Na závěr si dejte pozor na teplotu v místnosti. Psa nikdy nekoupejte venku, když je zima – prochladnutí může vést k zánětu močových cest. Po koupeli ho nenechávejte běhat po bytě, dokud není úplně suchý, a nezapomeňte mu dát misku s čerstvou vodou. Pokud budete postupovat podle těchto kroků, pes si koupání spojí spíše s pozitivním zážitkem a vy se vyhnete zbytečným komplikacím.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Častou chybou je také</span> příliš časté koupání. Psi mají přirozenou ochrannou vrstvu kůže, kterou šampon odstraňuje. Stačí koupat psa jednou za dva až tři měsíce, případně častěji jen u psů s kožními problémy, ale vždy po konzultaci s veterinářem. Mezi koupelemi používejte suchý šampon nebo vlhčené ubrousky pro psy. Pokud pes chodí na procházky do deště, osušte mu tlapky a břicho, ale to neznamená koupel.<br>
<br>
<br>
<br>
Po zvládnutí akutního stavu psa sledujte minimálně 24 hodin. Otok může na chvíli ustoupit a pak se vrátit. Pokud se objeví zvracení, horečka nebo apatie, okamžitě vyhledejte veterináře. Prevence spočívá v tom, že psa v létě nenecháváte očmuchávat květy plné včel a nevodíte ho v době nejvyššího výskytu hmyzu, tedy kolem poledne. Naučte psa povel "nech to" a pravidelně kontrolujte okolí, kde se pohybuje. Při opakovaném bodnutí hmyzem může být reakce ještě silnější, proto mějte vždy po ruce kontakt na veterinární pohotovost.<br>
<br>
<br>
<br>
Většina psů vodu miluje, ale málokterý z nich si užívá vanu. Častým problémem není samotné mytí, ale způsob, jakým ho provádíme. Psi vnímají svět hlavně čichem a hmatem, proto je důležité přizpůsobit tomu celý proces. Než začnete, připravte si vše potřebné – ručník, šampon určený pro psy, kartáč a případně podložku do vany, aby měl pes stabilní oporu. Voda by měla být vlažná, maximálně 38 °C, a proud byste měli směřovat spíše na tělo než na hlavu. Hlava se otírá navlhčenou žínkou, aby se voda nedostala do uší.<br>
<br>
<br>
<br>
Samotné zvykání na odchod pak musí probíhat v malých krocích. Začněte s odchodem na pár sekund, pak na minutu, pět minut, a postupně intervaly prodlužujte. Důležité je, abyste se vraceli vždy dřív, než pes začne jevit známky stresu. Pokud začne kňučet nebo pobíhat, vrátili jste se příliš pozdě. Vraťte se o krok zpět a zkraťte dobu. Při odchodu se nechte vidět a slyšet, ale nedělejte rozloučení velkou událost. Prostě odejděte a vraťte se bez emocí.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud pes i přes pomalou misku hltá, může jít o problém s úzkostí nebo soutěživostí – typické u psů z množíren nebo z vícečlenné smečky. V takovém případě krmte psa odděleně v klidné místnosti, případně použijte interaktivní hračky naplněné krmivem, které donutí psa přemýšlet. Další možností je namočit granule do vody na deset minut před podáním – změknou, lépe se žvýkají a pes se u nich více nadřu. Až na závěr připomeňte, že i ta nejlepší miska nenahradí pravidelný pohyb a dostatek tekutin – ale to už je jiný příběh.<br>
<br>
<br>
<br>
Běžnou chybou je snaha psa donutit k jídlu, abyste ověřili, že polyká. To je nebezpečné – pokud je hrtan oteklý, pes se může zakuckat a vdechnout sousto. Další chybou je podání alkoholu, octa nebo mléka, které dráždí sliznici. Také nikdy nerozřezávejte místo vpichu ani na něj nepřikládejte cibuli. Tyto lidové metody nemají žádný prokazatelný účinek a prodlužují dobu, než dostane pes odbornou pomoc.<br>
<br>
<br>
<br>
Dalším častým oříškem je sušení. Mnozí chovatelé nechají psa uschnout samovolně, což u plemen s hustou srstí vede k zápachu a plísním. Po vykoupání psa zabalte do savého ručníku a jemně ho vymačkejte, netřete. Poté ho nechte chvíli v teplé místnosti, aby se oklepal. Fén používejte pouze na nejnižší teplotu a držte ho ve vzdálenosti alespoň dvacet centimetrů od kůže. Psa na hluk fénu zvykejte postupně – nejprve ho zapněte na dálku, pak zkuste foukat na vlastní ruku a teprve poté na psa.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud je pes při vědomí a nemá problémy s dýcháním, můžete mu podat antihistaminikum. Dávkování vždy konzultujte s veterinářem, ideální je mít doma předepsaný lék pro konkrétního psa. Ne všechny lidské léky jsou pro psy vhodné a chybná dávka může stav zhoršit. Současně přikládejte studený obklad na vnější stranu tlamy, ne přímo do ní – přiložením ledu na oteklý pysk zmírníte otok a zklidníte psa. Nepodávejte žádné potraviny ani vodu, dokud pes nepolyká normálně.<br>
<br>
<br>
<br>
Kontrolujte také stav obojku. Po každém koupání, i když jste ho sundali, prohlédněte, jestli není mastný, ztvrdlý nebo zkroucený. Silikonové obojky bývají pružné, ale po čase se unaví. Pokud obojek přestane být poddajný, účinná látka se z něj už neuvolňuje rovnoměrně. V takovém případě ho vyměňte dřív, než je uvedeno na obalu. Běžná výdrž bývá dva až tři měsíce, u koček, které se myjí každý týden, počítejte spíš s poloviční dobou. Raději si poznamenejte datum nasazení, ať nezapomenete.
