Druhé kritérium je zdroj paliva. Lihové biokrby spalují bioetanol, který hoří čistě a bez zápachu. U nástěnných modelů se ale setkáte s různými systémy hořáků – od otevřených van po kartušové nebo plněné nádoby. Pro začátek doporučuji zvolit model s keramickým hořákem, který rovnoměrněji odpařuje palivo a snižuje riziko vzplanutí celé nádrže. Levnější varianty s jednoduchou kovovou vanou vyžadují větší opatrnost při doplňování. Vždy palivo dolévejte až po úplném vychladnutí zařízení a nikdy nenechávejte kanystr v blízkosti hořícího krbu.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Typickou chybou bývá</span> instalace krbu bez ohledu na cirkulaci vzduchu. Biokrb potřebuje stálý přísun kyslíku, proto ho nedávejte do těsného výklenku nebo za skleněnou stěnu. Místnost by měla mít objem alespoň 20 metrů krychlových, jinak hrozí nedostatečné provětrání. Během hoření otevřete okno nebo alespoň větrací štěrbinu. Po uhašení plamene počkejte 15 minut, než krb zakryjete nebo přemístíte. Zbytkové výpary by se mohly vznítit při kontaktu s horkým povrchem.<br>
<br>
<br>
<br>
Dalším krokem je připojení přívodu vody a odpadu. U přívodu použijte uzavírací ventil s kulovým kohoutem – v případě havárie ho budete potřebovat. Odpad připojte přes gumové těsnění a pečlivě dotáhněte svěrné šrouby, ale nepřetahujte je. Typickou chybou je zapomenutí na revizní otvor: pokud modul nemá přístup k vnitřnímu mechanismu, budete muset později demontovat dlažbu. Většina modulů má proto odnímatelné čelo s tlačítkem, které umožňuje servis bez zásahu do zdiva.<br>
<br>
<br>
<br>
Závěsné WC s podomítkovým modulem je dnes standardem v novostavbách i při rekonstrukcích. Hlavní výhody jsou známé: snadný úklid podlahy, úspora místa a možnost umístit toaletu tam, kde by klasická konstrukce neumožnila odpadní potrubí. Než se ale pustíte do výběru, rozhodněte se, kdo bude montáž provádět. Pokud patříte mezi šikovné kutily, zvládnete ji s pečlivostí a správným nářadím. Jestli ale nemáte zkušenosti s instalatérskými pracemi a prací s betonem, svěřte to odborníkovi – chyby při montáži se totiž projeví až po letech a jejich oprava znamená rozbití obkladu.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší chybou, kterou můžete udělat, je nechat vše na poslední chvíli. Pokud montér přijde a zjistí, že není přístup, nebo že vodoměr je zarostlý ve špíně, má plné právo odpojit dodávku do doby, než se problém vyřeší. Abyste tomu předešli, připravte místo den předem, ověřte si funkčnost uzávěru a mějte po ruce telefonní číslo na vodárnu pro případ, že by montér nedorazil. Tímto způsobem výměnu zvládnete bez jediné hodiny bez vody.<br>
<br>
<br>
<br>
Posuvné dveře do pouzdra jsou praktickým řešením do předsíní, koupelen i dětských pokojů. Vyžadují ale pečlivou přípravu stavebního otvoru a trpělivost při montáži. Pokud si nejste jisti svými schopnostmi, raději svěřte práci odborníkovi. Nesprávně osazené pouzdro se totiž obtížně opravuje a často vede k nutnosti celé stěny rozebrat.<br>
<br>
<br>
<br>
Po vyvrtání otvoru ho důkladně vyfoukejte a očistěte od prachu. Do takto připraveného otvoru použijte hmoždinky určené speciálně pro pórobeton – mají hluboká žebra a zvětšenou plochu, která se lépe opře o měkký materiál. Šroub do hmoždinky nešroubujte přímo, ale vždy použijte odpovídající šroub s dostatečnou délkou, aby prošel celou hmoždinkou. Při utahování postupujte pomalu a přiměřenou silou – příliš silné dotažení může hmoždinku vytrhnout z pórobetonu.<br>
<br>
<br>
<br>
Pórobeton je oblíbený stavební materiál pro své tepelněizolační vlastnosti a snadné opracování, ale jeho měkká struktura klade při kotvení police speciální nároky. Klasické příklepové vrtání, které znáte z cihel nebo betonu, zde způsobuje zbytečné škody – materiál se na povrchu tříští, otvor se rozšiřuje a hmoždinka pak nemá potřebné uchycení. Problémem není jen vizuální poškození, ale především snížená nosnost celého spoje. Pokud chcete polici zavěsit spolehlivě a bez prasklin, musíte zvolit jiný postup a nástroje, které šetří strukturu pórobetonu.<br>
<br>
<br>
<br>
Na závěr si ověřte, zda má váš byt dostatečné požární zabezpečení – ideální je mít v místnosti hasicí přístroj nebo alespoň vodu v dosahu. Pravidelně kontrolujte hořák na usazeniny a čistěte ho měkkým kartáčem. Pokud budete dodržovat základní pravidla, stane se z biokrbu bezpečný a dekorativní prvek, který vydrží dlouhá léta. Než se ale rozhodnete pro montáž, porovnejte si všechny parametry – hmotnost, způsob upevnění i povolenou vzdálenost. Jen tak se vyhnete zklamání a zbytečným opravám.<br>
<br>
<br>
<br>
Při výběru konkrétního provedení se zaměřte na povrchovou úpravu. Nerezová ocel je nejodolnější a snadno se čistí, ale na tmavých stěnách může působit studeně. Lakované varianty zase vyžadují opatrnost při manipulaci, protože škrábance jsou dobře viditelné. Pokud máte malé děti, upřednostněte model s ochranným sklem nebo mřížkou – ne kvůli teplotě (ta je u biokrbů nižší než u klasických krbů), ale kvůli případnému kontaktu s hořákem. Pamatujte, že biokrb není primárně topidlo, ale spíše doplněk vytvářející atmosféru. Skutečný tepelný výkon je u většiny modelů zanedbatelný, proto ho neberte jako náhradu za radiátor.
