Tajemství suchého povrchu a správné teploty oleje Než začnete smažit, přeceďte těsto přes cedník a ještě jednou z něj vymačkejte tekutinu. Do suché směsi pak vmíchejte vejce a trochu soli, ale pozor na množství – sůl vytahuje vodu, proto přidávejte až těsně před smažením. Pokud těsto necháte osolené příliš dlouho, začne se srážet a placky budou tuhé. Množství mouky volte tak, aby těsto bylo spíše hustší, ale stále lžící dobře tvarovatelné – příliš mnoho mouky udělá bramboráky suché a těžké, příliš málo zase způsobí, že se budou trhat.<br>
<br>
<br>
<br>
Na zahradě využijte přírodní materiály. Kamínky s čísly schovejte pod listy nebo do písku. Vzkaz můžete napsat na dřevěnou destičku křídou, nebo použijte provázek a větvičky na vytvoření šipky. Skvělá je i šifra psaná citronovou šťávou, která se objeví po zahřátí svíčkou či žehličkou (pozor na bezpečnost). Děti ocení, když je hra spojí s pohybem – každé rozluštěné číslo je posune k dalšímu stanovišti, kde na ně čeká další úkol.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktickým řešením je nástěnná lišta s háčky umístěná ve výši ramen, tedy zhruba 150–160 centimetrů od podlahy. Háčky volte s kulatým zakončením, aby se na ně daly pověsit šály nebo tašky, a mezi jednotlivé háčky nechte mezeru alespoň 15 centimetrů. Kabáty pak nevisí na sobě, ale každý má svůj prostor. Pokud je chodba opravdu úzká, využijte i zadní stranu dveří – speciální věšák přes horní hranu dveří unese běžnou bundu a nijak nepoškodí křídlo.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejjednodušší variantou je takzvaná zmrzlá abeceda. Každému písmenu přiřaďte číslo podle pořadí v abecedě, tedy A=1, B=2 atd. Potom napište zprávu pomocí čísel. Pro menší děti připravte tajenku s nápovědou – třeba že první slovo začíná písmenem M. Starší děti zvládnou i tzv. římskou cestu, kdy text čtou pozpátku, nebo přesmyčky, kde přeházíte písmena ve slově. Typickou chybou je napsat šifru bez mezer, děti pak nevědí, kde začíná a končí slovo.<br>
<br>
<br>
<br>
Bramboráky mají být křupavé zvenku a vláčné uvnitř, ale příliš často skončí jako mastné placky, které se rozpadají nebo připomínají spíše bramborovou kaši. Klíč k úspěchu přitom nevězí v nějaké drahé fritéze nebo speciální pánvi, ale v pár drobnostech, které máte pod kontrolou už při přípravě těsta. Pokud se vyhnete třem nejčastějším chybám, zvládnete je bez zbytečného tuku a s čistou kuchyní.<br>
<br>
<br>
<br>
Čemu se vyhnout při čtení středověkého plánu Nejčastější chyba návštěvníků je, že hledají středověký půdorys v dnešní zástavbě. Nové Město prošlo v 19. století asanací, takže mnoho domů zmizelo. Místo toho se zaměřte na to, co zůstalo: kostel sv. Štěpána, klášter Na Slovanech nebo gotické sklepy, které jsou dnes často součástí restaurací a kaváren. Když vcházíte do některého z těchto podniků, zeptejte se, zda je sklep původní – mnohé sahají až do 14. století a ukazují, jak vypadalo přízemí tehdejšího domu.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud máte k dispozici delší chodbu nebo venkovní prostor, vyzkoušejte „Tichou štafetu". Děti stojí ve dvou řadách a předávají si míček nebo srolovanou ponožku ne rukama, ale koleny, bradou či lokty. Vítězí tým, který štafetu dokončí bez pádu předmětu. Tato hra procvičí koordinaci, ale také trpělivost – děti se musí navzájem hlídat a radit si. Typická chyba: snažit se o rychlost za každou cenu, proto předem zdůrazněte, že pomalé a jisté předání je rychlejší než uspěchaný pohyb vedoucí k pádu.<br>
<br>
<br>
<br>
Co dělat, když děti šifru nevyřeší Připravte si vždy nápovědu, ale nepodávejte ji hned. Nechte děti chvíli přemýšlet, klidně i s chybnými pokusy. Pokud se zaseknou, dejte jim první písmeno nebo jim ukažte, jak na podobném příkladu pracovat. Nejlepší je mít připravenou druhou, jednodušší sadu indicií. Častým nešvarem je, že dospělý vytvoří šifru, kterou sám neumí rozluštit – proto si ji před hrou vždy vyzkoušejte. Další past: příliš dlouhá zpráva. Pro předškoláky stačí pět slov, pro školáky maximálně dvě věty.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomeňte na závěr zařadit zklidnění. Po svalové zátěži je vhodné protažení formou hry „Sochy": děti se volně pohybují, na hudební pauzu nebo tlesknutí ztuhnou v pozici, kterou vymyslely. Kdo se pohne, usedá do tureckého sedu a pozoruje ostatní. Postupně tak zůstává v klidu celá skupina a můžete plynule přejít k odpolednímu odpočinku. Tento rituál je důležitý proto, aby se děti naučily vnímat hranici mezi pohybem a klidem – což se jim hodí i při přechodu do šaten.<br>
<br>
<br>
<br>
Důležité je také myslet na větrání. Boty po návratu z venku potřebují vyschnout a vyvětrat, proto nechte mezi jednotlivými páry mezeru alespoň 3 centimetry. Do spodní police umístěte malou nádobku se silikagelem nebo jedlou sodou, která pohlcuje vlhkost. Tím předejdete nepříjemnému zápachu, který by se z chodby mohl šířit do celého bytu. Botník pravidelně vytírejte vlhkým hadříkem a nechávejte dvířka (pokud je má) pootevřená.
