Hotové věnečky skladujte v chladu, ale ne v uzavřené dóze bez přístupu vzduchu – kondenzace vlhkosti je zničí. Nejlépe je spotřebujte do dvou dnů, ale pokud je naplníte těsně před podáváním a uchováte v suchu, vydrží křehké a tvarované. Správně připravené těsto zvládne i vyšší vrstvu krému, ale doporučuji plnit věnečky až těsně před servírováním, abyste si užili kontrast křehké skořápky a jemné náplně.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="http://www.imageafter.com/image.php?image=b17thomas010.jpg&dl=1" style="max-width:400px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">Nejjednodušší hrou, která děti nadchne, je „Poklad pod listím". Vyberte si deset různých přírodnin – šišku, kámen, žalud, kus kůry, peříčko, list, větvičku, mech, bobuli a hrst hlíny. Dítě si vše prohlédne a pak otočí zády. Vy jednu věc schováte pod listy a ono hádá, co chybí. Pro starší děti schovávejte dvě nebo tři věci najednou. Hra trénuje paměť a pozornost. Pozor na to, abyste nesbírali jedovaté bobule nebo rostliny s ostny – pokud si nejste jistí, používejte jen to, co bezpečně znáte.<br>
<br>
<br>
<br>
Šifrovací hry nejsou jen pro skautské oddíly nebo dětské tábory. Stačí pár papírů, psací potřeby a trocha nápaditosti. Děti se při luštění učí logicky myslet, spolupracovat a hlavně se bavit bez obrazovky. Základní pravidlo zní: začněte jednoduše a postupně přidávejte obtížnost. Pokud děti hned na začátku narazí na příliš složitou šifru, ztratí motivaci a hru vzdají.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomeňte na ověření výsledku. Když děti tajenku doplní, dejte jim odměnu, ale ne nutně hmotnou. Nejlepší je další hádanka nebo malé dobrodružství. Vytvořte příběh – děti jsou detektivové, kteří hledají poklad ztracený před sto lety. Šifru vložte do láhve, kterou na zahradě „vyplaví" proud z hadice. Domácí variantou je schovaná truhla pod postelí. Důležité je, aby děti měly pocit, že na to přišly samy. Nepředvádějte řešení příliš rychle, i když už je večer a chcete mít klid.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdůležitější krok přichází na konci měsíce. Spočítejte si, kolik jste reálně ušetřili, a tuto částku si hned na začátku dalšího měsíce pošlete na spořicí účet nebo do jiné rezervy. Pokud počkáte na to, co zbude na konci, nezbude nic. Automatický převod nastavený na den výplaty je nejjednodušší způsob, jak si vytvořit finanční polštář. Po třech měsících zápisu výdajů uvidíte nejen čísla, ale hlavně vzorce svého chování – a to je první krok k trvalé změně.<br>
<br>
<br>
<br>
Trpělivost a smysl pro detail jsou u šifrovacích her zásadní. Když se něco nepovede napoprvé, nevadí. Opravte chybu a pokračujte. Děti si z hry odnesou hlavně to, že přemýšlení je zábava. Až příště půjdete na procházku, nechte je vymyslet šifru pro vás. Uvidíte, že je to bude bavit stejně jako luštění. Tvořte hry, které odpovídají věku a schopnostem dětí, a vždy nechte prostor pro improvizaci.<br>
<br>
<br>
<br>
Hry, které vycházejí z toho, co zrovna najdete Klasika, která funguje v každém lese, je „Poznej strom podle hmatu". Jedno dítě zavře oči, vy ho dovedete k některému stromu, ono si prohmatá kůru, obemkne kmen, zkusí si zapamatovat strukturu. Pak ho odvedete o kus dál, otevře oči a má najít ten samý strom. Tato hra učí děti vnímat detaily a rozdíly mezi druhy dřevin. Dbejte na to, abyste stromy vybírali v bezpečném terénu bez kořenů, o které by se dalo zakopnout. Děti do šesti let potřebují doprovod, aby se neztratily – jinak je to výborná aktivita pro téměř každý věk.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud chcete hru, která spojí pohyb s poznáváním, zkuste „Lesní pexeso". Každý účastník si najde deset malých předmětů (list, kamínek, šišku, kousek mechu, květinu, semínko), pak si je všechny prohlédne a dá do kapsy. Potom si všichni sednou do kruhu a každý vytáhne jeden svůj předmět – ostatní hádají, komu patří. Tato hra je skvělá k učení názvů rostlin a ke sdílení zážitků. Typická chyba je, že děti sbírají příliš mnoho věcí a pak se v nich ztratí – domluvte se předem na počtu a velikosti.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se pravidla mění, hra se učí znovu Vezměte si třeba ofsajd. Dříve platilo, že útočník je v ofsajdu, pokud je před posledním obráncem. Pak přišla úprava, která zohledňuje, zda je hráč aktivně zapojen do hry. Díky tomu se zrychlila kombinace a tlak na obranu vzrostl. Pro vás jako pro hráče to znamená jedno: musíte sledovat nejen míč, ale i pohyb posledního obránce. Typická chyba? Zastavit se příliš brzy nebo naopak běžet do ofsajdu, když se spoluhráč chystá střílet.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak vytvořit hranici, která respektuje obě strany Základem je fyzická i vizuální hranice, kterou děti samy vnímají jako jasnou. Pokud to prostor dovolí, využijte nízkou poličku, regál nebo závěs. Nepoužívejte masivní příčky, které ubírají světlo a opticky místnost zmenšují. Skvělým řešením je dvouúrovňová postel s oddělenými výklenky, nebo dvě samostatné postele, pokud to metráž umožňuje. Každá strana by měla mít vlastní úložný prostor – šuplík, box, nebo alespoň polici, kterou nespravuje sourozenec. To je první krok k tomu, aby se dítě cítilo „doma". Děti by se měly podílet na výběru barev a doplňků pro svou část – i malá volba (barva povlečení, obrázek na zeď) posiluje pocit vlastnictví.
