Jak poznat správně napenetrovaný povrch a kdy je třeba druhý nátěr Po zaschnutí by měl povrch vypadat matně a sytě, bez lesklých míst. Pokud se někde objeví lesk, znamená to, že jste nanesli příliš mnoho penetrace, nebo že podklad byl méně savý. Takové místo je potřeba po zaschnutí přebrousit jemným brusným papírem a penetraci zopakovat. U nového sádrokartonu obvykle stačí jedna vrstva, ale pokud je deska starší, zašlá nebo byla několikrát přetírána, může být nutné aplikovat penetraci dvakrát. Vždy ale čekejte, dokud první vrstva úplně nezaschne, obvykle to trvá čtyři až šest hodin.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete penetrovat, musí být povrch dokonale zbavený prachu. Stačí přejet stěnu suchým hadříkem nebo vysavačem s měkkým nástavcem. Na vlhký povrch penetrace nepatří, protože se vytvoří slabý film, který se později odlupuje. Ideální je pracovat v místnosti s teplotou mezi patnácti a pětadvaceti stupni a s vlhkostí vzduchu do šedesáti procent. Pokud je příliš sucho, penetrace zasychá rychleji, než stačí proniknout do povrchu, a vytvoří na papíře lesklou vrstvu, na kterou další nátěr nepřilne.<br>
<br>
<br>
<br>
Důležité je také správné řešení dilatačních spár. Sádrokarton pracuje jinak než zdivo, proto je nutné mezi jednotlivými úseky obkladu nechat mezery, které vyplníte pružným silikonem. Typickým místem pro dilataci je přechod mezi stěnou a podlahou nebo mezi sprchovým koutem a stěnou. Pokud tyto spáry vynecháte, obklad se může začít deformovat nebo prasknout. Silikon vybírejte takový, který je určený do vlhkého prostředí a odolává plísním.<br>
<br>
<br>
<br>
Když tmel zaschne, přichází na řadu broušení Po zaschnutí tmel obruste jemným brusným papírem (zrnitost 120 až 150). Broušení provádějte krouživými pohyby a často kontrolujte rovinnost – přiložte na místo rovnou hranu nebo pravítko a zjistěte, zda není prohlubeň nebo naopak hrbol. Pokud je povrch nerovný, naneste tenkou vyrovnávací vrstvu tmelu a znovu nechte zaschnout. Důležité je nezbrousit tmel až na pásku, protože tím ztratíte výztuž a spoj se může znovu otevřít.<br>
<br>
<br>
<br>
Samotná montáž začíná přípravou otvoru. Změřte šířku a výšku průchodu a podle toho si nakreslete na profil UD tvar oblouku – nejlépe pomocí šablony z tvrdého kartonu. Profil nařežte na menší segmenty (cca 5–7 cm), aby se dal ohýbat. Tyto segmenty připevněte k bočním stěnám otvoru tak, aby kopírovaly křivku. Mezi ně pak vložte svislé nosné profily CD ve vzdálenosti asi 30 cm. Důležité je, aby byly všechny profily v jedné rovině – jinak bude oblouk křivý i po zatmelení. Častá chyba: lidé profily nadměrně ohýbají, čímž je zlomí nebo ztratí jejich nosnost. Vždy proto ohýbejte postupně a s citem.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud je stěna hodně křivá, tedy odchylka přesahuje 5 centimetrů na délce 2 metry, vyplatí se rošt zdvojit. To znamená nejprve upevnit vodorovné profily, na které až poté svislé nosné. Získáte větší prostor pro manipulaci a vyrovnání. Tento krok vás sice stojí víc času, ale získáte rovnou stěnu bez nutnosti sázení na tlusté vrstvy stěrky.<br>
<br>
<br>
<br>
Kombinace sádrokartonu a keramického obkladu v koupelně je běžná, ale málokdo ji dotáhne do detailu, který vydrží léta bez problémů. Nejde jen o to nalepit obklad na desku, ale o to, aby celý systém fungoval jako jeden celek – od nosné konstrukce až po poslední spáru. Pokud se rozhodnete pro suchou výstavbu, počítejte s tím, že každý krok má svá úskalí, která se vyplatí znát předem.<br>
<br>
<br>
<br>
Na hotový rám připevněte sádrokarton. Pro vnější plochu použijte pružný pásek o šířce 10–15 cm, který namočíte a ohne. Pásy přichytejte samořeznými šrouby k profilům, hlavy zapustíte těsně pod povrch. Vnitřní obložení potom uděláte z klasických desek, které nařežete na pruhy a připevníte přes rám tak, aby se vzájemně kryly. Pozor na to, že sádrokarton má lícovou a rubovou stranu – pokud pruh otočíte, tmel na něm nedrží. Po upevnění všech dílů nechte konstrukci jeden den odstát, než začnete tmelenit.<br>
<br>
<br>
<br>
Lepení obkladu na sádrokarton vyžaduje flexibilní lepidlo, které snese mírné pohyby podkladu. Nepoužívejte běžné cementové lepidlo, které je tuhé a může praskat. Před nanesením lepidla napenetrujte povrch vhodným penetračním nátěrem, který zlepší přilnavost a zabrání rychlému vsáknutí vody z lepidla. Obkládáte-li větší formáty, nanášejte lepidlo stěrkou se zubem alespoň 10 milimetrů a obklad přitlačujte rovnoměrně, aby pod ním nevznikly vzduchové kapsy.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:450px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">Na co se zaměřit při stavbě příček a předstěn Základním předpokladem je stabilní a rovný podklad. Sádrokartonové desky musí být ukotvené do nosné konstrukce z CD profilů, které jsou osazené ve vzdálenosti maximálně 40 centimetrů. Častou chybou je větší rozteč, která vede k tomu, že obklad časem praská nebo se vlnití, zvláště v místech, kde je větší zatížení. Před montáží obkladu nezapomeňte na vyztužení rohů a napojení – použijte speciální rohové lišty a ujistěte se, že jsou všechny spoje tmelové a vybroušené do roviny.
