Nejdůležitější je naučit se objednávat správně. Na Žižkově neříkejte „jedno pivo", ale rovnou „desítku" nebo „dvanáctku" – podle toho, co máte rádi. Místní často pijí desítku k jídlu a dvanáctku jako večerní záležitost. Pokud si nejste jistí, zeptejte se, co zrovna točí, ale nečekejte, že vám někdo bude vysvětlovat složení. Tady se prostě pije to, co zrovna teče, a to je celé.<br>
<br>
<br>
<br>
K jídlu si dejte něco jednoduchého – utopence, tlačenku nebo smažák. Nečekejte gastronomické zázraky, ale poctivou českou kuchyni. A hlavně: neporovnávejte žižkovské pivo s pivem z jiných čtvrtí, protože každý podnik má svůj styl. Když to všechno dodržíte, zjistíte, že Žižkov není jen kopec, ale místo, kde se pivo skutečně točí jinak – a možná i líp. A to je důvod, proč se sem lidé vrací.<br>
<br>
<br>
<br>
Schwarzenberský palác na Hradčanech patří k místům, která návštěvník Prahy obvykle jen míjí cestou na Pražský hrad. Přitom právě jeho fasáda je jedním z nejautentičtějších příkladů renesančního sgrafita ve střední Evropě. Než si koupíte vstupenku do expozice, zastavte se na chvíli na rohu Loretánské a Úvozu a prohlédněte si celý vnější plášť budovy. Všimnete si, že zdobení není jen plochou dekorací, ale že tmavá vrstva omítky kryje světlý podklad, do kterého byly škrábány vzory. Tato technika se nazývá sgrafito a právě tady uvidíte, jak vypadá v dokonalé podobě.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud si chcete pasáže užít naplno, vydejte se do nich ráno, když jsou ještě prázdné, nebo naopak v podvečer, kdy se rozsvítí lampy a vytvoří magickou atmosféru. Plánujte si trasu tak, abyste prošli dvěma nebo třemi pasážemi za sebou – mnohé navazují jedna na druhou a vytvoří tak souvislý krytý okruh. Nezapomeňte, že některé pasáže mají otevírací dobu závislou na obchodech, takže o víkendu mohou být zavřené. Vždy si předem ověřte, zda je průchod volný, a pokud narazíte na zavřené mříže, nevzdávejte to – vraťte se ve všední den. Odměnou vám bude pocit objevitele, který zná město jinak než ostatní.<br>
<br>
<br>
<br>
Při procházení se vyplatí dívat se nejen před sebe, ale také vzhůru. Skleněné střechy, které propouštějí světlo, jsou typické pro prvorepublikové pasáže a vytvářejí efekt, kdy se uvnitř cítíte jako ve venkovním prostoru. Všimněte si také dlažby – často je mozaiková a kluzká, zejména za deště. Pozor na schody, které bývají strmé a úzké, a na nízké průchody, kde si můžete narazit hlavu. Pokud máte velký batoh, sundejte ho a nesete ho v ruce, abyste nezavadili o skleněné výplně nebo o další chodce.<br>
<br>
<br>
<br>
Typickou chybou je očekávat, že zaniklé mosty jsou někde „za rohem" jako ruiny hradu. Ve skutečnosti většina kamenných kvádrů skončila v základech nových budov – část Juditina mostu byla použita na stavbu kostelů na Starém Městě. Pokud vás to zajímá, vyhledejte si v archivu staré fotografie a porovnejte je se současným stavem. Uvidíte, jak se říční krajina změnila – a pochopíte, proč se mosty stavěly právě tam, kde stojí dnes.<br>
<br>
<br>
<br>
Typickou chybou je objednat si pivo hned po příchodu a pak ho usrkávat půl hodiny. Na Žižkově se pivo pije v rozumném tempu – ne na ex, ale ani se nenechává stát. Pivař si všimne, když necháte sklenici nedopitou a odejdete. Místní to berou jako neúctu k práci sládka i výčepního. Takže pijte tak, abyste stihli dopít, než pivo ztratí říz, a pokud nechcete další, rovnou to řekněte.<br>
<br>
<br>
<br>
Častým omylem je také přisuzovat Husovi myšlenky, které se objevily až později. Například požadavek přijímání podobojí (chléb i víno pro všechny) nebyl původně jeho hlavním programem, ale stal se symbolem husitství až po jeho smrti. Pokud chcete pochopit, co Hus skutečně hlásal, čtěte jeho dílo „O církvi", ale vždy s vědomím, že šlo o teologickou polemiku, nikoli politický manifest. Vyhněte se tak anachronismům, které z Husa dělají předchůdce moderní demokracie nebo naopak zpátečníka.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak poznat, že jste v správné žižkovské hospodě Poznáte to podle toho, že výčepní nepodává pivo hned, ale počká, až se pěna usadí, a případně dolije do správné výšky. Sklenice by měla být suchá a bez mastných map. Pokud vám nalije pivo s pět centimetrů pěny, není to chyba – to je známka pomalého a správného čepování. Nebuďte netrpěliví, tohle je rituál. Když budete spěchat, zkazíte si chuť i pověst.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak správně číst sgrafita a kdy přichází nejlepší světlo Nejdůležitější je vybrat správný čas dne. Nejvíce plasticky vystoupí kresba za ostrého dopoledního slunce, které dopadá na hlavní průčelí pod úhlem. Odpoledne je fasáda ve stínu a detaily se ztrácejí. Dostaňte se na protější chodník, ideálně kousek pod úroveň paláce, abyste viděli celé patro s postavami ctností a neřestí. Pokud máte dalekohled, použijte ho – horní římsy a vlysy skrývají drobné figurální výjevy, které jsou ze země špatně čitelné. Nezapomeňte, že sgrafita nejsou malba, ale rytí do vrstev, a proto se mění v závislosti na vlhkosti vzduchu – po dešti jsou tmavší a kontrastnější.
