Chlupaté slepice: kdy jejich peří připomíná srst a proč je vybrat

Pamatujte, že větrání bez elektřiny je běh na dlouhou trať, který se vyplácí. Slepice ve zdravém prostředí snáší lépe, peří zůstává suché a vy se vyhnete zbytečným nákladům za léky. Stačí dodržet základní směr – přívod dole, odvod nahoře – a nechat přírodu, ať si se vzduchem poradí sama. Případné úpravy štěrbin provádějte raději postupně a vždy sledujte reakci hejna. Když přestanou kýchat a večer se uklidní, máte vyhráno.<br> <br> <br> <br> <img src="https://images.unsplash.com/photo-1585472071749-449561908fc0?ixid=M3wxMjA3fDB8MXxzZWFyY2h8N3x8amFrJTIwemElQzUlOTklQzMlQURkaXQlMjBtYWxvdSUyMGt1Y2h5bml8ZW58MHx8fHwxNzg3NDE3MDAyfDA\u0026ixlib=rb-4.1.0" alt="Some of my favorite Terry Pratchett's books." style="max-width:420px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">Nejznámějším zástupcem jsou hedvábničky, jejichž peří připomíná hedvábí a je rozvolněné do jemných vláken. Tato struktura vzniká tím, že se pírka navzájem nespojují, protože jim chybějí háčky. Výsledkem je dojem srsti, který je na dotek neobvykle příjemný. Podobně působí i některá kadeřavá plemena, kde se peří stáčí směrem ven, což vytváří efekt rozcuchané srsti. Méně známé jsou pak „chlupaté" varianty běžných plemen, které se objevují při křížení s hedvábničkami.<br> <br> <br> <br> <span style="font-weight: bold;">Při posuzování pozor na</span> <span style="font-weight: 600;">dvě věci</span>. Za prvé, ostruhy se opotřebovávají podle způsobu chovu. Kohout, který žije na tvrdé podlaze nebo na betonu, má ostruhy výrazně kratší a tupější než stejně starý jedinec z volného výběhu na měkké půdě. Za druhé, některá plemena (např. bojovnice) mají ostruhy dlouhé a silné už v prvním roce. Proto je vždy kombinujte s dalšími znaky – barvou běháků (u mladých jsou světlejší a hladší), délkou ocasních per a celkovým držením těla. Slepička, která se drží vzpřímeně, má jasné oko a pružnou chůzi, je téměř jistě mladší, než by napovídaly ostruhy.<br> <br> <br> <br> Nezapomínejte na přirozené překážky, které světlo odrážejí nebo pohlcují. Světlá fasáda domu, kamenná zídka nebo pískový povrch výběhu zvýší intenzitu světla kolem kurníku. Tmavé dřevo, husté živé ploty nebo vysoké ploty naopak světlo pohlcují. Pokud už kurník stojí ve stinném koutě, pomůže mu přemístit výběh o pár metrů dál – slepice se snadno adaptují, ale stín jim nevezmete. U mladých ptáků sledujte, zda mají dostatek světla i v zimě; umělé osvětlení je sice možné, ale přirozené a rovnoměrné světlo je pro ně vždy lepší.<br> <br> <br> <br> Ostruhy kohouta nejsou jen na parádu Druhým ukazatelem jsou ostruhy. U kohoutků do 6 měsíců jsou to jen malé, měkké výčnělky, které se dají snadno ohnout. Kolem jednoho roku věku začínají rohovatět a postupně se prodlužují. Dvouletý kohout má ostruhy ostré, kuželovité, s hladkým povrchem. U starších kohoutů (5–6 let) jsou ostruhy dlouhé, často zakřivené a na bázi rozšířené. Povrch bývá drsný, s vodorovnými rýhami, které připomínají letokruhy. Tyto rýhy nejsou spolehlivým kalendářem, ale pokud jich napočítáte více než pět, jedná se rozhodně o veterána.<br> <br> <br> <br> Častou chybou je umístění kurníku do nejzazšího rohu zahrady, často kvůli hluku nebo zápachu. Tím ale slepice připravíte o ranní slunce. Praktičtější je volit místo blízko domu, kde můžete snadno otevírat a zavírat výběh a kde světlo dopadá na plochu minimálně 6–8 hodin denně. Pokud máte možnost, nechte výběh orientovaný na jih, aby slunce procházelo celým prostorem během dopoledne. To oceníte i při úklidu – schnoucí podestýlka se snadněji odstraňuje a méně zapáchá.<br> <br> <br> <br> <b>Když se řekne slepice,</b> většinou si představíme hladké, přilehlé peří. Existují ale plemena, u kterých peří připomíná spíše srst – je měkké, kudrnaté, nebo dokonce připomíná vlnu. Tento jev není náhoda, ale výsledek genetických mutací, které ovlivňují strukturu keratinu. Pokud uvažujete o chovu takových slepic, je důležité pochopit, co to znamená pro jejich zdraví, péči i produkci vajec.<br> <br> <br> <br> Orientace, kterou slepice ocení Ideální je umístit kurník delší stranou k jihu nebo jihovýchodu. Ranní slunce prohřeje hřad a podestýlku, čímž se sníží vlhkost, která je hlavním zdrojem plísní a parazitů. Odpolední úpal naopak může přehřívat vnitřek. Pokud máte možnost, využijte přirozený svah nebo zeď domu, která přes den akumuluje teplo a v noci ho sálá. Vyhněte se místům pod hustými korunami stromů – i když poskytují stín, zároveň blokují většinu dopadajícího světla a udržují zem vlhkou.<br> <br> <br> <br> Proč je lepší pravidelně přidávat tenkou vrstvu než jednou za měsíc uklidit Funkční podlaha se pozná podle toho, že povrch zůstává suchý i po týdnu používání. Toho docílíte tak, že každé dva až tři dny přidáte čerstvou vrstvu hoblin nebo slámy o tloušťce 2–3 cm. Tím vytvoříte kompostovací efekt, kdy spodní vrstvy se rozkládají a produkují teplo, ale vrchní vrstva zůstává suchá. Pokud byste nechali podestýlku slehnout, začne se v ní držet vlhkost, která vede k plísním a parazitům.<br> <br> <br> <br> Důležitá je také velikost oken a jejich umístění. Okna by měla být především na východní a jižní straně, ne na sever. Pokud kurník stavíte z nových materiálů, zvažte světlovody nebo průsvitnou střešní krytinu v části nad hřadem. Tím získá slepice světlo i v zimních měsících, kdy je den krátký. Pozor ale na průvan – světlo má proudit dovnitř, ne studený vzduch. Proto okna opatřete pevnými okenicemi, které lze v noci zavřít, a v létě naopak otevřít dokořán.