Když potřebujete zabavit větší skupinu a není moc místa, vsaďte na „Balónkovou přestřelku" – ale ne klasickou. Každé dítě dostane nafouknutý balónek, který si přiváže na kotník pomocí provázku. Úkolem je chránit vlastní balónek a přitom prasknout cizí – šlápnutím, ne rukama. Hra končí, když zbude jen jeden balónek. Děti se musí hodně ohýbat, uhýbat a skákat, takže je to skvělý trénink reakcí. Nezapomeňte na bezpečnost: určete prostor, kde se hraje, a zakážte běhat mimo něj. Balónky přivazujte tak, aby nebyly příliš nízko u kotníku, jinak hrozí zakopnutí. Pro menší děti použijte místo balónků ponožky – jsou bezpečnější a méně plaší.<br>
<br>
<br>
<br>
Předsíň bývá nejmenší místností v bytě, přesto musí pojmout boty, bundy, deštníky, klíče i tašky. Často končí jako neuklizený sklad, kde se vše hromadí na jedné židli nebo na zemi. Řešením není kupovat další nábytek, ale chytře využít každý prostor – od podlahy až po strop. Následujících pět tipů vám pomůže proměnit předsíň v praktický a přehledný prostor, aniž byste museli bourat zdi.<br>
<br>
<br>
<br>
Zapojte dveře a zárubně, nejen stěny Většina lidí si při zařizování předsíně všímá pouze volných stěn. Přitom dveře a zárubně skrývají obrovský potenciál. Na vnitřní stranu dveří od skříně nebo i na samotné dveře do pokoje připevněte úzké organizéry s kapsami na boty, šály, čepice nebo rukavice. Na zárubeň pak můžete namontovat malé háčky na klíče nebo na vodítka pro psy. Pokud zvolíte samolepicí háčky, nezanecháte po sobě žádné stopy a snadno je přesunete. Pozor jen na to, aby háčky nebránily v otevírání dveří a aby unesly váhu běžných věcí – těžké zimní bundy na ně nepatří.<br>
<br>
<br>
<br>
Samostatnou kapitolou je pochopení rozdílu mezi žlutou a červenou kartou. Mnoho začínajících sudích vytahuje červenou za přestupek, který brání jasné šanci na skórování, ale zapomíná, že se musí jednat o úmyslný faul, ne o běžný obranný zákrok. Stejně tak někdy žlutou kartou trestají jen verbální projev, který neobsahuje vulgaritu ani urážku. Nejprve se důkladně naučte definice z pravidel: kdy jde o „zmaření zjevné brankové příležitosti" a kdy jen o „nebezpečnou hru". Všímejte si i toho, zda faulující hráč měl možnost hrát míč, nebo šel jednoznačně po protihráči.<br>
<br>
<br>
<br>
Plánujete výlet za fotbalem do Milána nebo Mnichova? Pak vás čeká víc než jen zápas. San Siro a Allianz Arena jsou dva naprosto odlišné světy, a co platí v jednom, ve druhém může být past. Než si koupíte lístky a sbalíte kufry, přečtěte si, na co se zaměřit, abyste místo nadšení neřešili zbytečné komplikace.<br>
<br>
<br>
<br>
Posledním bodem je komunikace. Rozhodčí, který mlčí a jen ukazuje kartu, si sám zadělává na konflikt. Vysvětlete hráčům, proč kartu udělujete, ale neponižujte je a nepouštějte se do diskuze po každém faulu. Krátká věta „pozor, další skluz bude jinak" dokáže víc než zbytečné kárání a časté vyndávání karet z kapsy. Když se ale karta vytáhne, musí to být rozhodné a jasné gesto – bez omluv, bez kývání hlavou, bez pochybností. Jen tak se chyby v udělování karet omezí na minimum a zápas zůstane pod kontrolou.<br>
<br>
<br>
<br>
Posledním tipem je využít každý volný centimetr na podlaze. Pod věšák umístěte nízkou lavici s úložným prostorem uvnitř – usnadní vám obouvání a zároveň pojme šály nebo deštníky. Pod ni pak můžete dát ještě mělkou plastovou vaničku na mokré boty nebo na psí tlapky. Nezapomeňte také na odkládací plochu na drobnosti – malou poličku nebo nástěnnou kapsu na klíče, brýle a poštu. Když má každá věc své místo a vy jasně víte, kam co patří, předsíň se vám nikdy nepřevrátí v chaos. Stačí jen začít s jedním tipem a postupně si prostor upravit podle svých každodenních zvyklostí.<br>
<br>
<br>
<br>
Klasické honičky a míčové hry děti po čase omrzí, zvlášť když je ve družině opakujete každý týden. Přitom stačí málo – změnit pravidla, přidat netradiční předmět nebo zapojit fantazii. Následující hry nevyžadují drahé pomůcky ani velkou přípravu, zato děti donutí přemýšlet, spolupracovat a hlavně se pořádně hýbat. Vyzkoušejte je odpoledne, kdy je venku ošklivo, ale i na zahradě, když je hezky.<br>
<br>
<br>
<br>
Ať už zvolíte kteroukoli hru, vždy platí pár zásad. Nejdřív stručně vysvětlete pravidla a předveďte je, klidně s pomocí jednoho dítěte. Nemíchejte příliš mnoho nových prvků najednou – pokud děti hru neznají, začněte zjednodušenou verzí a teprve po pár minutách přidejte pravidla navíc. Po každé hře si udělejte krátkou reflexi: co bylo těžké, co se povedlo. Děti se tak učí pojmenovávat vlastní chyby a příště hrají chytřeji. Vyvarujte se také dlouhého čekání na tah – když je hráčů hodně, rozdělte je na menší skupiny a hrajte paralelně, jinak se část dětí začne nudit a vyrušovat.
