo je nejzranitelnější částí. Čerstvě vyzděné stěny musí být chráněny před deštěm i mrazem. Pokud je zdivo ještě mokré a teplota klesne pod nulu, voda v pórech zmrzne a může způsobit mikrotrhliny, které se na jaře projeví jako zasolení nebo opadávání omítky. Přes zdivo proto natáhněte izolační fólii, ale nechte mezery pro větrání, aby vlhkost mohla odcházet. Základy, které jste betonovali na podzim, by měly být zakryté a pokud možno izolované polystyrenem, aby nedošlo k promrznutí podloží a pohybům zeminy. Pokud máte ještě nezasypané výkopy, dno chraňte před zamrznutím – vrstva slámy nebo geotextilie s fólií postačí.<br>
<br>
<br>
<br>
Příprava stavby na zimu není jen o tom, že přestanete betonovat a počkáte na jaro. Pokud stavíte svépomocí, musíte myslet na to, že každý materiál reaguje na mráz jinak. Nejčastější chybou je nechat na stavbě otevřené pytle s cementem, které nasáknou vlhkost a po prvním mrazu ztvrdnou do nepoužitelných hrud. Veškeré suché směsi, cement i vápno proto přemístěte do suchého, větraného prostoru, ideálně na palety, aby neležely přímo na zemi. Pokud stavbu necháváte bez střechy, zakryjte vše nepromokavou plachtou a zajistěte ji proti větru, aby se pod ni nedostala voda.<br>
<br>
<br>
<br>
Na závěr si pohlídejte pravidelné kontroly. Kuní stopa nejsou jen tlapky na zemi — pozor na vykusované otvory, trus s peřím nebo podivné zvuky v noci. Jakmile zjistíte první známky návštěvy, nečekejte a proveďte důkladnou revizi všech spojů, pantů a rohů. Zpevněte místa, kde se dřevo stýká s kovem, a každou podezřelou mezeru vyplňte. Investice do kvalitního plechu a pořádného pletiva se vám vrátí v podobě klidných nocí a plné snůšky.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chybou bývá, že hnízdo nemá žádnou přední hranu a slepice do něj vstupují ze všech stran. To jim nevyhovuje a raději si najdou jiné místo. Dalším problémem je umístění hnízda do vlhkého rohu, kde kondenzuje voda a dřevo brzy plesniví. Pokud pozorujete, že slepice hnízdo ignorují, zkontrolujte jeho tmavost a stabilitu. Někdy pomůže i přidání umělého vajíčka, které je naučí, že sem patří.<br>
<br>
<br>
<br>
Při realizaci štěrbin dbejte na jejich velikost a zakrytí. Příliš úzké otvory nestačí, naopak široké pásy bez ochrany umožní vniknutí deště a sněhu. Vhodná je šířka okolo dvou až tří centimetrů a délka alespoň půl metru, přičemž celkovou plochu přizpůsobte počtu ptáků. Pro představu – pro deset slepic postačí dvě štěrbiny o rozměrech přibližně 60 × 3 cm. Každou štěrbinu opatřete jemným pletivem nebo plastovou mřížkou, která zabrání vstupu hlodavců a škůdců. Zároveň myslete na to, že štěrbiny musí být umístěny tak, aby na ně nešel přímý vítr – ideálně na stěně chráněné před převládajícím směrem větru.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhou častou chybou je podcenění dveří a ventilačních otvorů. Kuna dokáže protáhnout tělo otvorem o průměru pouhých pěti centimetrů. Stačí, aby měla přístup do podstřeší nebo k zadní stěně, a za jednu noc prokousne dřevo či překližku. Nezpevňujte jen hlavní dveře — zkontrolujte celý obvod kurníku. Všechny škvíry širší než tři centimetry vyplňte plechem, ideálně pozinkovaným. Dbejte na to, aby byl plech přichycen z vnější strany, jinak ho kuna snadno odchlípne.<br>
<br>
<br>
<br>
Zimní měsíce dokážou nedokončené stavbě pořádně zatopit, a to doslova. Voda v konstrukcích, zatékání do neuzavřených otvorů nebo mrazové zvedání zeminy patří mezi nejčastější příčiny jarních oprav. Než teploty klesnou pod bod mrazu, vyplatí se projít staveniště a odstranit nejrizikovější místa. Čím lépe stavbu zazimujete, tím méně práce vás na jaře čeká.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Základovou desku a přilehlou</span> zeminu je vhodné zasypat vrstvou štěrku nebo písku, aby se zabránilo přímému promrzání. Pokud máte hotové základové pasy, zkontrolujte, zda v nich nezůstala voda z betonáže. Beton, který v zimě opakovaně promrzne, ztrácí pevnost. Rozvody vody, které už jsou v příkopu, vypusťte a zaslepte konce. U elektřiny se ujistěte, že krabice a chráničky jsou vodotěsné a nehrozí zatékání do spojů.<br>
<br>
<br>
<br>
Mnohem účinnější je prevence v podobě fyzické bariéry, kterou kuna nedokáže překonat. Kurník by měl stát na betonovém základu nebo na ploše obložené pletivem, které je zaryté nejméně třicet centimetrů do země. Vrchní strana kurníku by měla být pokrytá pevným pletivem o hustotě dvou centimetrů, ne jen slabým drátem. Kuna je výborná lezkyně — pokud se k hornímu okraji dostane, snadno přeleze. Proto je dobré kurník zcela uzavřít, nejen ze stran.<br>
<br>
<br>
<br>
Pozor na stín od budov a plotů, který zruší celý efekt Než kurník postavíte, sledujte zahradu v různých ročních obdobích. To, co je v létě volné prostranství, může být na podzim tmavý kout, jakmile slunce klesne níž. Vzdálenost od sousedního plotu, garáže nebo domu by měla být tak velká, aby stavba neskončila v jejich stínu. Ideálně si na papír načrtněte, kudy se slunce pohybuje od východu k západu, a vyberte místo, kde není žádná překážka mezi kurníkem a jihovýchodním až jihozápadním obzorem. Častou chybou je umístit kurník těsně k severní zdi domu, kde pak slepice celý den sedí v šeru a v létě se tam navíc drží vlhkost.