Nezapomínejte také na to, že pes se učí hlavně z opakování a konzistence. Každý člen rodiny by měl používat stejné povely a stejná pravidla odměňování. Pokud jeden člověk štěně volá a pak ho ignoruje, pes rychle zjistí, že nemusí vždy reagovat. Stanovte si jednoduchý systém: přivolání vždy znamená něco dobrého, ať už pamlsek, hru nebo krátké pomazlení. Když pes přijde, nikdy ho neodměňujte jen tím, že mu dáte povel k další činnosti – vždy by měla přijít odměna jako taková. Tím se z přivolání stane akce, na kterou se pes těší, a ne povinnost.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je snaha ostříhat drápky najednou. To vede k poranění a následnému strachu psa z celé procedury. Mnohem lepší je stříhat častěji, ale méně – klidně jednou týdně jen špičky. Pokud pes drápky příliš neobrušuje na tvrdém povrchu, měly by se stříhat zhruba každé tři až čtyři týdny. Dbejte také na to, abyste nezapomněli na pátý prst, který se nedotýká země a může se zarůstat do kůže.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak trénovat odchod bez dramat Základem je postupné prodlužování doby, po kterou jste mimo dohled. Ale pozor – nesmíte začít tam, kde už pes selhává. Pokud váš pes vydrží v klidu dvě minuty, začněte s minutou a půl. Vezměte si bundu, klíče, nazujte boty a pak se posaďte zpátky na gauč. Tím pes pochopí, že tyto signály neznamenají vždy váš odchod. Pak teprve otevřete dveře, vyjděte ven, zavřete a hned se vraťte. Postupně přidávejte sekundy, pak minuty. Každý úspěšný návrat odměňte klidně, ne hystericky. Ideální je pamlsek, který pes dostane až ve chvíli, kdy se uklidní.<br>
<br>
<br>
<br>
Častým omylem je trestat psa po návratu za to, co zničil. Pes si ale nespojí trest s předchozí destrukcí, protože k ní došlo před hodinami. Pro něj jste jen vy, kdo je naštvaný, a to jeho úzkost ještě prohloubí. Místo toho se zaměřte na prevenci. Zajistěte psovi před odchodem dostatek pohybu – pořádná procházka nebo běhání pomůže spálit přebytečnou energii. Unavený pes má menší tendenci k panice. Nechte mu také na místě, kde tráví čas, nějakou zábavu, která zaměstná hlavu, třeba kong s mraženým jogurtem nebo látkový hlavolam na pamlsky.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup je jednoduchý: rozdělte si kalendář na čtyři části a u venkovních koček si poznačte odčervení vždy na začátku každého ročního období. U bytových koček stačí dvakrát ročně, ale pokud kočce občas dáte syrové maso nebo máte doma více zvířat, zkraťte interval na tři měsíce. Po každém odčervení sledujte dva až tři dny, zda se neobjeví zvracení, průjem nebo apatie – tyto reakce jsou vzácné, ale pokud nastanou, okamžitě kontaktujte veterináře. Důležité je také odčervit všechny kočky v domácnosti současně, jinak se paraziti mezi nimi šíří dál.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomínejte na psychickou i fyzickou únavu. Štěně, které má přebytek energie, se nemůže soustředit. Před výcvikem ho nechte proběhnout nebo si hodit míček, ale pozor – přílišná hra může psa přebudit. Ideální je krátká procházka nebo aportování, které zklidní mysl. Další častou chybou je trénovat ve chvíli, kdy je pes hladový nebo unavený. Plánujte lekce v době, kdy má štěně optimální hladinu energie. A pokud neposlechne, nikdy netrestejte – štěně nechápe souvislost mezi trestem a chováním, které proběhlo před minutou.<br>
<br>
<br>
<br>
Důležité je také změnit rituál loučení. Pokud se před odchodem mazlíte, mluvíte na psa a děláte rozloučení jako velkou událost, jen tím zvyšujete jeho vzrušení. Zkuste odcházet bez emocí: klidně se oblečte, vezměte klíče a prostě odejděte. Stejně tak při návratu – psa ignorujte, dokud se neuklidní. Pro něj je váš klid signálem, že se nic hrozného neděje. Tento postup vyžaduje trpělivost, ale je to jediná cesta, jak přerušit cyklus paniky.<br>
<br>
<br>
<br>
Odčervování koček patří mezi základní preventivní opatření, ale otázka, jak často ho provádět, dělá vrásky nejednomu chovateli. Frekvence odčervování totiž není univerzální – závisí na věku, způsobu života, přístupu k venku a na tom, zda kočka loví. Ideální interval se proto pohybuje od jednoho měsíce u koťat až po tři měsíce u dospělých venkovních koček. Vnitřní kočky, které nikdy nepřijdou do kontaktu s hlínou ani s jinými zvířaty, mohou být odčervovány méně často, ale úplné vynechání se nedoporučuje.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Jak poznat bezpečnou délku</span> střihu U světlých drápků je vidět růžová část – živá tkáň s cévami a nervy. Stříhejte vždy jen maličko před touto růžovou zónou, ideálně po malých kouscích. U tmavých drápků živou tkáň nevidíte, proto stříhejte opravdu jen špičku, maximálně dva milimetry. Pokud si nejste jistí, zastavte se dřív, než byste riskovali. Řez by měl být vedený kolmo na dráp, ne šikmo, aby nedocházelo k třepení a praskání.<img src="https://www.istockphoto.com/photos/class=" style="max-width:420px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">
