Vůle mezi křídlem a sádrokartonem by měly být po celém obvodu stejné. Pokud jsou na jedné straně větší, dveře se budou samovolně zavírat nebo naopak zůstanou otevřené. Kontrolujte to vodováhou ve svislém i vodorovném směru. Když zjistíte nesoulad, povolte panty a podložte je vhodnou podložkou – nikdy neohýbejte samotné křídlo. Po vyrovnání utáhněte šrouby s citem, abyste neprotrhli plech profilu.<br>
<br>
<br>
<br>
Při stavbě příček z sádrokartonu nebo z cihelných tvárnic se často setkáte s otázkou, jak dlouhý úsek lze vyztužit jedním nosným profilem. Odpověď není univerzální, protože závisí na typu profilu, materiálu stěny a způsobu zatížení. Základní pravidlo ale zní: čím delší profil, tím větší riziko průhybu a nestability. Pro běžné příčky s výškou do 2,75 metru se obvykle používají profily o šířce 75 mm, které unesou délku až 4 metry, pokud jsou kotveny na obou koncích a uprostřed.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním krokem je příprava otvoru. Šířka i výška musí odpovídat rozměrům dveřního křídla plus vůle pro montáž a pohyb. Typická vůle je 10 až 15 milimetrů po stranách a 10 milimetrů nahoře. Do profilů, které tvoří rám otvoru, vložte dřevěné nebo překližkové výztuhy – ty zajistí pevné uchycení závěsů a zámku. Bez výztuh se šrouby do tenkého plechu brzy uvolní a dveře se začnou prohýbat. Výztuhy umístěte přesně v místech, kde budou panty a protiplech.<br>
<br>
<br>
<br>
Zárubeň bez dřevěného rámu znamená, že celý obvod otvoru je jen tenký sádrokarton. Proto je nutné použít speciální hliníkové profily pro zpevnění hran, které se nasadí na sádrokartonovou desku před finálním tmelením. Tyto profily chrání hranu před mechanickým poškozením a zároveň vytvářejí rovnou plochu pro dosednutí těsnění. Bez nich se hrana snadno vylomí, jakmile dveře někdo prudce přibouchne. Tmelení provádějte až po kompletní montáži a zatížení dveří, aby se příčka stihla ustálit.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba: příliš rychlý postup u kotvení profilů Montáž nosné konstrukce je srdcem celé práce. Profily musí být ve správné vzdálenosti – obvykle šedesát centimetrů u svislých nosičů a třicet až čtyřicet centimetrů u příček. Pokud je dáte dál, sádrokarton začne časem praskat nebo se prohýbat. Laici často spěchají a kotví profily jen na několika místech, což je zásadní chyba. Každý profil musí být uchycena na nejméně třech bodech, u stropních konstrukcí i více. Než začnete šroubovat, vyznačte si všechny pozice vodováhou a laserem. Tato fáze je pomalá a nudná, ale pokud ji odfláknete, další kroky – tedy opláštění deskami – vám práci jen zkomplikují.<br>
<br>
<br>
<br>
Lepení přímo na stěnu začíná důkladnou přípravou podkladu. Odstraňte všechny volné části, prach a mastnotu. Napenetrujte savý povrch, jinak lepidlo vytáhne vodu příliš rychle a ztratí pevnost. Nanášejte lepidlo v bocháncích po obvodu desky a jedné řadě uprostřed. Desku přitlačte k podkladu a srovnejte pomocí gumové paličky a latě. Tento postup je rychlý, ale vyžaduje zručnost – pokud chcete mít jistotu rovného výsledku, raději sáhněte po roštu.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chybou je řezání podle kovového pravítka, které klouže. Použijte hliníkové pravítko s protiskluzovou úpravou nebo vlastnoručně vyrobenou lati o tloušťce alespoň 20 mm. Pravítko přitlačte celou vahou těla a nožem veďte jedním tahem, bez přerušení. Hloubka řezu má být taková, aby prořízla karton, ale nedotýkala se jádra. Pokud řežete podruhé, už to není čistý řez, ale rýha, která způsobí nepravidelný lom.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec se zaměřte na zámek a kování. U sádrokartonových příček bez dřevěné zárubně je nejslabším místem protiplech – kovová část v rámu, do které zapadá jazýček zámku. Protiplech musí být ukotven do výztuže, nejen do sádrokartonu. Pokud výztuž chybí, použijte rozpěrné nýty nebo chemické kotvy, které rozloží sílu do větší plochy. Po nasazení křídla vyzkoušejte zámek a zavírání nejméně dvacetkrát za sebou. Jakákoli vůle nebo skřípání se časem zvětší, a proto je lepší doladit vše hned.<br>
<br>
<br>
<br>
Tmelení a broušení jsou nejdelší a nejméně oblíbenou částí celého projektu. Po opláštění všech ploch musíte přelepit spoje páskou, nanést první vrstvu tmelu, nechat uschnout, pak druhou a třetí vrstvu. Každá vrstva schne minimálně dvanáct hodin, často i déle, v závislosti na vlhkosti a teplotě. Pokud chcete mít stěny opravdu hladké, počítejte s tím, že tmelení jedné místnosti zabere i dva dny. Broušení pak další den. A pozor – brousit můžete až po úplném zaschnutí, jinak se povrch zanese a vytvoří se hrboly. Většina lidí si na tomto místě uvědomí, že časový plán byl příliš optimistický.
