Typickou chybou je spoléhat se jen na barvu nebo vůni. Světlá barva na řezu může znamenat čerstvé dřevo, zatímco tmavší odstín často doprovází dřevo, které už dlouho leží. Vůně pryskyřice sice prozradí jehličnany, ale u listnáčů není spolehlivá. Pokud tedy stojíte před hromadou polen a váháte, zaklepejte na ně. Suché dřevo vydává jasný, rezonující zvuk, zatímco vlhké zní tlumeně a dutě. Tuto zkoušku můžete kombinovat právě s kontrolou prasklin na čele.<br>
<br>
<br>
<br>
Pozor si dejte na dřevo, které má praskliny jen na jednom místě, ale zbytek polena je hladký a bez trhlin. To často znamená, že strom byl pokácený už dávno, ale skladoval se špatně, třeba v blízkosti zdroje tepla. Takové dřevo může být na povrchu suché, ale uvnitř stále obsahuje hodně vody. Při hoření pak praská, stříká a zanáší komín. Vždy se proto dívejte na více polen z různých částí hromady, ne jen na ta z vrchu.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud už se černý film vytvoří, neotírejte ho za studena vlhkým hadříkem – rozmažete saze do jemných rýh. Počkejte, až kamna vychladnou, a použijte novinový papír namočený ve vodě, kterým sklo otřete krouživými pohyby. Na zaschlé vrstvy pomáhá pasta z dřevěného popela a vody, kterou nanesete houbičkou a necháte působit deset minut. Poté sklo opláchněte čistou vodou a vytřete do sucha. Nikdy nepoužívejte ostré škrabky ani brusné prostředky – sklo kamen je tvrzené, ale i drobný škrábanec se stane místem, kde se saze zachytávají přednostně.<br>
<br>
<br>
<br>
Suché dřevo se pozná podle charakteristických trhlin, které se táhnou od středu ke kraji. Čím jsou trhliny širší a hlubší, tím je dřevo sušší. Začínají v jádru a postupně se rozšiřují směrem k obvodu. To je přirozený proces, při kterém se dřevo smršťuje a uvolňuje vodu. Pokud jsou praskliny pouze na povrchu a nezasahují do hloubky, dřevo pravděpodobně jen rychle oschlo zvenku, ale uvnitř zůstává vlhké. Takové poleno se brzy zdeformuje a popraská až při hoření.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Když rozděláváte oheň v</span> krbu nebo kamnech, rozhodující je, čím začnete. Tvrdé dřevo hoří dlouho, ale špatně se zapaluje. Měkké dřevo — smrk, borovice, jedle nebo topol — je přesně to, co potřebujete pro první plameny. Obsahuje více pryskyřice a má nižší hustotu, takže se rychle vznítí a vytvoří dostatek tepla na to, aby chytily i větší kusy. Bez něj se neobejdete, ale musíte s ním pracovat chytře.<br>
<br>
<br>
<br>
Zapomenout nesmíte ani na stav topeniště. Usazeniny popela a dehtu na stěnách působí jako izolace, která snižuje přenos tepla do místnosti. Vrstva popela silnější než pět centimetrů vytváří polštář, který brání přístupu vzduchu k žhavým uhlíkům. Pravidelné čištění – alespoň jednou týdně – je levné a zásadně změní výkon. Zaměřte se také na kvalitu tahu: komín zanesený sazemi nebo příliš studený na začátku topení nedokáže odvádět spaliny, a tím snižuje účinnost celého systému.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je suché a kvalitní dřevo. Čerstvé nebo vlhké dřevo hoří za nižší teploty, což podporuje tvorbu sazí a dehtu, které se usazují na skle. Ideální je dřevo skladované alespoň dva roky na suchém a větraném místě. Vlhkost pod 20 % poznáte podle charakteristického zvuku při poklepu dvou kusů dřeva – suché zní čistě, vlhké tlumeně. Vyhněte se také jakémukoli lakovanému či jinak ošetřenému dřevu.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se řekne topení dřevem, většina lidí si představí sálající teplo a příjemnou vůni. Jenže mnozí si v posledních zimách všimli, že i při stejném množství polen je v domě chladněji než dřív. Není to jen pocit – za poklesem výhřevnosti často stojí konkrétní technické příčiny, které lze odstranit bez velkých nákladů. Než začnete přemýšlet o novém kotli, zkuste se podívat na to, co se děje přímo ve vašem topeništi.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak měkké dřevo správně použít Základem je vrstvení. Na dno ohniště položte zmačkané noviny nebo suché hobliny. Na ně naskládejte tenké třísky z měkkého dřeva — ideálně tloušťky prstu a délky asi dvacet centimetrů. Nad ně dejte špalíčky o něco silnější, ale stále z měkkého dřeva. Vytvoříte tak pyramidu, která má dostatek kyslíku. Teprve navrch přidejte jeden dva kusy tvrdého dřeva. Díky tomu se oheň rozhoří během pár minut a vy nemusíte přikládat třikrát za hodinu.<br>
<br>
<br>
<br>
Závěrečná rada směřuje k pravidelnosti. Sklo kontrolujte při každém čištění popela a menší fleky odstraňte ihned po vychladnutí. Pokud potřebujete intenzivní čištění, kupte si speciální prostředek na sklo kamen (bez abrazivních částic) a řiďte se návodem. Důležité je, abyste po vyčištění sklo vždy odmastili – zbytky čisticích prostředků se pak při dalším zatápění vypalují a zanechávají bílé mapy. S těmito kroky udržíte sklo čisté po celou topnou sezónu a nebudete muset řešit jeho výměnu předčasně.
