Než vstoupíš do kaňonu: jak funguje jištění a co mít s sebou

<img src="https://www.istockphoto.com/photos/class=" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Na skále začněte s jednodélkovými cestami, které nevyžadují zakládání vlastního jištění, ale využívají nýty nebo borháky. Zde se naučíte číst cestu, hospodařit se silami a pracovat s jištěním v reálném terénu. Pozor na častou chybu: lezci se soustředí pouze na výstup a zapomínají na sestup. Podcenění slaňování nebo návratu po turistické stezce může způsobit zranění. Proto si vždy předem zjistěte, jak se z cesty vrací, a ověřte, že máte dostatečně dlouhé lano. Canyoning je pohyb v prostředí, kde se kombinuje lezení, slaňování, skákání a plavání. Klíčem k bezpečnosti je pochopení jištění, které se zásadně liší od běžného horolezectví. Zatímco na skále jistíš spolulezce přes stanoviště, v kaňonu jistíš primárně sám sebe a celou skupinu proti pohybu vody. Základní pravidlo zní: každý účastník musí být neustále připoután k lanu, a to i při chůzi po suchém korytě – stačí jeden krok na kluzkém kameni a voda tě strhne. Po dopadu (nebo dojetí na zem) vám bude trvat pár minut, než se vzpamatujete. Dejte si čas, posaďte se, napijte se vody. Nezřídka se objeví závrať nebo mírná nevolnost – to je reakce těla na adrenalin. Pokud máte možnost, nechte si skok natočit, ale nezkoušejte to telefonem v ruce při skoku – to je hazard s bezpečností. Většina center nabízí profesionální záznam, který si můžete odnést jako památku. Nezapomínejte ani na prevenci podchlazení a šoku. Po úrazu v horách, na vodě nebo ve větru se postižený rychle prochladne – a to i v létě. Šok se projevuje bledostí, studeným potem, zrychleným tepem a zmateností. Postiženého přikryjte, ideálně termofolií nebo suchým oblečením, a položte ho do stabilizované polohy, pokud je v bezvědomí a dýchá. Nikdy mu nepodávejte alkohol, kávu ani jídlo. Typická chyba je nechat postiženého chodit, aby se „zahřál" – při podezření na vnitřní zranění nebo poranění páteře to může zhoršit stav. Když už umíte bouldrovat, přichází na řadu jištění Jakmile zvládáte běžné bouldry, přejděte na lezení s lanem, ale ideálně nejprve na umělé stěně. Zde se naučíte vázat osmičkový uzel, správně se jištěné, komunikovat s partnerem a zvyknout si na pády. Nejdůležitější je zvládnout jištění tak, aby bylo automatické. Pokud se při jištění soustředíte na každý pohyb ruky, nemáte hlavu na podání zprávy o cestě. Procvičujte jištění do té doby, než vám půjde přirozeně, a teprve pak vyrazte na skálu. Jak se liší jištění při slaňování v kaňonu Při slaňování v kaňonu nejde o klasické jištění shora jako na skále. Většinou slaňuješ na laně, které je pevně ukotveno na stanovišti, a jistíš se sám přes slaňovací prostředek – nejčastěji osmu nebo tuber. Kritický moment nastává při přechodu z jistícího lana na lano slaňovací. V tu chvíli jsi nejzranitelnější, protože jsi připoután pouze jednou karabinou. Zkušení canyoneři používají dvojici karabin s pojistkou, které jsou spojeny s úvazkem přes dva nezávislé body. Nikdy se nepřepínej na nové lano dřív, než si potáhneš zbytek lana za sebou – můžeš zablokovat celou skupinu. První bungee jumping je výzva, ale zvládne ji téměř každý, kdo respektuje pravidla. Nesrovnávejte se s ostatními, každý prožívá strach jinak. Důležité je, že jste to zkusili. Až budete stát na okraji podruhé, zjistíte, že ten pocit stojí za to. Celý vývoj od boulderingu k vícedélkám je postupný. Nejdůležitější je nevzdávat se u prvních neúspěchů a učit se z vlastních chyb. Veškerou teorii si osvojíte prakticky, takže si najděte zkušeného parťáka nebo se přihlaste do kurzu, ale vyhněte se zbytečnému spěchu. Skalní lezení je o radosti z pohybu, ne o tom, abyste co nejrychleji dosáhli nejvyšších cest. Když je podezření na poranění páteře: co nedělat Při pádu z výšky, nárazu do vody nebo dopravní nehodě může dojít k poranění páteře. V takovém případě platí zásada: s postiženým nehýbejte, pokud to není nezbytné pro záchranu života (např. hrozí další pád, požár). Pokud musíte s postiženým manipulovat, dělejte to jako s jedním kusem – hlavu, krk a trup držte v jedné ose. Nepodávejte mu nic k pití, i když si stěžuje na žízeň, a nenechte ho „otáčet hlavou, ať vidí". Typická chyba je sundání helmy po pádu bez zajištění krční páteře – helmu sundávejte jen tehdy, když brání dýchání nebo když hrozí další nebezpečí, a to s fixací hlavy. Nejčastějším jištěním je takzvané mrtvé jištění, kdy lano prochází přes karabinu na stanovišti a jistící osoba ho brzdí tělem. Funguje to tak, že lano vede od slaňovaného přes karabinu a pak kolem zad a přes bok jistícího. Při pádu se lano přitáhne k tělu a vytvoří tření. Důležité je stát bokem k padajícímu, nikdy ne čelem, a mít nohy rozkročené pro stabilitu. Pokud padající trhne, přitáhneš lano k tělu a přibrzdíš ho – ale pozor, v kaňonu se často jistí přes jeden bod, který může být vystaven bočnímu tahu. Proto je nutné stanoviště vždy zajišťovat pomocí dvou až tří karabin s pojistkou.

Войдите, чтобы оставлять комментарии