Nejzákeřnější jsou případy, kdy pes nepůsobí nemocně. Zubní kámen se šíří pod linii dásní, kde ničí závěsný aparát zubu. V této fázi už nejde o jen estetiku, ale o chronický zánět, který může vést k uvolnění zubů a vzniku abscesů. Pokud pes začne slinit, mít problémy s příjmem potravy nebo mu vypadnou zuby, je to signál, že je potřeba jednat okamžitě.<br>
<br>
<br>
<br>
Proč nestačí jen čistit – a co děláte špatně Mnoho lidí s rovnátky dělá zásadní chybu: čistí si zuby jen po ránu a večer a přes den se spoléhá na vypláchnutí vodou. To je málo. Po každém jídle, i malém, byste si měli alespoň vypláchnout ústa čistou vodou a pokud možno použít mezizubní kartáček. Jinak se zbytky jídla rozkládají mezi drátky a kyseliny napadají sklovinu. Další častou chybou je příliš agresivní čištění – tvrdý kartáček a silný tlak dráždí dásně a mohou poškodit povrch zubů v okolí zámečků. Sledujte také stav kartáčku: jakmile se štětiny začnou ohýbat do stran, je čas na výměnu, u rovnátek často už po třech týdnech.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomínejte ani na fyzické příčiny. Únava, hlad nebo začínající nemoc se často projeví právě nechutí ke hře. Děti nedokážou vždy pojmenovat, že jsou unavené, a místo toho jen odmítají všechny nabízené činnosti. V takovém případě pomůže klidový režim – krátký spánek, odpočinek v posteli nebo jen tiché listování knížkou. Po nabrání sil se zájem o hru obvykle vrátí sám. Pokud nezájem trvá déle než dva týdny a doprovázejí ho změny nálad, poruchy spánku či nechutenství, je vhodné konzultovat situaci s pediatrem.<br>
<br>
<br>
<br>
Typickou chybou je čekat, až pes přestane žrát, protože teprve tehdy si majitelé všimnou problému. Tím se ale zbytečně prodlužuje doba, po kterou zánět poškozuje organismus. Bakterie z úst se totiž mohou dostat do krevního oběhu a zatížit srdce, játra i ledviny. Proto platí: pokud u psa zaznamenáte zápach z tlamy, změnu barvy dásní nebo nechuť k tvrdé stravě, je návštěva veterináře na místě. Čím dřív se problém řeší, tím menší zákrok a nižší riziko komplikací.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="http://www.imageafter.com/image.php?image=b6objects033.jpg&dl=1" style="max-width:420px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Úložné prostory řešte na míru: vestavěné skříně podél šikminy využívají každý centimetr, ale pokud nechcete investovat do truhláře, zkuste modulární systémy z otevřených polic a závěsných boxů. Do nejnižších míst (kde je výška pod 60 cm) patří jen sezónní věci – lyže, krabice s vánoční výzdobou nebo oblečení, které zrovna nosí mladší sourozenec. Nezapomeňte na kryté koše na hračky, které lze vytáhnout i malým dětem, a mělké zásuvky do šikminy se vyplatí spíš než hluboké – méně se v nich ztrácí a snadněji se udržují.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak poznáte, že se problém nevyřeší sám Zubní kámen začíná jako jemný povlak, který se během pár dní změní v tvrdý, žlutohnědý nános. Nejčastěji ho uvidíte na horních stoličkách a špičácích. Pokud si všimnete těchto změn, neváhejte: dásně jsou zarudlé, oteklé, při doteku krvácí, z tlamy je cítit nepříjemný, nasládlý zápach, který nezmizí po čištění zubů. Pes může také žvýkat pouze na jedné straně, odmítat suché granule, nebo si tlapkou mnout obličej.<br>
<br>
<br>
<br>
Dalším problémem jsou příliš velké porce. Svačina pro předškoláka by měla mít velikost jeho dlaně, ne vaší. Když krabičku přeplníte, dítě se cítí zahlcené a jídlo odmítá. Stejně tak nevhodné jsou krabičky s mnoha přihrádkami, které svádějí k tomu, abyste do každé dali něco jiného. Méně je někdy více. Tři druhy potravin stačí: bílkovina, ovoce nebo zelenina a obilovina.<br>
<br>
<br>
<br>
Ranní shon dokáže otrávit celý den. Když se k tomu přidá příprava svačin, které děti nesní, vrací se večer domů plné krabičky a vy máte pocit, že vaše úsilí přišlo vniveč. Přitom stačí změnit pár pravidel, aby ráno probíhalo klidněji a svačiny nekončily v koši. Nejde o to stát se mistrem gastronomie, ale o to najít systém, který zvládnete bez stresu a děti s chutí.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 600;">Dětská hra bývá</span> přirozenou součástí dne, ale někdy se stane, že dítě ztratí zájem o věci, které ho dříve bavily. Než začnete pátrat po viníkovi, věnujte pozornost tomu, kdy a jak se nezájem projevuje. Pokud dítě odmítá hračky jen občas, může jít o běžnou fázi vývoje. Horší je, když se mu nechce hrát vůbec a po většinu dne jen bloudí po bytě nebo se ptá, co má dělat. V takovém případě je na místě zjistit, co se za tím skrývá.<br>
<br>
<br>
<br>
Součástí problému je i prevence. Pravidelné kartáčování zubů psí pastou, žvýkací hračky nebo speciální krmiva pomáhají, ale ne vždy zaberou. Někteří psi mají genetické dispozice k tvorbě kamene, zejména malá plemena s přeplněnými zuby. V takovém případě je nutné kombinovat domácí péči s kontrolou u veterináře, obvykle jednou za půl roku.