Nakonec si uvědomte, že učení hrou není o tom, aby dítě dosáhlo nějakého cíle. Je to o procesu. Když si všimnete, že dítě staví pořád dokola stejnou věc, neznamená to, že se nic neučí. Opakování je pro předškoláky přirozenou cestou k upevňování dovedností. Stačí mu nabídnout nové otázky nebo výzvu – třeba „postav věž, která nepůjde převrhnout" – a nechat ho, ať si poradí. Tak se z kostek a stavebnic stane nejlepší učební pomůcka, která nestojí mnoho a vydrží roky.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je třívrstvý systém. První vrstva, tzv. spodní prádlo, musí být z materiálu, který odvádí pot – ideálně merino vlna nebo kvalitní funkční syntetika. Bavlna je naopak nevhodná, protože nasákne pot a dítě pak prochladne. Druhá vrstva, obvykle fleece nebo mikina, slouží jako tepelná izolace. Třetí vrstva je pak nepromokavá bunda s membránou, která chrání před větrem a deštěm, ale zároveň propouští vlhkost ven.<br>
<br>
<br>
<br>
<b>Začněte tím, že si předem</b> určíte, které části dne jsou určené pro práci a které pro dítě. Malé děti potřebují rytmus, a když vědí, že po obědě přijde společná hra, snáz přijmou, že dopoledne máte zavřené dveře. Nezavírejte se ale úplně – občasný rychlý pohled nebo krátká odpověď na otázku udrží dítě v klidu a vy se vyhnete složitému usmiřování. Pro starší školáky platí opak: potřebují vaši přítomnost, ale ne neustálý dohled. Stačí, když budete na stejné místnosti a budete jim k dispozici pro kontrolu úkolů nebo pomoc s tím, co jim nejde.<br>
<br>
<br>
<br>
Když batole začne křičet u pokladny nebo se válet na chodníku, většina rodičů instinktivně zrychlí tempo a snaží se situaci co nejrychleji ukončit. Právě rychlost a podráždění ale často vzdor prodlužují. Dítě v záchvatu vzteku nemá cíl vás naštvat. Jeho nervová soustava je zahlcená a ono samo neví, jak emoci zpracovat. Vaším úkolem není vyhrát, ale pomoci mu se uklidnit.<br>
<br>
<br>
<br>
Propojte hru s pohybem a řečí. Vymyslete příběh: „Postavíme zoo pro plyšového medvěda. Kde bude vchod? Kolik kostek potřebujeme na plot?" Dítě tak trénuje počítání a plánování. Můžete také stavět podle slovních instrukcí – vy říkáte „polož červenou kostku na modrou" a dítě poslouchá a dělá. Tím se zlepšuje porozumění řeči a schopnost soustředění. Ale pozor – neproměňujte to v test. Pokud dítě neví, řekněte to společně a pokračujte dál.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud dítě pláče nebo se dožaduje vaší pozornosti v době, kdy nutně potřebujete dokončit práci, zastavte se a vyhodnoťte, jestli jde o skutečnou potřebu, nebo jen o testování hranic. Malé děti často potřebují fyzický kontakt, takže je na pět minut vezměte na klín a pak je vraťte k hračce. Starší děti zase ocení, když jim věnujete plnou pozornost – stačí deset minut společného povídání a jsou schopné si hrát samy další půlhodinu. Tento přístup učí děti, že nejste jen na zavolanou, ale že na ně myslíte.<br>
<br>
<br>
<br>
Konkrétní tip, který funguje hned: vytvořte si vizuální rozvrh. Na papír nebo tabuli si napište, co se v danou hodinu děje – „máma pracuje", „společný oběd", „hraní venku". Dítě tak vidí, že nejde o věčnou práci, a vy máte povoleno se na rozvrh odvolat, když se ozve reptání. Důležité je rozvrh dodržovat, i když se zrovna zaberete do úkolu. Pokud dvakrát přeskočíte slíbenou hru, příště vám dítě nebude věřit a bude se dožadovat pozornosti mnohem intenzivněji.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud jste doma a vzdor propukne kvůli odmítnutí dalších pohádek, nechte dítě prožít emoci bez přerušení. Můžete sedět poblíž, ale nesnažte se ho obejmout, pokud o to samo nestojí. Fyzický kontakt může u některých dětí vztek posílit, protože vnímají tlak na tělo. Stačí zůstat v místnosti a počkat, až opadne první vlna. Pak teprve nabídněte pomoc: „Už jsi klidnější? Můžeme si teď povídat."<br>
<br>
<br>
<br>
Výběr kojenecké láhve a dudlíku bývá často podceňován. Přitom právě tyto dva předměty ovlivňují, jak dobře bude miminko pít, jak často odříhne a jestli se u něj neobjeví kolika nebo nadýmání. Než začnete vybírat podle vzhledu nebo barvy, zaměřte se na tři základní parametry: materiál láhve, tvar a velikost savičky a průtok mléka. Nesprávně zvolený průtok může způsobit, že se dítě nadměrně dusí, pláče u pití, nebo naopak nechce pít vůbec, protože musí vynakládat příliš velké úsilí.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší chybou je snažit se pracovat ve chvílích, kdy je dítě unavené nebo hladové. Takové stavy mají krátkou trvanlivost a vaše koncentrace je stejně mizerná. Místo toho si práci rozdělte na menší bloky a zařaďte je tehdy, když je dítě nejspokojenější – po jídle, po spánku, nebo když se zabere do samostatné činnosti. Využijte také čas, kdy je u vás partner, prarodiče nebo když dítě sleduje pohádku. Ale pozor: nespoléhejte na to, že dítě vydrží u obrazovky dvě hodiny. Nastavte si realistický odhad.
