Co dělá Malou Stranu nejkrásnější čtvrtí Prahy?

Poslední část návštěvy by měla patřit střeše nebo alespoň výhledům z oken vyšších pater. Není to sice vyhlídková věž, ale z některých míst vidíte kontrast mezi kubistickým domem a okolní historickou zástavbou. Tento rozdíl vám pomůže pochopit, jak odvážný a moderní dům ve své době byl. Pokud si chcete odnést něco víc než jen fotky, zkuste si nakreslit jednoduchý náčrt fasády – ne kvůli uměleckému výkonu, ale proto, abyste si všimli detailů, které při běžném pohledu unikají. Podobné pozorování zabere dvacet minut a změní váš pohled na celou stavbu. Když se vydáte z Malostranského náměstí směrem k ulici Nerudova, všimnete si, jak se ulice postupně zužuje a stoupá. Tady je klíčové zpomalit a dívat se vzhůru, kde najdete nejen domovní znamení, ale i unikátní portály a balkony. Typickou chybou turistů je spěchat přímo k Pražskému hradu a minout tak boční uličky, jako je třeba ulice U Lanové dráhy nebo Anežská, kde se dochovaly původní gotické sklepy a romance starých hospod. Pokud máte čas, zkuste si naplánovat procházku po Malé Straně v brzkých ranních hodinách, kdy jsou ulice prázdné a světlo zvýrazní barvy fasád – to je ideální čas pro fotografování bez davů. K zásadní proměně došlo v druhé polovině 19. století, kdy byla zrušena robotní povinnost a pozemky se začaly parcelovat pro výstavbu. Vinice byly vykáceny, ale jejich stopa zůstala v podobě teras a opěrných zdí, které dodnes najdete na dvorcích činžovních domů. Při rekonstrukcích narazíte na staré sklepy a chodby, které kdysi sloužily k uchovávání vína. Pokud vlastníte byt v přízemí, nepodceňte kontrolu vlhkosti – staré sklepy nemusí být vodotěsné a jejich neodborné zaslepení může vést k zatékání. Při samotném návrhu stavby se vyplatí vsadit na takzvané stupňování. Místo toho, abyste se snažili terén srovnat do roviny, navrhněte budovu, která kopíruje přirozené křivky svahu. Typickým příkladem jsou domy s ustupujícími podlažími, kde každé podlaží má vlastní vstup ze zahrady. Tento přístup nejenže snižuje náklady na výkopy a základy, ale také umožňuje zachovat původní zeleň a přirozený ráz krajiny. Naopak častou chybou je vytvoření obrovské opěrné zdi, která sice terén zastaví, ale zároveň vytvoří tmavou a nevyužitelnou plochu. Běžnou chybou je také spoléhat na to, že se vše dozvíte z pamětních desek. Mnohé z nich jsou nečitelné nebo nejsou vůbec přeložené do češtiny. Vezměte si s sebou kvalitní průvodce nebo si zapněte audioprůvodce přímo v mobilu. Pozor ale na to, abyste si stahovali aplikace předem, protože na hradech bývá slabý signál. A pokud si chcete udělat vlastní prohlídku, připravte si okruh tak, abyste šli od jedné památky k druhé logicky — vyhnete se tak zbytečnému bloudění a ušetříte síly. Prohlídku si naplánujte tak, aby vám zbyl čas i na stálou expozici, která se v domě nachází. Nejde jen o malby a sochy – mnozí návštěvníci přehlédnou, že součástí expozice jsou i ukázky kubistického designu, jako je nábytek nebo keramika. Tyto předměty dokazují, že kubismus nebyl jen umění pro galerie, ale i životní styl. Všímejte si materiálů, tvarů a toho, jak se kubistické principy přenášejí do každodenních předmětů. Při prohlídce se ale vyhněte dotýkání exponátů, a to i těch, které vypadají jako běžný nábytek. Většina z nich je originální a citlivá na poškození. Když se řekne Praha, většina si představí Hradčany, Karlův most nebo Staroměstské náměstí. Málokdo si ale uvědomí, že celé město stojí na mimořádně členitém terénu, který už po staletí formuje jeho tvář. Pro architekty a projektanty je tento svazitý reliéf výzvou i příležitostí. Pokud navrhujete stavbu v pražských podmínkách, musíte počítat s tím, že rovina je spíš výjimkou než pravidlem. Správné pochopení terénu vám ušetří nejen čas, ale i nemalé finanční prostředky. Při zařizování místnosti s oknem do dvora promyslete, kam umístíte nábytek. Nejčastější chybou je postavení pohovky nebo postele přímo pod okno, čímž si zablokujete přístup k němu a zároveň omezíte proudění vzduchu. Lepší je umístit sedací nábytek kolmo k oknu nebo do vzdálenosti alespoň půl metru od něj. Tím získáte přirozený výhled ven, aniž byste museli okno neustále otevírat. Pokud je dvůr na severní straně, počítejte s tím, že místnost bude chladnější – vyplatí se investovat do kvalitního izolačního skla nebo alespoň do těsnění. Na závěr si dejte pozor na jeden častý omyly: okno do dvora neznamená, že se musíte vzdát výhledu na oblohu. Pokud je dvůr úzký a zeď protějšího domu je blízko, můžete využít optické triky – světlé barvy na stěnách, zrcadla nebo vysoké rostliny, které vytvoří dojem hloubky. Hlavní je, abyste si okno do dvora užívali jako zdroj světla a čerstvého vzduchu, a ne jako nutné zlo. S trochou plánování z něj uděláte příjemný prvek interiéru, který vám nebude brát energii.<img src="http://www.imageafter.com/image.php?image=b3_exteriors030.JPG&dl=1" style="max-width:420px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">

Войдите, чтобы оставлять комментарии