Důležité je také hraní rukou odražené. Pokud míč nejdřív zasáhne nohu nebo jinou část těla a pak se odrazí do ruky, která je přirozeně u těla, faul to není. Ale pokud po odrazu hráč rukou míč aktivně zastaví nebo nasměruje, píská se. Praktická rada: když bráníte, držte ruce za zády nebo je mějte přitisknuté k hrudníku, ale ne výš než ve výši pasu. Většina chyb vzniká ze zvednutých paží při souboji – to je první věc, kterou rozhodčí sleduje.<br>
<br>
<br>
<br>
<b>Poslední velkou změnou je</b> <strong>psychologie</strong>. Historicky byl fotbal více o soubojích a houževnatosti, moderní fotbal klade důraz na taktickou disciplínu a trpělivost. Pokud se chcete zlepšit, analyzujte po každém zápase, kolikrát jste měnili tempo hry. Tým, který umí zpomalit a zrychlit podle situace, má navrch. Až příště uvidíte nudný zápas s mnoha přihrávkami vzadu, neberte to jako nedostatek snahy. Je to často promyšlená strategie, jak vyčerpat soupeře a udeřit v pravou chvíli. To je lekce, kterou nám dala historie – a která platí dodnes.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="http://www.imageafter.com/image.php?image=b6objects033.jpg&dl=1" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;"><strong>Druhým krokem je komunikace</strong>. Po sporném gólu okamžitě následuje protest hráčů. Pokud rozhodčí nemá jasno, měl by si vyžádat stanovisko asistenta dřív, než se rozehraje. To je praktická rada pro každého, kdo píská: neřešte to s hráči dlouze, ale rychle si ověřte informace od kolegů. Typickou chybou je nechat se strhnout atmosférou a gól uznat jen proto, že tým slaví. Počkejte na neutrální pohled.<br>
<br>
<br>
<br>
Při vlastním tréninku se vyhněte tomu, abyste kopírovali rozestavení bez pochopení principů. Není důležité, zda hrajete 4-4-2 nebo 3-5-2. Podstatná je vzdálenost mezi hráči. Klasická chyba začátečníků je, že se všichni tlačí k míči. V dobách pyramidy byla tato chyba omluvitelná, protože hra byla pomalejší. Dnes se takto snadno otevře prostor pro soupeřův brejk. Držte se zásady, že vzdálenost mezi jednotlivými hráči by měla být maximálně patnáct metrů – jinak přihrávka ztrácí přesnost.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak z toho udělat poučení pro vlastní zápasy Pro trenéry a hráče je tento moment učebnicí toho, jak se chovat v pokutovém území. Zásadní poučka zní: „Hrajte do rozhodčího písknutí." Místo abyste se zastavili a čekali na pískot, dohrajte situaci, i kdyby to vypadalo, že je míč v autu. Maradona nezastavil, on dohrál, a i když to bylo nefér, jeho gól platil. To neznamená, že máte podvádět – ale že musíte být důslední a nenechat se vyvést z míry tím, že soupeř protestuje.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se řekne „Ruka boží", většina fotbalových fanoušků okamžitě vidí ten moment z čtvrtfinále mistrovství světa 1986 mezi Argentinou a Anglií. Diego Maradona předběhl brankáře Petera Shiltona a míč do branky protečoval pěstí. Rozhodčí gól uznal. Pro pochopení, jak se k podobné situaci postavit, když ji sledujete jako divák, rozhodčí nebo trenér, je užitečné rozebrat si ji na jednotlivé kroky.<br>
<br>
<br>
<br>
Důležité je také vědět, co nedělat, když se podobná situace stane proti vám. Nejhorší reakce je skočit na rozhodčího a vyhrožovat. Mnohem efektivnější je poslat kapitána, aby si situaci v klidu vyžádal, a mezitím nechat spoluhráče, aby se vrátili do středového kruhu. Pokud se gól neuzná, máte výhodu, že soupeř je psychicky dole. Pokud se uzná, máte čas se zklidnit a jít do vedení. Vždycky se vyplatí zachovat chladnou hlavu.<br>
<br>
<br>
<br>
Základní podmínka faulu je úmyslné hraní rukou, ale pozor: úmysl se neposuzuje podle toho, co hráč chtěl, ale podle toho, co udělal. Pokud hráč natáhne ruku směrem k míči, byť jen reflexivně, je to faul. Pokud ale ruka zůstává u těla a míč do ní jenom narazí, rozhodčí většinou nechá hru pokračovat. Prakticky si zapamatujte: čím víc je ruka od těla, tím spíš se píská. A čím přirozenější je pohyb, tím menší šance na penaltu.<br>
<br>
<br>
<br>
Posledním bodem je práce s videem. Dnes už má většina klubů možnost zpětného přehrávání, a tak si můžete podobné momenty rozebrat tréninkově. Natáčejte si vlastní zápasy a analyzujte, kde vaši hráči zbytečně protestují nebo kde rozhodčí mohl vidět ruku. Díky tomu předejdete chybám v příštím utkání. Nezapomeňte, že i z nefér momentu se dá vzít ponaučení – a to je to, co dělá fotbal tak zajímavým.<br>
<br>
<br>
<br>
Při samotném napadání držte tělo natočené šikmo, ne čelem. Tím donutíte soupeře jít na slabší nohu nebo do strany, kde na něj čeká spoluhráč. Ruce držte u těla, nešahejte na soupeře. Důležité je běžet s pokrčenými koleny a být připravený na změnu směru. Většina hráčů dělá chybu, že se vrhá na míč bezhlavě – soupeř pak jednoduchou kličkou přejde přes vás a vy zůstanete ležet za ním. Místo skoku do nohou se snažte přeběhnout dráhu přihrávky a nutit soupeře k otočce.<br>
<br>
<br>
<br>
Dnešní fotbal se na první pohled podobá tomu před sto lety: dva týmy, jeden míč a branky. Ale když srovnáte historické záběry z rakousko-uherské éry s přenosy z moderních stadionů, uvidíte zásadní rozdíl v pohybu hráčů. Kdysi stáli fotbalisté v dlouhých řadách podle postů a míč putoval pomalu po zemi. Systém 2-3-5, známý jako pyramidový, kladl důraz na individuální dovednosti a přihrávku na volného hráče. Současná hra je o rychlém přepínání mezi útokem a obranou, vyžaduje univerzálnost a neustálý pohyb bez míče. Zapomeňte na statické pozice – dnes se od každého hráče očekává, že zvládne roli obránce, záložníka i útočníka během jednoho zápasu.
