Typickou chybou je čištění zubů příliš velkou silou. Mnoho lidí si myslí, že čím víc drhnou, tím líp vyčistí, ale opak je pravdou. Tvrdý kartáček a silný tlak vedou k obrušování skloviny a k ustupování dásní, což se projeví až po sejmutí rovnátek. Měkké štětiny a jemný tlak stačí, pokud čištění věnujete dostatek času – alespoň dvě minuty, ideálně tři. K tomu si pomozte přesýpacími hodinami nebo časovačem v mobilu, protože ruka má tendenci přestat dřív, než je ústní dutina opravdu čistá. Po vyčištění zkontrolujte v zrcadle, jestli na zámečcích nezůstaly zbytky pasty, a pokud ano, dočistěte je jednosvazkovým kartáčkem.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Zapamatujte si jednoduché</span> pravidlo: muchomůrka, která má čistě bílé lupeny, bílou hlízu a bílý prstenec, je smrtelně jedovatá. Jediná jedlá muchomůrka u nás, růžovka, má krémové lupeny, hlízu s růžovým nádechem a na řezu červená. Tento rozdíl je spolehlivý, ale vyžaduje pečlivou prohlídku. Když si nejste jisti, neberte. Příroda nabízí dost jiných chutných hub, u kterých riziko nehrozí.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je kartáček s měkkými štětinami, nejlépe takzvaný jednosvazkový nebo ortodontický kartáček, který se lépe dostane mezi drátky a kolem zámečků. Povrch zubu čistěte krouživými pohyby od dásně směrem k drátku, a to pod mírným úhlem. Důležité je nevynechávat místa těsně u dásně, kde se nejčastěji hromadí plak. Běžný kartáček vám na to nestačí, protože drátky tvoří překážku. Proto si pořiďte také mezizubní kartáčky, které mají tenký drát a malou hlavičku – ty protáhnete pod drátem a mezi zuby, kde klasický kartáček nedosáhne. Pokud vám mezizubní kartáček nevyhovuje, zkuste jednorázové zubní nitě s tuhým koncem, které se dají provléct pod obloukem.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhou častou chybou je nevhodný výběr obkladů. Lesklé sklo nebo vysoce hladká dlažba se v malé koupelně skvěle čistí, ale mokrá se stává kluzkou. Na podlahu proto vždy volte dlaždice s protiskluzovou úpravou (minimálně třída R10). U stěn zase nepodceňte spárovací hmotu – obyčejná cementová ve sprchovém koutě nasákne vodu a začne plesnivět. Použijte epoxidovou spárovací hmotu, která je voděodolná a nenasákavá. Pokud chcete ušetřit, alespoň spáry ve sprchovém koutě přetřete speciálním vodoodpudivým lakem.<br>
<br>
<br>
<br>
Vzdálenost od vašeho domu hraje roli nejen kvůli zápachu, ale i kvůli hluku. Kohout zakokrhá brzy ráno a slepice se ozývají snáškou. Umístění kurníku blízko za plotem sousedů může vést ke konfliktům. Doporučuji počítat s odstupem alespoň deset metrů od obytných oken, a pokud chováte kohouta, raději ještě více. Zkontrolujte také, zda v místě není vedeno podzemní elektrické vedení nebo vodovodní potrubí, které by stavba mohla poškodit.<br>
<br>
<br>
<br>
Zvýšenou pozornost věnujte také místům podél dásní, kde se tvoří kámen. Ten se na rovnátek nelepí přímo, ale na nerovnosti kolem zámečků se usazuje snadněji. Pokud si všimnete, že dásně krvácejí i při jemném čištění, neznamená to, že byste měli přestat – naopak je to signál, že potřebují důkladnější péči. Krvácení obvykle ustoupí do dvou týdnů, pokud budete pravidelně používat měkký kartáček a mezizubní pomůcky. Jestliže ale přetrvává déle, navštivte svého zubaře nebo ortodontistu, ať zkontroluje, jestli se pod drátky netvoří zánět, který by mohl ohrozit výsledek celé léčby.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdůležitějším krokem je pravidelný kartáč. Použijte kartáč s měkkými štětinami a před vysáváním jím projeďte celý povrch tahy proti směru chlupu. Tím nadzvednete vlákna a uvolníte prach, který by jinak zůstal usazený u tkaniny. Následně vysajte pohovku hubicí s kartáčovým nástavcem — nezapomeňte na boční strany, područky a místo mezi sedákem a opěrákem, kde se práší nejvíc. U látek s delším vlasem, jako je velur nebo mikrovlákno, kartáčování opakujte jednou měsíčně.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 600;">Nezapomeňte také na ochranu</span> proti predátorům. Zima je obdobím, kdy se hladové lišky a kuny snaží dostat do kurníku častěji, protože přirozené potravy ubývá. Zkontrolujte plot, ujistěte se, že je zahrabaný a bez děr. Vstup pro slepice opatřete pevnými dvířky, která večer spolehlivě zavřete. Zkontrolujte i střechu a spoje stěn – i malá škvíra se může stát vstupní branou pro hlodavce, kteří patří mezi přenašeče nemocí.<br>
<br>
<br>
<br>
Orientace ke světovým stranám a ochrana před větrem Vstup pro slepice by měl směřovat na jih nebo na jihovýchod. Získáte tak přirozené denní světlo už od rána a v zimě navíc trochu tepla. Naopak sever a západ bývají vystaveny dešti a převládajícím větrům, proto tam umístěte plnou stěnu nebo alespoň hustý živý plot. Pokud máte možnost, vyberte místo u zdi domu či kůlny, která kurník kryje ze severu. Důležité je také zajistit dostatečné větrání, ale bez průvanu přímo v úrovni hřadů – stálý pohyb studeného vzduchu slepicím škodí víc než nízká teplota.<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:420px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">