Před samotným vrtáním si připravte tužku, vodováhu, vrták do dřeva (nebo do materiálu desky), a hlavně si rozměřte polohu podle dodaného šablony. Většina věží má montážní otvory, které určují přesnou vzdálenost mezi vrtáky. Pokud šablonu nedostanete, změřte vzdálenost mezi upevňovacími body a přeneste ji na desku. Nezapomeňte, že otvory musí být vyvrtané kolmo k desce – šikmý vrták způsobí, že se věž nakloní a nebude plynule vysouvat.<br>
<br>
<br>
<br>
Samotné vrtání proveďte nejlépe vrtákem s průměrem odpovídajícím hmoždinkám nebo kotvám, které jsou součástí balení. Desku nejprve označte důlčíkem, aby se vrták nesmekl, a poté vrtáte pomalu, bez velkého tlaku. U laminátových desek hrozí odštípnutí povrchu – proto je vhodné lepit místo vrtu krycí páskou, která zabrání vzniku třísek. Po vyvrtání otvorů očistěte prach a do otvorů zasuňte hmoždinky. Věž pak přiložte k desce a šrouby utáhněte rovnoměrně, aby se konstrukce nezkroutila.<br>
<br>
<br>
<br>
Při osazování truhlíku vždy použijte čerstvý substrát určený pro zeleninu nebo bylinky. Neberte zeminu ze zahrady, ta je v nádobách příliš těžká a špatně drží vodu. Před výsadbou naplňte truhlík zeminou do dvou třetin, rostliny umístěte a doplňte substrát až ke kořenovému krčku. Nikdy rostliny nesázejte hlouběji, než byly v kontejneru – u rajčat to sice prospívá tvorbě kořenů, ale v samozavlažovacím truhlíku to vede k hnilobě stonku. Po výsadbě důkladně zalijte vrchní vrstvu, aby se zemina slehla a rostliny se chytily.<br>
<br>
<br>
<br>
Většina lidí věří displeji meteostanice více než vlastnímu tělu, a to je první chyba. Čidlo uvnitř přístroje měří teplotu vzduchu v místě, kde je umístěno, ale vy cítíte teplotu ve středu místnosti, kde sedíte nebo spíte. Pokud je stanice zavěšena na stěně u okna nebo nad zdrojem tepla, ukazuje hodnoty, které neodpovídají skutečnému tepelnému komfortu. Než začnete cokoli kalibrovat, přesuňte přístroj na místo, kde se běžně zdržujete, ideálně do výšky stole a alespoň metr od oken, dveří a topení. Nechte ho tam dva dny ustálit a teprve poté porovnejte údaje s vlastním pocitem.<br>
<br>
<br>
<br>
Samozavlažovací truhlíky slibují bezstarostné pěstování, ale jen do chvíle, než zjistíte, že jste zvolili špatnou velikost nebo je osadili nevhodnými rostlinami. Nejčastější problém? Příliš malý zásobník vody. Pokud truhlík umístíte na přímé slunce, voda se odpaří během jednoho dne a kořeny zůstanou v suchu. Pro balkon orientovaný na jih nebo západ volte vždy truhlíky s větším objemem nádrže – minimálně deset litrů na metr délky truhlíku. Naopak na severní straně stačí menší, ale pozor na přemokření, které způsobí hnilobu kořenů.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší chyba, kterou lidé dělají, je, že truhlík nechají přes zimu venku. Většina samozavlažovacích truhlíků není mrazuvzdorná – voda v nádrži zmrzne, roztáhne se a praskne plast. Před mrazy vyprázdněte nádrž, truhlík očistěte a uložte do sucha. Pokud truhlík necháte na balkoně, přikryjte ho alespoň netkanou textilií, ale to jen oddálí škody. Pro jistotu vybírejte modely z odolného polypropylenu s UV stabilizací, které vydrží déle.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Pozor na konstrukci</span> zásobníku. Kvalitní truhlík má přepážku mezi zeminou a vodou, která zabraňuje přemokření kořenů. Levné varianty často mívají jen plastovou mřížku, kterou kořeny prorostou a ucpou přívod vody. Před nákupem zkontrolujte, zda je zásobník snadno přístupný pro doplnění vody, ideálně z boku nebo z čela. Pokud byste museli vytahovat celý truhlík, abyste dolili vodu, časem to přestanete dělat a rostliny to odnese. Stejně důležité je, aby měl truhlík přepad, který odvede přebytečnou vodu ven – jinak po dešti přeteče na balkon a sousedům pod vámi.<br>
<br>
<br>
<br>
Kotvení police do cihlové zdi se obvykle považuje za jednoduchou práci. Problém nastává, když je omítka popraskaná, místy odpadává nebo se drolí už při lehkém dotyku. V takovém případě nestačí jen vyvrtat díru a zatlouct hmoždinku – špatný podklad způsobí, že police nevydrží ani s nejkvalitnějším spojovacím materiálem. Naštěstí existují postupy, jak zeď připravit a polici bezpečně upevnit, aniž byste museli omítku kompletně opravovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Další praktickou metodou je osadit do zdi dřevěnou nebo kovovou lištu, která překlene poškozené místo. Lištu připevníte do zdravých částí cihly na obou stranách poškození a na ni pak připevníte polici. Tento postup se osvědčuje zejména u starších zdí, kde je omítka narušená v celé ploše a lokální oprava by byla časově náročná. Lišta zároveň slouží jako nosný prvek a police se na ni montuje pomocí běžných vrutů. Nezapomeňte lištu před montáží napenetrovat, aby se pod ni nedostávala vlhkost.<img src="https://i.ytimg.com/vi/3EJu45Tkbyc/hq720.jpg" alt="*196 čtverečních stop* Proměna organického moderního garsoniérového bytu" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">
