Bodnutí hmyzem do tlamy patří mezi nejnebezpečnější letní úrazy, které psa potkají. Otok jazyka, patra nebo hrtanu se totiž může rozvinout během pár minut a ucpat dýchací cesty. Na rozdíl od bodnutí do tlapky, které pes většinou jen olizuje, bodnutí v tlamě vyžaduje okamžitou reakci. První minuty rozhodují o tom, jestli se stihnete dostat k veterináři včas, nebo jestli pes začne kolabovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Typickou chybou je také trestat psa za škody, které napáchal, až se vrátíte. Pes si trest nespojí s tím, co udělal před hodinou, ale s vaším příchodem, což jeho úzkost jen prohloubí. Pokud najdete rozkousanou židli, jednoduše to ukliďte a ignorujte. Trestání v tento moment je kontraproduktivní. Místo toho se zaměřte na to, abyste psovi vytvořili bezpečné místo, kde se cítí dobře – dejte mu deku, hračku, případně staré tričko s vaší vůní, ale ne takové, které by mohl zničit a spolknout.<br>
<br>
<br>
<br>
Častým omylem je ignorovat psa v momentě, kdy ho necháváte samotného, ale přitom mu dáváte pamlsek, který má rozptýlit. Pes si pak spojí odchod s něčím příjemným, což není vždy špatně, ale pokud pamlsek dojí v okamžiku, kdy ho opouštíte, může ho to spíš stresovat. Pamlsek dávejte až poté, co odejdete, a to tak, že ho pes dostane do misky nebo do interaktivní hračky, kterou najde až po vašem odchodu. Tím ho zaměstnáte a zároveň mu dáte pozitivní asociaci s tím, že jste pryč.<br>
<br>
<br>
<br>
Měřte psa v jeho přirozené poloze, ne na délku Nejčastější chybou je měřit psa od čenichu po kořen ocasu, když stojí, a podle toho vybírat průměr pelíšku. Takto zvolený rozměr bude vždy příliš velký. Stočený pes zabere mnohem méně místa. Změřte ho v okamžiku, kdy spí stočený, a změřte šířku od temene hlavy po konec zadku a výšku od podlahy po nejvyšší bod hřbetu. K těmto hodnotám přičtěte pět až deset procent jako manipulační rezervu. Pelíšek by měl být přesně tak velký, aby se pes mohl otočit, ale ne tak velký, aby se v něm „ztrácel". Příliš velký prostor snižuje pocit bezpečí a pes pak stejně spí v rohu na studené podlaze.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Když pelíšek přinesete</span> domů, nedávejte ho do rohu, ale spíše kousek od zdi. Umožníte psovi, aby se do něj stočil z obou stran a mohl si vybrat. Během prvních dnů sledujte, zda se pes do pelíšku ukládá sám, nebo se mu vyhýbá. Pokud se mu vyhýbá, vyměňte ho za jiný tvar, i kdyby vypadal sebevíc pohodlně. Tvrdohlavost psa je v tomto případě nejlepší test. Nekupujte hned nejdražší variantu, ale vybírejte podle chování psa. Dobrý pelíšek poznáte podle toho, že pes po probuzení nevyskočí okamžitě, ale na chvíli se protáhne a zůstane ležet. To je známka toho, že se mu v něm skutečně dobře spalo.<br>
<br>
<br>
<br>
Pozor na to, jak misku myjete. Většina misek proti žrádlu má složitý tvar, a pokud ji nerozeberete, zůstávají v prohlubních zbytky jídla a vlhkost. To vede k růstu plísní a bakterií, které mohou způsobit zažívací potíže. Po každém krmení misku vypláchněte teplou vodou a důkladně vydrhněte kartáčem, ideálně do všech zákoutí. Jednou týdně ji vydezinfikujte – buď v myčce na nádobí, nebo spařením vařící vodou. Pokud miska začne zapáchat nebo se na ní objeví skvrny, které nejdou odstranit, je čas ji vyměnit.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je, že majitelé psa nechají pobíhat a čekají, jestli otok sám splaskne. To je v případě tlamy hazard. Otok uvnitř hrdla nemusí být zvenku vidět, a pes může vypadat relativně v klidu, zatímco se mu zužuje průdušnice. Dalším typickým omylem je podání mléka nebo oleje – tyto tekutiny nejenže nezmírní reakci, ale mohou psovi ztížit polykání a zvýšit riziko vdechnutí. V žádném případě nepodávejte psovi žádné lidské léky proti bolesti, jako je ibuprofen nebo paracetamol – ty jsou pro psy toxické.<br>
<br>
<br>
<br>
Důležitý je také materiál svrchní části. Stočený pes spočívá na tlapkách a ocasu, takže povrch musí být pevný a zároveň příjemný. Hladké a kluzké materiály způsobí, že se pes při každém pohybu „sjíždí" a opakovaně se budí. Zvolte materiál s protiskluzovou úpravou na spodní straně a hrubší textilií na vnitřní straně, která drží srst na místě. Naopak se vyhněte materiálům, které silně elektrizují srst. To je častý problém u některých syntetických tkanin, které navíc při pohybu psa vydávají zvuk podobný šustění.<br>
<br>
<br>
<br>
Samotné zvykání na odchod pak musí probíhat v malých krocích. Začněte s odchodem na pár sekund, pak na minutu, pět minut, a postupně intervaly prodlužujte. Důležité je, abyste se vraceli vždy dřív, než pes začne jevit známky stresu. Pokud začne kňučet nebo pobíhat, vrátili jste se příliš pozdě. Vraťte se o krok zpět a zkraťte dobu. Při odchodu se nechte vidět a slyšet, ale nedělejte rozloučení velkou událost. Prostě odejděte a vraťte se bez emocí.<img src="https://picography.co/page/1/600" style="max-width:450px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">
