<img src="https://i.ytimg.com/vi/2-Sn8I1AjP0/hq720.jpg" alt="Jak předělat koupelnu - od začátku do konce" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;"><span style="font-weight: 800;">Nejprve si připravte vhodné</span> pomůcky. Budete potřebovat čistící roztok určený přímo pro zvířata – nikdy nepoužívejte vodu, olej ani alkohol. Dále měkké vatové tampony, ideálně kulaté, a případně gázové čtverce. Nepoužívejte vatové tyčinky do boltce, protože hrozí zatlačení nečistoty hlouběji nebo poranění bubínku. Kočku umístěte na klín a jemně ji přidržte, ale neomezujte ji v pohybu. Pokud je kočka nervózní, rozdělte čištění do kratších fází a vždy odměňte pamlskem. Nejlepší je čistit uši v klidné místnosti, kde nehrozí vyrušení, a pohlídejte si, aby se kočka neškrábala během čištění.<br>
<br>
<br>
<br>
Postup je jednoduchý: kápněte několik kapek roztoku do zvukovodu, počkejte asi třicet sekund, aby se nečistoty uvolnily, a poté jemně masírujte základnu ucha. Tím se roztok rozprostře a odpad se oddělí od stěny zvukovodu. Následně nechte kočku zatřást hlavou – tím se většina nečistot dostane ven. Zbytek setřete vatovým tamponem nebo gázou z vnější části boltce. Nikdy nezasunujte nic do zvukovodu, stačí vyčistit viditelné plochy. Po čištění zkontrolujte, zda nevytéká další tekutina nebo zda není zvukovod zarudlý. Pokud ano, zákrok přerušte a sledujte, zda se stav nezhoršuje.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby, které výcvik prodlužují, jsou nedostatečné čištění míst, kde se nehoda stala. Pokud štěně ucítí vlastní moč, bude se na stejné místo vracet. Používejte přípravky s enzymy, které pach zcela odstraní, nikoli běžné čisticí prostředky. Další chybou je trestání za nehodu, která se stala před časem. Štěně si nespojí trest s tím, co udělalo, jen se vás začne bát. A pozor také na odměňování v interiéru – pokud štěně pochválíte za to, že se vyprázdnilo na podložku, naučí se, že to je správné. Pokud chcete, aby chodilo ven, podložky nepoužívejte nebo je postupně přesouvejte blíž ke dveřím a ven.<br>
<br>
<br>
<br>
Pravidelné venčení je základ. Štěně ve věku dvou měsíců vydrží zhruba dvě hodiny, ale to neznamená, že ho máte nechávat tak dlouho bez možnosti jít ven. Venčete častěji, ideálně každých 30–60 minut během dne, a vždy po jídle, pití, hře a spánku. Noc je výjimka, ale i tak je dobré nastavit budík a vyjít ven alespoň jednou za 3–4 hodiny. Postupně intervaly prodlužujte. Čím pravidelnější budete, tím rychleji se štěně naučí zadržovat potřebu.<br>
<br>
<br>
<br>
Proč se intervaly liší a co rozhoduje Koťata se odčervují každé dva týdny od stáří tří týdnů až do dosažení tří měsíců, protože jejich imunitní systém a trávicí trakt se teprve vyvíjejí a parazité by je mohli ohrozit mnohem rychleji než dospělého jedince. U dospělých koček záleží na tom, zda chodí ven a zda jedí syrové maso. Pokud kočka loví myši nebo ptáky, škrkavky a tasemnice se k ní dostanou snadno, a proto potřebuje odčervení každé tři měsíce. Naopak čistě bytová kočka, která nepřichází do styku s jinými zvířaty a je krmena výhradně průmyslově zpracovanou stravou, může mít interval prodloužený na půl roku – ale pouze za předpokladu, že jí pravidelně kontrolujete trus a celkový zdravotní stav.<br>
<br>
<br>
<br>
Jakmile štěně zvládne klid u zavřených dveří, přidejte pohyb. Otevřete dveře jen na pár centimetrů a zavřete je. Následně otevřete dveře úplně a udělejte krok ven. Štěně musí zůstat uvnitř. Pokud se pokusí vyběhnout, nezakazujte mu to, ale klidně ho vraťte a pokračujte v tréninku. Důležité je, aby se pes naučil, že dveře jsou hranice, kterou smí překročit pouze na váš signál.<br>
<br>
<br>
<br>
Důležité je rozlišovat mezi vodítkem na běžné venčení a vodítkem na trénink. Pokud se tahání teprve učíte řešit, zvolte vodítko zcela bez pružnosti, ideálně z pevného materiálu, který nemá tendenci se natahovat. Pružná vodítka, ať už jde o flexi nebo o tkané s elastickým vlaknem, psa učí, že když zatáhne, dostane odměnu v podobě povolení. To je přesně to, co nechcete. Pevné vodítko naopak dává jasný signál: tahání nevede k ničemu, protože délka je pevně daná.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomínejte ani na to, že délka vodítka by měla odpovídat velikosti a síle psa. Pro malého psa je metr a půl ideální, pro větší plemeno sáhněte po dvou metrech. Delší vodítka, třeba tři metry, si schovejte na volnou přírodu nebo na místa, kde je bezpečno a pes může běhat – ale ne na rušné ulice. Když budete mít vodítko kratší, získáte nejen kontrolu nad tahem, ale i bezpečnější procházky pro vás, vašeho psa i kolemjdoucí. A to je hlavní cíl.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomínejte, že vodítko není nástroj trestu, ale komunikační linka. Pokud ho držíte správně, pes se cítí bezpečně a vy máte pod kontrolou jeho pohyb. Vyhnete se tak nejen tahání, ale i zraněním z náhlých škubnutí. Soustřeďte se na to, abyste vodítko drželi uvolněně, ale připraveně, a vždy veďte psa z boku, ne před sebou. Pak se procházka stane příjemnou rutinou pro obě strany – pes se naučí respektovat váš prostor a vy získáte klidnou chůzi bez tahání.
