Jak poznat, že je čas přejít na větší velikost Vezměte si za pomůcku dva prsty. Zasuňte je mezi plenku a bříško dítěte. Pokud projdou bez odporu, je velikost správná. Pokud se musíte snažit, je plenka malá. Stejně tak sledujte oblast stehen. Plenka by měla kopírovat stehno, ale ne do něj řezat. Dalším signálem je, když se suchý zip nedá spojit tak, aby obě strany byly symetrické – jedna leží výš než druhá, protože plenka je úzká.<br>
<br>
<br>
<br>
Začít s vermikompostováním v bytě není žádná věda, ale chce to dodržet pár zásad. Na rozdíl od běžného kompostu nepotřebujete zahradu, stačí vám koutek v kuchyni, ve spíži nebo na balkoně. Žížaly zpracují až polovinu hmotnosti vašeho kuchyňského odpadu týdně a vy získáte kvalitní hnojivo, které ocení pokojové rostliny i sazenice. Než ale začnete, je důležité pochopit, že vermikompostér není odpadkový koš – je to živý systém, který potřebuje stabilní podmínky.<br>
<br>
<br>
<br>
Skutečným testem úspěchu je, když se žížaly množí. Po dvou až třech měsících si všimnete, že jich je víc a že se půda mění na tmavý, drobivý materiál – to je hotový vermikompost. Pak je čas sklízet: přestaňte na týden krmit jednu polovinu nádoby, přidávejte odpad jen na druhou stranu a žížaly se samy přesunou za jídlem. Vy pak můžete vytěžit hotový kompost z první poloviny, vysušit ho a uložit. Tekutinu ze spodní krabice nařeďte vodou v poměru asi jedna ku deseti – je to vynikající hnojivo pro pokojové rostliny.<br>
<br>
<br>
<br>
Skladování čistých plen má také svá pravidla. Pokud je skládáte do komody, nechte je volně ložené, ne natěsno. Vzduch mezi nimi zabrání vzniku zápachu. Použité pleny mezitím skladujte v suchém koši s ventilačními otvory, ne v uzavřeném kbelíku. Do koše můžete dát látkový sáček, který vyperete společně s plenami. Nikdy do koše nepřidávejte vodu ani dezinfekci. Vlhkost podporuje množení bakterií a hnilobný proces začne dřív, než stihnete pleny vyprat.<br>
<br>
<br>
<br>
Typickou chybou je setrvávat u velikosti A9 příliš dlouho, protože rodiče chtějí dopotřebovat balení. Důsledkem jsou červené otlaky na bříšku, opruzeniny v tříslech a únik moči, protože plenka nedoléhá. U novorozenců se navíc rychle mění složení stolice, a pokud plenka netěsní, objeví se problém hned po prvním kojení. Proto neporovnávejte počet dní, ale vzhled a chování plenky po nasazení.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chybou začátečníků je přehnaná péče: krmí žížaly každý den, přidávají hodně odpadu a pak se diví, že to smrdí. Druhou chybou je naopak nedostatek podestýlky – žížaly bez ní nemají zdroj uhlíku a hynou. A třetí častou chybou je dávat do kompostéru i to, co do něj nepatří, jako jsou pecky, ořechové skořápky nebo citrusy. Pokud se budete držet jednoduchého pravidla – méně odpadu, víc podestýlky a pravidelné kontroly – vermikompostér se stane samozřejmou součástí vaší domácnosti. Za pár měsíců zjistíte, že produkujete méně odpadu, a hlavně pochopíte, že recyklace nemusí být jen povinnost, ale i zajímavý proces, který vás baví sledovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Krmení je klíčové. Žížaly zvládnou většinu rostlinných zbytků: slupky z ovoce a zeleniny, kávovou sedlinu, čajové sáčky, rozdrcené vaječné skořápky. Nikdy jim ale nedávejte citrusy, cibuli, česnek, mléčné výrobky, maso nebo tučné jídlo – tyto suroviny způsobují hnití, zápach a přitahují škůdce. Odpad krájejte na menší kousky, abyste žížalám usnadnili práci. Jídlo přidávejte vždy pod vrstvu podestýlky, ideálně pokaždé na jiné místo, a pozorujte, jak rychle ho žížaly zpracují. Pokud odpad začne zapáchat nebo se tvoří plíseň, znamená to, že jste přidali příliš mnoho naráz.<br>
<br>
<br>
<br>
Kam s nimi? Neumisťujte suroviny do blízkosti zdrojů tepla: nad sporák, k troubě ani na parapet nad radiátorem. Teplo a vlhkost z vaření pronikají do skříňky a mění mikroklima. Ideální je tmavá spíž nebo skříňka, která není připojená k vnější stěně – v zimě tam nehrozí kondenzace. Pro dlouhodobé skladování je dobré oddělit suroviny podle druhu: mouka a cukr zvlášť, kávu a koření do samostatných nádob, aby si nepředávaly aroma. Koření v sáčcích po otevření přesypte do malých sklenic, které uzavřete víčkem s otvory, ale jen pokud je neskladujete v temnu – světlo urychluje ztrátu silice.<br>
<br>
<br>
<br>
Základní pravidlo zní: vzduchotěsné nádoby. Plastové sáčky s minimálním uzávěrem nejsou řešením, protože propouštějí vzduch i vlhkost. Použijte sklenice s gumovým těsněním, keramické dózy nebo kvalitní plastové boxy s výklopným víkem. Před nasypáním suroviny se ujistěte, že je nádoba dokonale suchá. I kapka vody může spustit reakci, která způsobí hrudkování. Do nádoby s moukou či cukrem vložte sáček s vysoušedlem – běžně se prodávají jako doplněk k sušeným potravinám, ale poslouží i obyčejný papírový ubrousek naplněný rýží.<img src="https://i.ytimg.com/vi/QSn_aGupkZk/hq720.jpg" alt="Jak si navrhnout kuchyni" style="max-width:450px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">
