<strong>Při chůzi do kopce se</strong> zaměřte na to, aby hole byly vždy o něco kratší než při rovince. Krok přizpůsobte délce holí, ne naopak. Když šlapete do svahu, tělo se přirozeně naklání vpřed; hole by měly být nastavené tak, aby ruka dosáhla na terén bez ohýbání zad. V prudkých stoupáních můžete používat takzvaný dvojitý záběr – zabodnete obě hole současně před sebe a přitáhnete se k nim. Tento pohyb je účinný, ale vyžaduje pevné zápěstí. Nezapomínejte na pravidelné střídání rukou, aby zátěž nebyla jednostranná, a když jdete po kluzkém povrchu, hroty holí nasměrujte mírně šikmo dovnitř pro větší stabilitu.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší riziko představují houby s bílými lupeny, protože většina jedlých lupenatých hub má lupeny růžové, hnědé nebo okrové. Pokud narazíš na houbu s bílými lupeny a třeň nemá pochvu ani prsten, může jít o jedlou čirůvku nebo muchomůrku růžovou, ale bez důkladné znalosti je bezpečnější ji vynechat. Zaměň si hřib satan — ten má klobouk světlý, rourky červené a třeň s červenou síťkou — za hřiby jedlé. Hřib satan roste spíše v teplejších oblastech a jeho dužnina po poranění intenzivně modrá.<br>
<br>
<br>
<br>
První pravidlo, které platí při každém sběru, se týká čerstvosti a stavu houby. Nikdy neposuzuj houbu přerostlou, červivou, mokrou nebo naopak vysušenou. Starší plodnice ztrácejí typické znaky, barvy blednou a některé jedlé druhy se mohou podobat nejedlým až ve stáří. Houba by měla být pevná, suchá a pokud možno nepoškozená. Pokud sbíráte do košíku, ne do igelitové tašky, houby se nemačkají a vy máte možnost si každý kus prohlédnout ze všech stran ještě předtím, než ho doma očistíte.<br>
<br>
<br>
<br>
5 praktických řešení pro úzký prostor 1. Zavěste boty na dveře. Místo podlahy využijte zadní stranu dveří od skříně nebo vstupních dveří. Připevněte na něj několik pevných háčků nebo úzkou síťovou organizérku s kapsami. Boty zavěšujte za podpatek, aby se nevytahala pata. Pozor na těžké zimní boty — dveře musí být dostatečně pevné, jinak hrozí jejich poškození. Ideální jsou lehčí tenisky, baleríny nebo pantofle.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak na to: Stačí tři kroky a žádný hrnec Nejprve jablka důkladně omyjte, oloupejte a zbavte jádřinců. Pokud používáte bio jablka, můžete slupku ponechat – dodá přesnídávce více vlákniny, ale pro nejmenší děti ji raději odstraňte. Nakrájejte je na menší kousky, vložte do mixéru a rozmixujte na požadovanou konzistenci. Pro starší děti nechte kousky o něco větší, aby měly co kousat. Pokud je směs příliš hustá, přidejte lžíci vody nebo pár kapek citronové šťávy.<br>
<br>
<br>
<br>
Citronová šťáva není jen pro chuť – zabraňuje zhnědnutí jablek a prodlužuje čerstvost. Přesnídávku můžete dochutit skořicí, vanilkou nebo trochou medu (pro děti nad jeden rok). Pokud máte doma hrušku nebo banán, klidně je přidejte – výsledek bude sladší a zajímavější. Vyhněte se ale přidávání cukru, jablka jsou dostatečně sladká sama o sobě.<br>
<br>
<br>
<br>
Hotovou přesnídávku ihned podávejte, případně skladujte v lednici v uzavřené nádobě maximálně 24 hodin. Delší skladování bez tepelné úpravy není vhodné, protože jablka oxidují a ztrácejí na kvalitě. Pokud chcete mít zásobu na několik dní, připravte ji ve větším množství a zmrazte – ale pozor, po rozmrazení bude řidší, takže ji před podáním promíchejte.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakrájené broskve dejte do širšího hrnce, přidejte jen trochu vody (asi 2–3 lžíce na kilogram ovoce) a přiveďte k mírnému varu. Do hrnce vložte i pecky a slupky. Vařte asi 10 minut, dokud broskve nezměknou. Poté pecky a slupky vyjměte – ale pozor, nedávejte je do džemu, jen vám posloužily jako zdroj pektinu. Pokud chcete džem úplně hladký, rozmixujte hmotu tyčovým mixérem; pokud máte rádi kousky, nechte ji na kousky.<br>
<br>
<br>
<br>
Klasickou chybou je přikrytí celé hromady nepropustnou plachtou až k zemi. Tím se vytvoří skleníkový efekt – vlhkost kondenzuje pod plachtou a dřevo místo sušení začne plesnivět. Správný postup je přikrýt pouze horní část hromady, a to tak, aby plachta přesahovala okraje a chránila dřevo před deštěm z boku. Spodní část nechte volnou, aby mohl vzduch proudit. Většina vlhkosti se odpařuje právě spodními a bočními mezerami. Pokud nemáte plachtu, můžete použít dřevěné desky, které položíte na vršek hromady – ty sice nechrání před prudkým deštěm, ale alespoň rozbijí dopadající kapky a udrží dřevo o něco sušší.<br>
<br>
<br>
<br>
Základní chyby a jejich dopad na pohyb Nejčastější chybou je držení holí s rukama příliš nataženýma před tělem, což vede k předklonu a přetížení zad. Při výstupu se nesnažte hole zabodávat daleko před sebe, ale spíše vedle chodidel nebo těsně před ně. Tím zajistíte, že se odrážíte od země, místo abyste se na hole věšeli. Dalším problémem je zapomínání na práci paží – pokud hole jen držíte a nohy dřou samy, ztrácíte jejich smysl. Aktivně tlačte do rukojetí dolů a vzad, zejména při výstupu. Při sestupu zase hrozí, že hole zapichujete příliš Laterálně po stranách, což způsobuje rotaci trupu a nejistotu. Hole by měly jít v souladu s opačnou nohou, jako při běžné chůzi, a dotýkat se země v okamžiku, kdy krok dopadá.
