Co se stane s vaším odpadem, když do bytu pustíte žížaly

Místo namáčení využijte tepelný šok. Luštěniny propláchněte, vložte do hrnce, zalijte studenou vodou tak, aby byla asi tři centimetry nad úrovní sušiny, a přiveďte k varu. Jakmile voda vře, slijte ji a luštěniny znovu zalijte studenou vodou. Tento proces opakujte třikrát. Důležité je nepřidávat sůl ani kyselé přísady na začátku varu, protože by se slupka zpevnila a luštěniny by zůstaly tvrdé. Sůl přidejte až na konci vaření, kdy jsou již měkké. Když už ubrousky máte, zamyslete se nad jejich údržbou. Perte je odděleně od ručníků a oděvů s knoflíky nebo zipy, které by je mohly poškodit. Sušení v sušičce není vhodné pro všechny látky – lněné ubrousky ji snesou, ale bavlna se může srazit. Nejlepší je sušení na vzduchu a žehlení za mírně vlhka. Skvrny od červeného vína odstraňte co nejdříve – namočte do studené vody a poté vyperte s mýdlem na skvrny. Pokud se i tak objeví zbytek, použijte pastu z jedlé sody a citronové šťávy a nechte působit před praním. Než se pustíte do výroby vlastních látkových ubrousků, rozhodněte se, zda chcete šít, nebo se šití úplně vyhnout. Obě cesty mají své opodstatnění. Šití dává pevné okraje, které se netřepí a vydrží mnoho praní. Skládání bez šití je rychlejší a zvládnete ho i bez šicího stroje, ale vyžaduje pečlivý výběr látky, která se netřepí, nebo úpravu okrajů žehličkou a lepicí páskou. Pro začátek si proto ujasněte, co od ubrousků očekáváte – zda spíše reprezentativní kus na slavnostní tabuli, nebo praktickou pomůcku na každý den. Co všechno zvládnete bez papíru a na co si dát pozor Papírové utěrky se dají nahradit i při těch nejméně oblíbených činnostech. Smažené řízky nechte okapat na mřížce, ne na papíře — přebytečný tuk stéká dolů a maso zůstane křupavé. Zeleninu po umytí osušte utěrkou, která už splnila svou roli na nádobí, ale je ještě čistá. Skvrny na lince utřete hadříkem z mikrovlákna, který po použití vyperete. Rozlité tekutiny nasáknou i obyčejná bavlněná plena, kterou pak vyždímáte a pověsíte. Problém nastává u velmi mastných povrchů nebo při likvidaci oleje — tam papír skutečně pomáhá, ale stačí ho používat jen výjimečně, ne jako standard. Výroba vlastních látkových ubrousků je nejen praktická, ale i udržitelná – nahradíte jednorázový papír a získáte trvanlivý doplněk, který můžete přizpůsobit své domácnosti. Až se do toho pustíte, pamatujte, že první kus nemusí být dokonalý. Důležité je, aby splňoval svou funkci a dělal vám radost. Pokud si nejste jistí velikostí, ušijte jeden vzorový ubrousek, vyperte ho a vyzkoušejte při běžném jídle. Teprve poté se rozhodněte, zda budete pokračovat ve stejném rozměru, nebo sáhnete po jiném. Častou chybou je používat jednu utěrku celý týden, dokud není cítit. To je nehygienické a vede to k šíření bakterií. Utěrka na ruce by se měla měnit každý den, utěrka na nádobí klidně i dvakrát denně, pokud vaříte hodně. Mnozí se také bojí, že se utěrky rychle ušpiní a budou skvrny. Stačí ale používat oddělené utěrky na mastné a suché povrchy. Mastné skvrny před praním ošetřete trochou jedlé sody nebo octa a pak perte na vyšší teplotu. Lněné utěrky navíc schnou rychle a nezapáchají tak snadno jako syntetické hadříky. Další možností jsou voskované ubrousky nebo látkové pytlíky, které nahradí fólii při zakrývání těsta při kynutí. Místo plastové fólie stačí mísu přikrýt utěrkou nebo talířem. Těsto pak neosychá, ale potřebuje více prostoru pro kynutí – proto ubrousek nepřikládejte příliš těsně. U pečení, které vyžaduje vlhké prostředí, přikryjte pekáč poklicí nebo alobalem, který můžete po použití očistit a znovu složit. Alobal sice není úplně zero waste, ale při opakovaném použití výrazně snížíte jeho spotřebu. Pokud se rozhodnete šít, zvolte bavlnu s hustou vazbou, ideálně plátno nebo kepr. Vyhněte se příliš tenkým a průsvitným látkám, které po vyprání ztratí tvar a neabsorbují vlhkost. Látku před stříháním vyperte a vyžehlete – předejdete tak sražení a zkreslení rozměrů. Na střih si připravte čtverec o velikosti 45 až 50 centimetrů, podle toho, jak velké ubrousky preferujete. Nezapomeňte přidat přídavek na záložky, obvykle 1,5 až 2 centimetry na každou stranu. Okraje přehněte dvakrát, nejprve o půl centimetru a poté o další centimetr, a šijte těsně u vnitřního přehybu. Tento dvojitý záhyb zabrání třepení a vytvoří čistý okraj. Základem je pořídit si pořádný silikonový pečicí podložku nebo formu. Silikon snese vysoké teploty, nepřilnavý povrch funguje bez tuku a po použití ho stačí opláchnout vodou. Pozor ale na kvalitu – levnější silikonové výrobky mohou obsahovat plnidla, která se časem drolí. Vyplatí se koupit podložku od osvědčeného výrobce, i když stojí o něco víc. Stejně dobře poslouží i pečicí papír, ale ten je většinou jednorázový. Pokud papír používáte, zkuste ho po upečení otřít a použít znovu na další pokrm – vydrží i několik cyklů, pokud se neroztrhne nebo nepropálí.

Войдите, чтобы оставлять комментарии