Celá procházka trvá přibližně hodinu a půl, pokud se u každého objektu zastavíte na pět minut. Praktická rada: vyrazte brzy ráno nebo pozdě odpoledne, kdy je světlo měkčí a fasády nevypadají ploše. Vyhněte se polední špičce, kdy slunce vytváří ostré kontrasty, které znesnadňují pozorování detailů. Až budete u Paláce, zkuste si představit dobu, kdy zde jezdily tramvaje a podél fasády stály první automobily – prožijete funkcionalismus na vlastní kůži.<br>
<br>
<br>
<br>
Pamatujte, že každá rostlina reaguje jinak. U citlivých druhů, jako jsou fíkusy nebo orchideje, testujte jakýkoli domácí roztok nejprve na jednom listu a počkejte dva dny. Pokud se objeví hnědé skvrny, roztok zřeďte. Vyhnete se tak poškození celé rostliny a zbytečnému stresu. S trochou trpělivosti a správnou péčí se bílé skvrny stanou minulostí a vaše pokojovky se odvděčí zdravými, zelenými listy.<br>
<br>
<br>
<br>
Odtud pokračujte směrem k Vltavě a zastavte se u funkcionalistických činžovních domů v okolí. Zde platí praktické pravidlo: pokud vidíte pásová okna, plochou střechu a balkóny s trubkovým zábradlím, stojíte před funkcionalismem. Zaměřte se na to, jak stavba reaguje na slunce – funkce určuje tvar. Sledujte také vstupní dveře a poštovní schránky; mnohé z nich jsou původní a nesou prvky průmyslového designu. Pokud si nejste jistí, kterou budovu si vybrat, hledejte nad vchodem číslo popisné a letopočet – léta 1928 až 1938 jsou zlatým věkem stylu.<br>
<br>
<br>
<br>
Palác jako vrchol procházky: co si nevšimnout a jak si prohlídku užít Vyvrcholením trasy je monumentální Palác na křižovatce u náměstí Republiky. Jeho dominantou je zaoblené nároží a pásová okna, která opticky zvyšují objem stavby. Při procházce kolem si všimněte, že přízemí je řešeno jako obchodní parter s velkými výlohami – tento prvek byl v době vzniku revoluční. Dnes zde sídlí kanceláře a obchody, a proto je důležité respektovat provoz a nevstupovat do soukromých prostor. Nejlepší výhled na fasádu máte z protějšího chodníku, odkud vynikne hra světla a stínu na pásových oknech.<br>
<br>
<br>
<br>
Neděle by měla patřit odpočinku, ale bez peněz to jde i aktivně. Vymyslete si „sportovní den" na zahradě, na dvoře nebo v parku: překážková dráha z věcí, co najdete doma – židle, provaz, polštáře. Změřte si, kdo déle vydrží skákat přes švihadlo, nebo uspořádejte turnaj v petanque s kamínky. Důležité je, že nejde o výkon, ale o společný smích. Večer si udělejte rituál: každý řekne, co ho o víkendu nejvíc bavilo, a vy si zapíšete nápady na příští víkend. Rodiny, které si takto vytvoří vlastní tradice, zjistí, že peníze nejsou to, co dělá víkend výjimečným.<br>
<br>
<br>
<br>
Co dělat, když prší a děti fňukají, že se nudí Deštivý den je zkouška pro každého rodiče. Místo zapnutí televize zkuste udělat z deště výhodu: gumáky, pláštěnky a vyrazte ven, ať se brodíte kalužemi a počítáte kapky na listech. Když je opravdu nevlídno, přeneste dobrodružství dovnitř: postavte pevnost z dek a polštářů v obýváku, uvnitř si udělejte piknik s tím, co máte ve spíži. Další osvědčená aktivita je „domácí kino" s vlastnoručně vyrobenými vstupenkami a občerstvením – ale pozor, ať se z toho nestane jen sledování filmu. Nechte děti, ať si připraví krátké divadlo nebo loutkové představení pro rodiče.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte s přípravou hřiště. Pokud hrajete doma, využijte místnosti jako jednotlivé stanoviště. Na zahradě zase můžete schovat indicie za stromy, do květináčů nebo pod kameny. Každý šifrovaný vzkaz by měl být odolný proti vlhkosti a větru, proto použijte laminované kartičky nebo úkryt v uzavíratelné krabičce. Dbejte na to, aby děti nemusely lézt do nebezpečných míst. Dobře je viditelná cesta je vždy lepší než příliš skryté místo, kde by se hledání protáhlo a děti by ztratily nadšení.<br>
<br>
<br>
<br>
Funkcionalistická architektura Nového Města pražského není jen učebnicovým pojmem, ale živou součástí ulic, které denně míjíte. Procházka od domu, kde žila Ema Destinnová, k Paláci (dříve Palác Elektrických podniků) nabízí koncentrovaný přehled toho, jak se ve třicátých letech minulého století proměnil vkus, technologie i každodenní život. Než se vydáte, připravte si pohodlnou obuv, foťák s dostatečnou pamětí a hlavně otevřené oči – detaily jsou zde důležitější než celkové průčelí.<br>
<br>
<br>
<br>
Jaké chyby při tvorbě šifer nejčastěji děláme Jednou z nejčastějších chyb je příliš obtížné šifrování. Děti ztrácí motivaci, když nerozumí prvnímu vzkazu. Vždy si ověřte, že zvolený kód zvládnou rozluštit samy nebo s malou nápovědou. Nejprve jim ukažte, jak funguje šifra na jednom příkladu, a teprve poté jim dejte samostatný úkol. Druhým častým problémem je špatně čitelný rukopis nebo nedostatečné rozlišení barev, což vede k záměně písmen. Pište vzkazy tiskacím písmem, velkými znaky a na kontrastní podklad.<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:440px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">
